Secret little rendezvous ~ Larry ✓

30.

Když se po dlouhém klepání na zeď nic neozvalo, zamračil jsem se. To ale hned přestalo, když se ozvalo klepání na dveře. Rychle jsem odhodil ručník a navlékl na sebe tričko a kalhoty, abych mohl jít otevřít.
"Harry," vydechl jsem s úsměvem a ustoupil ze dveří, aby mohl vejít. "Co tě ke mně přivádí?"

"No, když jsme si o tom dnes zaspívali, tak jsem to chtěl i splnit," broukl jsem a vešel dovnitř.
"Dnes byl krásný den," zhodotil jsem, když už jsem si sedl na jeho postel do tureckého sedu. "Nemyslíš Lou?"

S pobavením jsem za ním zavřel dveře a se skříženýma rukama na prsou jsem se na něj podíval.
"To myslíš tu provokaci v ateliéru nebo to vystoupení?" nadzvedl jsem obočí.
"Ten ateliér nic moc, ale to vystoupení jsem si užil," ušklíbl jsem se.

Jsem rád, že si toho všiml.
"Mně se líbilo i to," zasmál jsem se a koukl na něj se spokojeným úšklebkem. Ale za to jsem si vysloužil jeho nespokojený pohled.
"No co, jenom jsem si tě maličko otestoval. Přece by si se na mě za takovou malou klukovinu nezlobil, že ne?"

S kroucením hlavou nad jeho chováním jsem se vydal k němu.
"Strašný, fakt strašný," mumlal jsem u toho a přisedl si k němu na postel.
"Otestoval? Jak jako? Co jsi touhle klukovinu dosáhl, Harry?" pousmál jsem se a naklonil hlavu na stranu dívajíc se na něj, do jeho očí.

"Že o mě opravdu stojíš," šeptl jsem mu do tváře i s úsměvem přes celou tvář. Ikdyž jeho zmatený pohled mi napověděl, že tomu moc nechápem.
"Vím, může to znít podivně, ale chtěl jsem si tě otestovat. Jestli by sis se mnou chtěl jenom pohrát a byl bych rozptýlení - kdy by tě nezaujímalo, co tam dělám, ani co James říká. Ale tebe to zajímalo, přišel si za mnou."

Usmíval jsem se. Ano, usmíval. Jinak to nešlo. Slyšet od něj, proč si mě vlastně takhle otestoval... Už jsem se nezlobil, to opravdu ne. Vlastně to ani nešlo.
"Oh, Harry," vydechl jsem a přisunul se k němu blíž.
"A prošel jsem tvým testováním?" ušklíbl jsem se.

Když se přisunul, bral jsem to jako znamení, že se opravdu nezlobí a pochopil mé důvody, tak jsem se o něj opřel.
"Na výbornou," přiznal jsem a jenom si užil chvilku, kdy bylo všude ticho a my jsme tady seděli jeno tak.
"Promiň, ale chtěl jsem to zkusit."

"Po takovém hodnocení.... Je ti odpuštěno," zasmál jsem se a když se o mě úplně opřel, objal jsem ho.
"Na tebe se ani nejde zlobit," řekl jsem pravdivě a i s ním v náručí jsem se svalil na postel, stejně jako včera.
"Máš pro mě ještě nějaké zkoušky? Ať vím dopředu a nemusím tak žárlit," zasmál jsem se.

"Ty nechám zkryté, aby jste byli pořád v napětí, Tomlinsone," zasmál jsem se a nechal se objímat. Tohle bylo opravdu fajn. Chvilky, které jsem si plně užíval.
"Ale tohle se mi opravdu líbí," šeptl jsem spokojeně a zachumlal se do jeho trika o trochu víc.

"Škoda. Ale teď už budu připravený na všechno a pořád," zasmál jsem se. Spokojeně jsem oddechoval a nechal ho tulit se ke mně.
"Mně taky, Hazz," šeptl jsem do ticha. Trochu jsem nás posunul na posteli a oba nás přikryl.
"Už tě nepustím," ušklíbl jsem se a upevnil kolem něj stisk.

"No to asi nebude dobré, zítra má prý přijet ráno ten tatér, když máme den volna. Kluci řeli, že bude dobré, když tady na den zůstaváme, že si s tím aspoň nebudu hýbat," broukl jsem jenom tak do prázdna a zamyslel se, jak to tetování asi bude vypadat. Ikdyž jsem se na něj opravdu moc těšil, nějaký ten stres tam byl taky.

"Vážně?" vyhrkl jsem a podíval se mi do očí. Jo, myslel to vážně, jeho výraz tváře hovořil jasně.
"To je skvělé. Tak aspoň máme na zítra menší program," zasmál jsem se.
"Samozřejmě, tehdy tě pustím," zasmál jsem se a mrkl na něj. "Jinak by potetovali mě a ne tebe. Nebo by ti to dali jinam..."