55.

672 62 5
                                    

Harry se tvářil, jako by ten losos bylo to nejlepší, co ho v životě potkalo. Normálně se mě to v koutku duše dotklo. No byl jsem rád, že snědl celý talíř a měl úsměv na tváři.
"Tak, a teď chci vědět tvůj příběh, nováčku," zasmál se Leo. Všem nám nalil z flašky, kterou přinesl a přisedl si s pohledem na Harrym.

Celkem mě zaskočila jeho otázka.
"Jsem Harry, jenom Harry a nějak jsem se tady objevil," zasmál jsem se a prstem sbíral drobečky z talíře, než mi ho odnesli, a tak jsem se raději věnoval vínu v mé ruce.
"Takže Harry, jenom Harry, chceš mi říct, že si si jenom tak nakráčel k nim domů a zůstal?" podpíchl mě Leo a já se ušklíbl.
"Možná umím trochu zpívat, nic víc."

"Harry jednoduše prošel konkurzem a je hrdým členem našeho týmu," zasmál se Liam a mrkl na Harryho. Možná jsem na něj jenom trošku naštvane zíral. A on pak mrkl i na mě. Blázen...
"To už ví celý svět, jen jsem to chtěl slyšet i od něj, i jeho verzi a životní příběh," usmál se Leo a upil si z vína.
"Harry je zlatíčko. Doufám, že se z něj nestane takové hovado, jako z těchhle," zasmál se Mick a Leo s ním. Oba v to zřejmě doufali.

Zayn chtěl něco namítnout, ale nakonec jenom zaklapal pusou jako ryba a raději si upil ze svého vína.
"Nic speciálního na mně není," podotkl jsem a pokrčil rameny.
"Ale má speciální schopnost dělat z lidí gaye. Svedl nám našeho Louise," ušklíbl se Mick a mrkl na Louiho vedle mě. Téměř okamžitě mi tváře zalila rudá barva.
"Tak možná to jo, ale jinak nic."

"Micku!" sykl jsem na něj s vykulenýma oči.
"Ale nepovídej!!!" rozzářil se zaujatě Leo. Tváře mi zrudli a já si raději schoval obličej do dlaní.
"Nestyďte se," zasmál se Liam provokačně.
"A co vy dva? Jak dlouho to trvá? Jak se to stalo? A už něco bylo?" vyzvídal Leo.
"Nic nebylo, proto je taky Louis pořád tak děsně frustrovaný," zasmál se Zayn a já po něm hned hodil polštář, co byl na gauči vedle mě. Hajzl jeden.

Když jsem viděl Louise, jak hodil ten polštář, na chvilku se mi zastavilo srdce, protože jsem viděl jak tím rozbije jednu z nádherných váz, které byly všude kolem, a tak jsem ho hned chytl za obě ruce a koukl na něj pohledem, který nepřipouštěl žádné námitky.
"Kluci, notak, zvládneme to bez polštářové bitvy," zasmál se Áron, když sebral polštář z Liamových rukou.
"Ale notak, broučku, přece se není za co stydět. Odkdy jsi s Hazzou, jsi na všechny milejší. Já jsem za to jenom rád!" usmál se na něj Mick a já povolil stisk na jeho zápěstích.

Upřeně jsem hleděl Harrymu do očí, párkrát se zhluboka nadechl a vydechl a pak se uklidnil.
"Dobře, už jsem klidný," pousmál jsem se a pohladil Harryho po ruce.
"Je to čerstvé, víš. Ještě se stydí," zasmál se Mick směrem k Leovi. "Ale za to oba září, jsou jako sluníčka."
"Dokud je nevyrušíš při nějaké jejich chvilce, pak se opět chce prát," zasmál se Liam. Tentokrát jsem jenom pokroutil hlavou a stiskl Harryho ruku. Už se nedám vyprovokovat.
"Aby taky ne, když jim pořád děláte naschvály," osopil se na ně všechny Mick.
"Hele, nebyl si to ty, kdo je vždy ráno budil, když byli v objetí a nutil je se od sebe odtrhnout?" podpíchal ho Liam a Mick hned zrudl.

"Tak co, nemám právo si užít pravou lásku?" špitl s úsměvem Mick a koukl přitom na Árona, který se jenom sladce usmál.
"A já za to nemůžu, oni vždy vypadali tak rozkošně!" povzdechl si a přitom na nás koukl.
"No tak si je šmíroval ráno! To se na tebe podobá," smál se Leo.
"Ale tak to vám přeju. Je krásné vidět, jak láská rozkvétá a hlavně, když takhle můžete být spolu pořád." Leo mluvil tak mile.

"Moc ti děkujeme," pousmál jsem se a naklonil se blíž k Harrymu, abych jej mohl lehce políbit na spánek. Pod stolem jsem ho ale dál držel za ruku a jemně ji hladil.
Všude kolem byla uvolněna atmosféra, bylo to skvělé. Celý večer byl báječný.
"No nic. Jdu pro číšníky, ať vám odnesou ty prázdné talíře a já vám ještě donesu dezert," mrkl na nás nadšeně Leo a už zmizel od stolu.

Když mě Lou políbil na spánek, téměř jsem zapištěl jako puberťačka. Bylo to tak roztomilé! Víc jsem k štěstí nepotřeboval, jenom jsem tak s ním seděl ruku v ruce a užíval si to, že jsme spolu všichni v skvělé náladě. Než najednou Mickovi zavibroval telefon na stole a on nám kývl, abychom ho omluvili. Všichni jsme jenom kývli, že to chápeme a věnovali se dál rozhovoru.

V tichu jsme si povídali, když se Leo vrátil s tácem plným cheesecaků.
"Leo, opět ses překonal, vypadají výborně!" usmál jsem se na něj a vzal si jeden talířek s tou dobrotou.
"Ach, ty jeden lichotníku," zasmál se taky a usadil se ke stolu. "Jenom jezte, než vám to sní Niall."

Jako dítě jsem sa pustil do dortíku, který jsem měl před sebou a hltal ho, že jsem si ani nevšiml, kdy zmizel. Hodil jsem smutný pohled na Lea a hned mi na talíři přistál nášup.
"Konečně jí, měli bychom ti ho sem vodit častěji," zasmál se Liam přitom, jak mě pozoroval. Na to jsem mu jenom vyplázl jazyk a věnoval se dortíku. Po chvilce se vrátil i Mick, no na jeho tváři nebyla po úsměvu ani stopa. Jenom přešel k naší části stolu a poklepal Louise po ramenu.
"Pojď, potřebuju s tebou něco probrat," šeptl mu tak, aby to ostatní neslyšeli, no já dával až moc velký pozor. No nevěnoval jsem tomu pozornost, asi se jedná jenom o nějaké věci na zítra...

Všichni jsme dali Liamovi se smíchem za pravdu a s úsměvem sledovali Harryho, jak spokojeně jí. Ovšem všechna radost mě přešla, když si mě Mick zavolal k sobě a sám se netvářil nejšťastněji.
"Děje se něco?" zeptal jsem se, když jsme podle něj byli dostatečně daleko od ostatních.
"Nechtěl jsem to řešit přede všemi, ale musíme si promluvit. Volal mi management," vypadlo z něj a já polkl. "Všimli si těch vašich pohledů na koncertech a i několika malých doteků. Prej byste se měli držet dál od sebe, aby na to nikdo další nepřišel, jinak se můžete těšit na vyhazov. Oba. A já poletím s vaámi."
"Cože?" vyjekl jsem.
"Koukni, mně se to taky nelíbí, ale sám víš, že proti nim nic nezmůžeme. Budete se muset přestat ukazovat vedle sebe na veřejnosti, na koncertech, všude. Taky se mi to nelíbí, ale budeme muset ty jejich rozkazy plnit, aby nás tři nevyhodili. Dokážeš to?"
Pouze jsem rychle a tiše přikývl, než jsme se oba vrátili k ostatním.

Když se Loui vrátil, vypadal celkem nešťastně. Asi ho Mick zaúkoloval. Jenom jsem se na něj usmál a snažil jsem se ho pohladit po rameně, no on mou ruku setřásl.
"Stalo se něco?" zeptal jsem se smutně a koukal na jeho pohled, ve kterém se leskly slzy.
"Lou," špitl jsem a snažil se chytit jeho ruku do těch svých.

Pomalu jsem se sesunul na své místo a jen tam tak tiše seděl. Musel jsem o tom všem přemýšlet, na smích jsem teď neměl ani pomyšlení.
"Ne, nic se neděje Harry, nedělej si starosti," špitl jsem jeho směrem a velice nerad setřásl jeho ruku. Musel jsem se naučit, jak si jej držet od těla, i když jsem si ho tak moc chtěl držet co nejblíž...
Všichni se dál bavili a já už se jen modlil, aby byl večer u konce a já se mohl skrýt ve své posteli.

Nevím, co mu Mick řekl, ale vypadal opravdu sklesle, což se nedělo často. Rozhodl jsem se ale, že to vyřeším večer. Přeci neskazím klukům večer. Ještě jsem se nenápadne párkrát snažil dotknout Louiho ruky, no neúspěšně. Po celý zbytek večera se na mě ani nekoukl. Dokonce ani v autě a ve výtahu si ke mně nestoupl. A když jsme přišli na hotel, šel hned k sobě. Měl jsem chuť brečet, protože jsem nevěděl, co se stalo, co jsem pokazil.

Snažil jsem se jeho blízkosti omezit, hlavně na veřejnosti, jak mi řekl Mick. Rvalo mi to srdce a nechtěl jsem vidět ho smutného, bez úsměvu. To jsem nechtěl. Ale musel jsem.
Vědomí, že jsem ho udělal smutným já, mě ničilo asi ze všeho nejvíc. V hotelu jsem radši rychle zalezl do svého pokoje, hodil se do postele a svou tvář od slz jsem zabořil do polštáře.

Secret little rendezvous ~ Larry ✓Where stories live. Discover now