Secret little rendezvous ~ Larry ✓

28.

Spalo se mi nádherně a po celou noc. Ani jednou jsem se nevzbudil. Opravdu jako děťátko. Myslím, že na tom měl velký podíl člověk spící vedle mě. No ráno se ozval Liamův hlas, téměr jsem ho zabil. Jako zpívá skvěle! Ale po ránu bych ho opravdu nepotřeboval slyšet.
"Jěště pět minut..." zašeptal jsem a zatočil se víc k Louisovi.

S jemným úsměvem jsem se podíval na Harryho a pomohl mu víc se na mě natisknout. Takovéhle rána bych chtěl klidně každý den. Ovšem bez Liama...
"Tady se zřejmě někdo přiznal... Co jste to tady vyváděli?" ušklíbl se a přisedl si na postel.
"Jdi pryč," zakňoural jsem a přivřel oči.
"Být vámi, tak vstanu dřív, než sem naběhne Niall," mrkl na nás a stáhl z nás peřinu.

Když z nás stáhl peřinu, maličko jsem se oklepal. Ikdyž jsem pořád na sobě měl kalhoty a košili z vystoupení.
"Liameeee," zabrblal jsem a nespokojeně se posadil na kraj postele. "Že se nestydíš, ty barbare!"

Když mě opustilo teplo peřiny i Harryho těla, když se ode mě malinko odsunul, trochu jsem si zívl a protáhl si všechny svaly.
"Přesně, Harry. Líp bych to neřekl," zasmál jsem se.
"Nestydím. A teď už vstávejte," zasmál se Liam a dál nás sledoval.

"Ale proč? Vždyť koncert je až večer," zabručel jsem maličo naštvatě. Opravdu se mi z té postele nechtělo. No pak se dovalil i Niall se Zaynem a bylo po oddechu.
"Oh Louisi, ty už jsi tady? Liam tě musel vzbudit jěště dřív než nás. On si prostě musí prosadit tu společnou snídani!" zakrákal Niall a já pochopil, že se jedná o nějakou tradici.

S úsměvem jsem Niallovi přikývl. Aspoň jsem nemusel vymýšlet něco já.
"Jo, vzbudil mě prvního. Šel jsem s ním sem a snažil se usnout znovu," zasmál jsem se.
"Ale tak když už jste tady i vy, spánek musí počkat. Jdu se převlíknout a můžeme jít na tu snídani," usmál jsem se a zvedl se z postele.

"Mohli by jste jít na chodbu? Potřeboval bych se taky převléknout," zabručel jsem nespokojeně a poukázal na své zmuchlané oblečení.
"Jo, jo, promiň Hazzo," zasmál se Niall a i s Liamem a Zaynem vylezli z pokoje. Loui měl taky namířeno za nima, já jsem však na něj nahlas zavolal, aby to kluci slyšeli.
"Máš tady jěště telefon," vysvětlil jsem, když se na mě koukl jako na debila. Počkal jsem, než všichni odejdou a pak jsem se k němu nahl a políbil ho na tvář.
"Děkuju za hezkou noc," šeptl jsem rychle a sám si sebral všechny věci, abych zalezl do koupelny.

Nejdřív jsem vůbec nic nechápal, ale když mě políbil na tvář a pak zmizel v koupelně, byl jsem mile překvapený. S úsměvem blázna jsem se probral k sobě do pokoje a opřel se o dveře. Já věděl, že tam žádný mobil nemám! Ale tohle se mi líbilo... Měl bych si k Harrymu líhat do postele častěji...
Pobaveně jsem nad sebou zavrtěl hlavou a raději se šel převléknout, aby na mě dlouho nečekali.

Sebral jsem si na sebe roztrhané kalhoty a k tomu bílou košili. Myslím, že to bylo ideální na snídani, když jsem se potěrboval cítit uvolněně. Když jsem vyšel na chodbu, už tam nikdo nebyl, tak jsem šel za vůní palačinek.
"Dobré ránko, tentokrát oficialně," broukl jsem, když jsem vešel do salónku v jídelně, odkud jsem slyšel Micka.

Do salónku jsem dorazil poslední, naštěstí to ale nikomu nevadilo. Hlavně, že jsem přišel.
"Dobré ráno všem!" vypískl Mick a podal mi kávu.
"Micku, já tě miluju!" vykulil jsem šťastně oči a napil se z kávy. Bože, jak já ji potřeboval. Sice jsem se vyspal úžasně, no Liam nás vzbudil prostě brzy...

Když přišel Loui já už jsem před sebou měl toast se sušenými rajčaty. A když pronesl tu miloučkou větku k Mickovi, jenom jsem se na něj koukl ponad okraj šálku s čajem. To se uvidí koho miluje - poznamenal jsem si v hlavě a raději se věnoval svému jídlu.

Když jsem si odpil z kávy a kofein se začal prohánět mým tělem, spokojeně jsem přivřel oči a vydechl.
"Hmm... jo, to jsem potřeboval," zasmál jsem se a dál upíjel svou ranní kávu.
"Ovšem potřebuješ i jinou energii, než jen kofein," zasmál se mi Mick a podal mi talíř s toasty. Vděčně jsem se na něj usmál a pustil se do jídla.

Jenom jsem to tak pozoroval a usmíval se. Takhle jsem si to nikdy nepředstavoval. Vždy jsem si mysel, že pořád dělají šílené věci a nezastaví se. Ale teď vidím, že to je opravdu spíš jako rodina.
"Hazz, na co koukáš?" usmál se Mick a poklepal přitom na podšálek své kávy.
"Jenom přemýšlím," vysvětlil jsem a raději dopil čaj.

Jejich kraťoučký rozhovor upoutal moji pozornost a na chvíli jsem se na Harryho podíval. Rád jsem si ho prohlížel, když o tom nikdo nevěděl. Sledoval jsem jeho drobný, přesto krásný úsměv. Jeho očka, která nás všechny sledovala. Vlásky se mu kroutili podél tváře. Když se ale jeho oči zaměřili na mě, ucukl jsem pohledem a dál se věnoval snídani.
"Tak, jo. Snídaně je už v bříšku. Teď jdeme zase spát, ne?" usmál se nevinně Niall.
"To by se ti líbilo, co?" ušklíbl se Liam.

Když jsem zjistil, že se na mě Lou dívá, musel jsem se ušklíbnout. No jasně... hetero... to ať tvrdí někomu, kdo tomu uvěří. Ale jestli se takhle chová kluk, který je hetero, tak potom já jsem divnej. Pak mě ale upoutalo Niallovo prohlášení. Opravdu bych si přál, aby to byla pravda, ale to bych musel mít i nějaký to štěstí, ne jenom smůlu.
"Bohužel tě sklamu. Koncert je sice až večer, ale jěště máme v NY focení, když už jsme tady," zhodnotil Liam při kouknutí do svého černého notýsku.

"Focení?" vyhrkl Niall.
"Tak to budu potřebovat ještě jednu kávu," zasmál jsem se a zvedl se, abych si ji šel nalít.
"Žádný takový. Jedna šálka ti ráno stačí, mladý muži. Dej si raději čaj," řekl mi rázně Mick a otočil mě zpátky ke stolu i s hrnkem čaje. Překvapeně jsem si sedl a pomalu začal usrkávat z čaje.
"No tak nic. Dám si kávu před koncertem," ušklíbl jsem se.
"Liame, kdy máme to focení?"

Nad tím, jak ho Mick usadil, jsem se musel smát. Byl jako taková máma, která dávala pozor, aby jsme nedělali blbosti a hlavně nejedli nezdravě. Bylo to milé.
"V jednu, takže si tam potom můžeme dát i oběd. A pak hurá na stage," zhrnul Liam.
"Takže to znamená, že si můžu jít jěště na dvě hodiny lehnout?" nadhodil Niall s úsměvem, který tentokrát překazil Mick.
"Na to ani nemysli! A kdo si myslíš, že ti pak udělá z toho vrabčího hnízda účes? Focení začína sice v jednu, ale dát vás pět do použitelného stavu trvá nejméně hodinu a půl, takže za patnáct minut je dole auto. Uvidíme se tam," broukl s úsměvem a každého z nás si přeměřil pohledem. Nebyla šance se z toho vykroutit.

"No tak dobře," zakňoural nakonec Niall.
"Tak to stíham ještě jednu ká-," zasekl jsem se, když jsem viděl Mickův pohled. "Vlastně, ne, nestíhám..." pípl jsem nakonec.
Chvilku jsme si ještě poseděli, než jsme se vydali za Mickem k autu. Cesta nebyla dlouhá a vystoupili jsme u jednoho velkýho mrakodrapu.
"Tak jo, miláčkové, jdeme kouzlit!" zavolal Mick.

"Odkud ten bere energii?" žďuchl jsem s otázkou do Nialla. Ten jenom pokrčil rameny.
"Já ti nevím, jěště nikdy jsem ho neviděl unaveného. Takže to taky nechápu," broukl a vstoupil do mrakodrapu. Mick nás vedl spleticí chodeb až do výtahu, který nás vyvezl až do posledního patra, které bylo prosklené.
"Wow," povzdechl jsem si, než jsem uviděl ty hory oblečení.
"No zlatíčka, pojďme na to. Nejdŕív Liam."