Secret little rendezvous ~ Larry ✓

19.

"Tak tady tě zastavím!" vykřikl jsem rázně a koukl na celou jeho osobu od hlavy až po paty.
"Myslím, že tvoje psychické zdraví je v pořádku, takže nevím, proč jsem dostal tuhle blbou otázku," zhodnotil jsem. Do bazénu opravdu jěště dlouho nevlezu.
"Ale co tak sauna nebo vířivka? Když je tedy dnes den volna a kluci budou spát nevím do kdy..." nadhodil jsem a čekal, co mi na to řekne.

"To já jen tak, zda si nezměnil názor," zasmál jsem se.
"Ale tvoje odpověd a výraz tváře mi stačí," mrkl jsem na něj.
"Tak jo, to se mi líbí. Hezky relaxace ve vířivce. To bude fajn. Ten gauč nebyl dvakrát pohodlný," zamručel jsem a protáhl si záda.

"Okay, tak se sejdeme tam. Stejně nevím, jak se to zapíná," zasmál jsem se a s rychlým mávnutím vyběhl do pokoje, kde jsem se převlékl do plavek, sebral si ručník a svázal si vlasy do culíku. Takhle vymóděný jsem slezl dolů k bazénu, kde byla i vířivka. Louis už tam stál a něco mačkal na okraji.
"Tak co, funguje to?"

Oba jsme se šli převléknout a vzít si ručníky, abychom tady pak nenanosili vodu. Dole jsem pak přišel první a rovnou nám vířivku zapnul. Netrvalo dlouho a přidal se ke mně i Harry.
"Jo, všechno jde jak má," usmál jsem se a odložil si ručník na lehátko poblíž.
"Tak pojď, nebo tam budeš jenom stát?" zasmál jsem se, když už jsem seděl ve vířivce a Harry tam dál postával.

"Jo... Už jdu," pípnul jsem a rychle odložil ručník na lehátko. Opatrně jsem vylezl na schůdky a vnořil se do vřící vody.
"Och, bože!" zamručel jsem spokojeně, když jsem se ponořil úplně a dosedl na výčnělky, které fungovali jako sezení. "Tomuhle se říka oddech!"

"To jo," vydechl jsem a ponořil se až po krk do bublinkující vody. Byl taky klid, ticho a hlavně teplo a příjemně.
"Tohle je vždy skvělé. Hned mě ty záda bolí míň," zasmál jsem se. "Na gauči už spát nebudu."

"Nikdo ti to nepřikázal," uchechtl jsem se a ťukl jej do ramene.
"Mohl si hezky jít do postele, ale ty sis ustlal na gauči," doplnil jsem a sám se ponořil až po krk.  "Jinak Louisi? Kdy se jde na to turné?"

"Jen jsem byl línej jít nahoru. To víš, všichni zdrhli a já uklízel," zasmál jsem se.
"Gauč se zdál ideální. Ale příště už radši půjdu nahoru," uchechtl jsem se.
"Turné? Příští týden. Ještě si musíme užít ten klid tady," usmál jsem se a pohled zakotvil na něm.

"Beru tě za slovo," broukl jsem a celý se ponořil pod vodu. I tak jsem si musel umýt vlasy. Když jsem se vynořil, Louis mě sledoval.
"Neboj, tady se neutopím," zasmál jsem se a uhladil si vlasy, které mi vylezli ven z culíku.
"Teda aspoň doufám. Někdo říká, že se člověk dokáže utopit i ve lžičce vody."

"To snad nebude tvůj případ," zasmál jsem se. Raději jsem se ale přiblížil blíž k němu, kdyby se něco přihodilo a ten moula se opravdu začal topit. Harry se na mě překvapeně podíval.
"To jen pro jistotu," mrkl jsem na něj. Pořád jsem si prohlížel jeho tvář.
"Vypadáš jako mokrý kuře," zasmál jsem se. A taky sexy....
Pohled jsem na chvíli sklopil do vody, než jsem se na něj odvážil opět podívat. Jeden pramínek vlasů mu pořád padal do očí a moje ruka sama k němu vystřelila, aby mu jej dala za ucho. Harry mě pořád tiše a pozorně sledoval. A já se do jeho očí zahleděl také.
"Harry? Už ti někdy někdo řekl, že máš krásné oči?" Co to kurva dělám?!

Nějak jsem nepochopil, co se to sakra děje. V jednu chvíli jenom tak tlacháme metr od sebe a o chvíli později sedí ode mě třicet centimetrů a vykládá mi jak hezké mám oči. Ani jsem nevěděl, co mám dělat nebo na to říct. Co se na to říká?
Zachránil mě až Liam, který vtrhl dovnitř a tím pádem se Louis ode mě odsunul rychlostí blesku.
"Tak tady jste!"

Jakmile jsem zaslechl Liamův hlas, okamžitě jsem se od Harryho odtáhl. Sedl jsem si metr od něj a vyjeveně se díval na Liama.
"Liame!" usmál jsem se hraně. "Vyspal ses dobře?"

"Ránko Lili, vypadáš odpočatě," zasmál jsem se a posunul se kousek vedle, když si k nám vlezl do vířivky.
"Stalo se něco nového, když jsem spal tak dlouho?" zeptal se ihned a zvídavě se na mě koukl.
"Jenom jsme se bavili s Louisem o tom, že si chci nechat udělat tetování."

Liam vklouzl k nám. Nevím, zda věděl, že tady budeme nebo sem chtěl jít sám, ale plavky už na sobě měl.
"No ne! Vážně? Wow!" vykulil na něj oči.
"A jaký?" usmál se na něj. Vypadal nadšeně.

"Vavřínové listy na pánev," zasmál jsem se a prstem naznačil, kde asi.
"Tak to bude bolet, Hazzo, když jsou tam kosti. Ale když to vydržíš, bude to vypadat skvěle!" povzbudil mě ihned Liam.
"Jo, těším se na to. Ale kdybych to nezvládal, kluci, musíte mě držet, ať to stojí, co to stojí!"

"Abys tam náhodou neměl jenom jeden lístek, viď?" ušklíbl jsem se na něj. Harry mi věnoval pouze rychlý pohled a slabý úsměv. Skousl jsem si ret a sklopil pohled. Podělal jsem to! Teď se mnou nebude chtít mluvit... Ti dva si zatím povídali a já se rozhodl odtud raději vypadnout.
"Kluci, já si vzpomněl, že musím něco zařídit," řekl jsem rychle a vylezl z vířivky. Rychlostí blesku jsem si vzal ručník, zabalil se do něj a šel do svého pokoje. Nehodlal jsem z něj vylézt, dokud si to vše neurovnám v hlavě.

"Asi chce jěště spát a nechtěl si to přiznat. Ráno jsem ho vzbudil opravdu brzo," vysvětlil jsem Liamovi, který se jenom zasmál.
"Jo, to asi jo. Ale ten vavřín budeš mít skvělej. Přes tour to nějak spácháme, jenom to musíme vymyslet tak, aby jsme mezi tím měli aspoň den na hotelu, jinak tě to bude hodně bolet. To se nějak zvládne, aby jsi měl své tetování a taky si užil turné. A i já si chci zase dát něco novýho, tak to spojíme."

Vysušil jsem se a převlékl se do tepláků a volného černého trika. Pak jsem padl do postele tváří napřed. Chvíli jsme tam tak ležel a když mi došel vzduch, lehl jsem si na bok - tváří ke zdi.
Co jsem to dnes vyváděl? Co to se mnou sakra je? Proč to dělám?
Jo, tohle mi běhalo pořád hlavou, ale odpovědi jsem nenašel. Sám vlastně nevím jak dlouho jsem byl v pokoji.

S Liamem jsme vylezli až když jsme měli téměr rozvařený končetiny.
"Něco uvařím?" navrhl jsem, když jsme došli do kuchyně a pořád jsme byli sami.
"To vůbec nezní špatně," broukl Liam a sedl si k baru. Já zatím vytáhl všechny potřebné suroviny, měl jsem chuť na těstoviny se smotanou a kuřecím masem. Tak jsem začal kuchtit. Za nějakou tu chvilku jsem měl hotovo a před Liamem se objevil talíř plný jidla. Zanedlouho přišli i Niall se Zaynem, ti dostali jídlo taky. Niall byl maličko ospalý, ale Zayn vypadal vyspale.
"Jdu donést i Louisovi, ať se nají."

Už jsem ani nepřemýšlel. Jen jsem tam tak ležel a civěl do zdi. Jediné, na co jsem přišel je, že si to musím urovnat v hlavě. Ale co vlastně? Sám jsem nevěděl, proč jsem mu to řekl. Nevyznal jsem se ve svých pocitech.
Pak najednou někdo zaklepal na dveře a než jsem stihl odpovědět, dotyčná osoba vešla dovnitř i s vůní jídla.

Nečekal jsem až se ozve a prostě jsem vstoupil. Když tak mně vyhodí. Opatrně jsem vstoupil, Louis ležel na posteli a koukal do zdi.
"Loueh, spíš?" zeptal jsem se opatrně a položil mu jídlo na stoleček před postelí. "Donesl jsem ti těstoviny, ať se najíš. Kluci už jédí dole. Jestli jsem tě vzbudil, tak promiň."