Secret little rendezvous ~ Larry ✓

34.

Na druhý pokus se mi spalo o něco líp a dokonce jsem se vzbudil až ráno na to, jak kolem přešel Mick a začal všem dělat kávu. Vyhrabal jsem se z postele a šel si sednout k němu.
"Dobré ráno, broučku, jaký si měl spánek?" zeptal se a podal mi jeden hrníček.

Spal jsem dlouho a vzbudila mě až vůně kávy. Tu vůni bych dokázal rozeznat na sto honů a dokázala by mě probudit i z hrobu. Pomalu jsem otevřel oči a vstal z postele. Mick a Harry seděli na gauči a před nimi byli hrnky.
"Moc vám děkuji, dobré víly," usmál jsem se na ně, když jsem si k nim přisedl a Harrymu jsem věnoval rychlou pusu do vlasů.

Když přišel Loui a věnoval mi pusu do vlasů, musel jsem se usmát a následně jsem se rychle kouknout, jestli kluci ještě spí. Hned potom jsem se o nej opřel a broukl mu pozdrv 'dobré ráno'.
"Och, zlatíčka, vy jste sladcí!" usmál se na nás Mick. Já jsem se jenom usmíval a věnoval Louisovi jeden políbek na čelist.

"Ale Micku, vždyť my to už dávno víme," usmál jsem se na něj s tichým smíchem. Mick nade mnou jenom pobaveně pokroutil hlavou a chvíli se věnoval svému hrníčku.
"Spalo se ti dobře?" zašeptal jsem směrem k Harrymu. Doufal jsem, že zbytek noci hezky a nerušeně prospal.

Naklonil jsem se k jeho oušku, abych mohl odpovědět.
"S myšlenkou na tebe se mi spalo nádherně," zasmál jsem se a rychle ho líbnul pod ucho.
"Kluci, nechte si to na jindy..." zasmál se Mick a ťukl do mě.

"Micku, nežárli a neruš naši chvilku," ušklíbl jsem se a víc se otočil na Harryho. Mick po mě hodil jeho ranní noviny a já se se smíchem odtáhl.
"Dobře, dobře," zasmál jsem se a věnoval se svému hrnku s kávou.

S tichým smíchem jsem se začal opět věnovat ranní dobrotě.
"Broučci, dnes jsme celý den na cestě, ale povinnosti vás jen tak neobejdou! Dnes musíte podepsat kartičky s fotkama, protože na koncertě je budeme rozdávat. A i na e-shopě skupiny se minuli. A hlavne potřebujeme i tvé Hazzo. Mám fotky z toho focení."

"Že já vůbec vstal," povzdechl jsem si a pokroutil nad tím vším hlavou.
"Kuš! Jdi raději pro tu krabici u mé postele, jsou v ní fotky a fixy," řekl se smíchem Mick. A jak řekl, tak jsem udělal.
"Pane bože, kolik toho zase je?" řekl jsem, když jsem mu donesl tu těžkou krabici.

"17020. Těch dvacet je pro mě," broukl Mick s úsměvem a já na něj zmateně koukl.
"Boroučku, já si pokaždé nechávám jednu z každé fotky z focení. To víš, chci vás mít všechny v archivu a těch dvacet mi tam momentálně chybí," broukl s úsměvem. Já s mírným strachem v očích koukl do krabice a raději si sebral kupku hned z vrchu.

"Tak mi podejte tu hrůzu," řekl jsem s úšklebkem a natáhl ruku. Mick mi podal kupku fotek a rovnou mě po ruce plácl.
"Au," vydechl jsem a překvapeně se na něj podíval.
"Žádná hrůza! Nezapomeň, že jsem se na té práci podílel, tak kuš. Nebo se ti snad moje práce nelíbí?" zeptal se.
"Ne, ne, samozřejmě, že jsem to tak nemyslel. Ty jsi přece náš kouzelník s látkou a foťákem," usmál jsem se a mrkl na něj.

Když ho Mick praštil po ruce, jemně jsem na něj zavrčel a sebral Louisovu ruku do mé, abych ho na bolístku mohl políbit.
"Bože, Hazzo, ty jsi rozkošný," zasmál se Mick.
"Nešahat. Můj majetek," zabručel jsem nespokojeně a vyplázl na něj jazyk.

"Ty moje zlatíčko, děkuju," zamumlal jsem šťastně a rychle ho políbil na tvář.
"Tak ale už klid. Pusťme se do práce," zasmál se Mick a podal nám fixy.
"Tak dík," uchechtl jsem se.

"Kazíš nám chvilku, Micku," zabručel jsem, ale když mi do hlavy hodil fixu, raději jsem zmlknul a začal podepisovat fotky. Najednou se při stole objevil Niall, který ani neměl šanci dát si kávu a dostal do ruky fixu, Liam se Zaynem taky tak. Prý snídani dostaneme až když bude aspoň pětina hotová.

"To je vydírání. A taky týrání!" křikl rozhořčeně Niall, ale beztak začal podepisovat.
"Vydírání? Týrání? Broučku, tohle ještě nic nejí. A nechtěj, abych s něčím takovým začal," řekl s úsměvem Mick a spokojeně nás pozoroval při práci.

Při těch slovách jsem se maličko oklepal, když jsem si představil, co je z jeho pohledu týrání. Raději jsem svou kupičku podepisoval co nejrychleji a nakonec za asi dvě hodiny už mi šla téměř upadnout ruka, ale měli jsme požadované množství hotové a všude už voněl čerstvý čaj a vajíčka.
"Snídaně pro mé šampióny!"

"Konečně!" křikl s širokým úsměvem Niall a hned co před něj Mick postavil talíř, Niall se po něm vrhnul jako tygr po své kořisti.
"Ne, že se udusíš," řekl se smíchem Mick a dál rozdával talíře se snídaní.

"Tady máš, broučku. Ty máš i nějaké ty zdravé tuky navíc, protože tu tvou kostru musíme malinko obalit tukem," zasmál se mi Mick a opravdu, na mém talíři leželo několik plátků avokáda, ořechy a kousek sýra.
"Nemůžeme dovolit, aby si strádal," poznamenal Mick, než si sedl.
"Nevěděl jsem, že si i dietní specialista."

"To víš, když se člověk nějaký ten čas stará o tyhle čtyři opice, ledacos se naučí a musí dbát na jejich zdraví," usmál se Mick a odpil si z čaje.
"Jaký opice?" zeptal se lehce uraženě Liam. No nebyl sám, všichni čtyři jsme se na něj ublížení podívali.

Když jsem se na ně koukl, neudržel jsem se a musel jsem se smát. Niallovi z pusy čouhal chléb a kluci se na něj koukali jako na vraha.
"Tak víte, i opice jsou všežravci a žijou v tlupách," zasmal se nad svým vysvětlením a dal do středu stolečku talířek s ovsenými tyčinkami. "Něco sladkého na energii.

"Ty jsi číslo, Micku," zasmál jsem se a natáhl se pro jednu z tyčinek.
"Ale stejně mě máte rádi a neumíte si beze mě představit žít," řekl vesele.
"Bohužel," povzdechl si se smíchem Zayn a my se k němu přidali.

"Chtěl si říct bohudík, protože nevím kdo by se o vás staral," zhodnotil s úšklebkem Mick a všichni jsme přikývli.
"To máš pravdu," doplnil Zayn a dojedl zbytek své snídaně.
"Dnes jsme celý den ná cestě?" zeptal se Niall a když Mick přikývl, vystřelil nazpět do postele a zatáhl za sebou závěs.

Všichni jsme se dívali za Niallem, jak běží pryč a zatáhl za sebou závěs.
"Lenoch jeden," pokroutil hlavou nad ním Mick a začal ze stolu sklízet hrnky a talíře.
"Ukaž, pomůžu ti," řekl jsem a začal sklízet taky.

"Já myju," křikl jsem za nima a přešel k dřezu. No nepočítal jsem s tím, že jsme pořád v autobusu a ten se hýbe. A přesne takový neočakávaný pohyb se stal, když jsem se chystal omýt první talíř. Jak jsem stál a nedával pozor, najednou jsem byl na zemi s ošklivě naraženým bokem od skříňky.
"Nemám rád skříňky!"

"Harry!" vyjekl Mick a když jsem se otočil, Harry už ležel na zemi. Oba jsme k němu hned přiběhli.
"Ony tebe asi také ne, když ti tak ubližujou," uchechtl se Mick.
"Jsi v pořádku?" zajímal jsem se.

"A-asi jo," zaskučel jsem. Když jsem povytáhl triko, na boku se mi rýsovala obří rudá čára, z které na několika místech prosakovala krev.
"Tohle neni dobrý," šeptl Mick a ihned mě přidržel, abych se nehýbal. "Lež Hazzo, lež!"

"Ježiš," vykulil jsem oči.
"Zůstaň tady, jdu pro lékárničku," vyrhkl jsem hned a běžel do obýváku, kde jsme ji měli na horní poličce.
"Tady, ukaž," šeptl jsem a sehnul se k Harrymu, abych si to mohl lépe prohlédnout a ošetřit mu to.

"Broučku, zatni zuby, bude to štípat," snažil se mě uklidnit Mick, když mi celý šrám postříkali dezinfekcií. Musel jsem si kousat do rtu, abych nevykřikl. Dokonce jsem si ho prokousl a na jazyku se mi rozlila kovová chuť.
"To bolelo," procedil jsem skrz zuby. Tohle opravdu není to, co bych chtěl cítit.

Ošetřil jsem mu to tak rychle, jak se jen dalo, abych ho dlouho netrápil. Chudáček můj.
"Klid, zlato, už to bude," šeptal jsem a ještě mu to zalepil dlouhým leukoplastem a obvázal.
"Tak, jsi statečný," pousmál jsem se a ještě mu ubrouskem utřel jeho prokousnutý ret. Pak jsem mu dal pár pusinek na tvář.
"A teď si půjdeme opatrně lehnout. Budeš odpočívat," řekl Mick.

Byl jsem rád, že ostatní následovali Niallův příklad a neměl nás kdo vidět.
"To štípe!" zaskučel jsem, když mě zvedli.
"Raději pojďme nahoru, ať nevzbudíme kluky," nadhodil jsem a s Louiho pomocí jsem vylezl nahoru a položil se do polštářů.
"Jsem trouba..."