Secret little rendezvous ~ Larry ✓

46.

"Vždyť jo. Já si myslím, že čekají na ten spravný moment, kdy se vrátíme a když přijdeme, bude všude duha," zachichotal jsem se a začal ujídat z koláčku přede mnou. A občas taky z toho Louiho, než mi klepl po vidličce.
"Broučku kam dnes půjdeme?"

"Heej, nech něco i mně!" pokáral jsem ho se smíchem a raději si svůj koláč více hlídal... No dobře, oplatil jsem mu to a ujedl i z toho jeho. Tak je to přece spravedlivé, ne? No ten svůj jsem pak rychle snědl, aby se to už neopakovalo...
"Přemýšlel jsem, že bychom se prošli. V parku znám jedno tajné, klidné a velmi hezké místečko. Jsi pro? Cestou si můžeme i něco koupit v obchodě a udělat si piknik," zazubil jsem se vesele.
"Vím... Chtěl jsem tě vzít do kina, ale bál jsem se, že by tam bylo moc lidí, kteří by nás poznali... Ale jestli chceš jít raději tam, tak můžeme. Vždyť víš, že pro tebe všechno," usmál jsem se na něj laskavě.

"Proto jsi tak dokonalý," zašeptal jsem mu a pod stolem mu ťukl kolenem do toho jeho.
"Já bych možná rád šel i do toho kina. Dnes hrajou ten nový film: Dej mi své jméno. Víš, že jsem ho chtěl strašně vidět!" zaskučel jsem jemně. Chtěl jsem do kina, i když mě mírně děsila ta představa lidí, no na LGBT filmu by jich nemuselo být tolik.

"Hmm, o tom jsem slyšel," zamyslel jsem se. Něco mi to říkalo a chtěl-li Harry jít do kina, rád mu to splním.
"No dobře. Tak dopijeme a půjdeme?" mrkl jsem na něj. Úsměv, který se mu pak objevil na tváři, byl opravdu kouzelný a stál za to.
"Jen si budeme muset dávat velký pozor."

"Dávame si ho pořád," zaskučel jsem, no chápal jsem, že musíme dávat pozor pořád. Pomaloučku jsem dojedl a pak vyšel i s Louim ven. Do kina jsem se opravdu těšil, ten film byl prý skvělý! Dřív než jsem vyšel na ulici jsem se ještě koukl, jestli mi není vidět do obličeje.

Když jsme dojeli a dopili, vydali jsme se na cestu do kina. Ještě než jsme vyšli ven z kavárny jsme se ale porozhlédli po okolí, zda tam není někdo podezřelý.
"Čistý vzduch, jde se do kina!" zasmál jsem se a stáhl si kapucí víc do obličeje, stejně jako Harry.
V kině, a to jsem se divil, nebylo zas až tak moc lidí a zdálo se, že si nás ani nikdo nevšímá. Oběma jsem nám koupil lístky na film a k tomu i popcorn, ať máme co zobat při sledování děje na plátnu. A pak jsme se vydali do sálu, kde se mělo promítat. Naše sedadla byla ve středním řadě, odkud jsme hezky viděli na film. A taky jsme tam byli jediní, díky bohu... Takže se o nás v té řadě nebude nikdo zajímat... Tak jsme se pokojeně usadili na naše sedadla a čekali, než film začne.
"Hele, Harry... O čem to vlastně je?" zeptal jsem se. Jo, opravdu moc inteligentní... Jít na film a ani nevědět o čem bude... Tomlinsone, tleskám!

"Uvidíš," vyplázl jsem na něj jazyk a pohodlně se posadil do křesla. Vyzul jsem si boty a nohy skrčil pod sebe, aby se mi dobře sedělo. Rukou jsem uzobával popcorn a čekal, než se pustí film. Tohle měl být nový romantický příběh, četl jsem knihu pár let zpět a moc se mi líbila. Prostředí bylo v Itálií, i hlavní linka. Kluci v hlavních rolích vypadali opravdu skvěle, no to byla jenom třešnička na dortu.

Jen jsem nad tím pokrčil rameny a s úsměvem si ho přivinul k sobě. Ruku jsem si přehodil přes jeho ramena a sledoval film, který právě začal. Nebudu lhát, začalo to dobře, ale při některých scénách jsem se musel pozastavit.
"Eh, Harry... Vážně?" šeptl jsem jeho směrem a polkl.

Opravdu jsem byl zvědavý, jestli určité scénky budou i ve filmu a opravdu tam byly! Dokonce i scéna s broskví.
"No? Co?" broukl jsem a koukal na film, než mi Lou stlačil ruku.
"Ale no, vždyť tam dohromady nic není. Je to umění," zabručel jsem.

No to snad nemyslel vážně!!
"Myslím, že s tebou už do kina nepůjdu," zasmál jsem se a dál sledoval film. Snad už mě žádné velké překvapení nečeká... "Nebo alespoň příště výběru něco já."

"Heej! Je to skvělý film!" zabručel jsem se smíchem a spokojeně sledoval film. Bohužel jsem věděl, jak to skončí a tak jsem poslední čtvrtku proplakal. Bylo mi to líto. No a když se rozsvítila světla v kinosále, byl jsem rudý a opuchnutý.

Nebudu lhát, dokoukal jsem to a dokonce se mi to i líbilo. Ale přeci jen, ve vztahu jsem ten dominantní já, tak to snad na sobě nenechám znát, no ne?
"Hazzy, no tak, nebreč," zasmál jsem se tiše a palcem mu utřel poslední slzy na tváři.

"Ale to bylo smutný!" zaskučel jsem smutně a nechal se objímat v prázném sálu, odkud odcházeli ostatní.
"A moc hezký, ten kluk se mi líbil," zasmál jsem se a schytal za to štípnutí do boku.
"Dobře, dobře, nebyl..." broukl jsem a zakručelo mi v břiše. "Nepůjdeme se někam najíst?"

"Vždyť proto," zasmál jsem se spokojeně, když svoje tvrzení odvolal.
"Jako, už jsme měli koláč i popcorn, ale hladový jsem pořád. Tak proč ne," mykl jsem s úsměvem rameny a když už v sálu nebyl nikdo, vzal jsem Harryho i prázdný kelímek z popcornu a šel ven z kina.

"Koláč jsme měli asi před třema hodinama! A popcorn se nepočítá!" vysvětlil jsem mu okamžitě a zavěsil se na jeho ruku. Tak dobře mi bylo, tohle mi na tour opravdu chybělo.

"Navíc kluci mi pořád nadávají, že málo jím. Měl by si mě podporovat, když chci jíst!"

"Já to samozřejmě podporuju, jen mě to překvapilo. Musíš uznat, že je to novinka," zasmál jsem se a po kontrole okolí jsem ho vzal za ruku.
"A na co máš chuť? Chceš jít na konkrétní místo?" zeptal jsem se. Když už ho mám podporovat, tak pořádně, no ne?

"Dal bych si Čínu, dlouho jsem neměl nudle, ale taky bych si moc rád dal pizzu, takže nevím. Nebo si můžeme něco objednat domů a než přijdeme, už to tam bude," navrhl jsem hned několik nápadů, které by mohli pomoct. "Takže jak pan zpěvák bude chtít."

Zamyslel jsem se. "Mohli bychom jít pro pizzu a vzít víc krabic, rovnou vezmeme i klukům domů. Co ty na to?" navrhl jsem.
"Sice budou ještě spát, ale určitě se potěší. A my si zatím uděláme romantickou večeři. Hezky si prostřeme stůl, k tomu svíčky... Co říkáš?"

"Tohle zní skvěle!" pochválil jsem ho a spokojeně mu stiskl dlaň.
"Takže pizza," zkonstatoval jsem a opatrně ho táhl za sebou až do naší oblíbené pizzerie, kde jsme objednali hromadu jídla a čekali, než nám to připraví. Domů jsme to odtamtud měli jenom pět minut a tak bylo jasný, že to zvládneme přinést všechno teplé.

V pizzerii z nás museli mít obří radost, když jsme odtamtud odcházeli se sedmi krabicemi plnými různých druhů pizzy. Doma jsme všechno uložili na linku a spokojeně si oddechli.
"Tak, a máme klid úplně," zasmál jsem se a natáhl se k Harrymu pro polibek ještě než si připravíme místo k večeři.

"To jo, vem ty naše a pojďme k tobě, ať nás tady nechytí," zasmál jsem se a sebral nám k tomu dvě sklenky a láhev růžového vína.
"Pojď, pojď," potichoučky jako myška jsem ho vábil do schodů, než jsme skončili u něj. Měl jsem jeho pokoj raději než ten můj, bylo to tady jako doma a cítil jsem se tady skvěle.
Loui zapálil několik vonných svíček a já zatím otevřel víno, abych nám oběma trochu nalil.

Oba jsme vyběhli schody nahoru až do mého pokoje, kde jsme si vše připravili na naši romantickou večeři ve dvou.
"Děkuji velice pěkně, pane Stylesi," řekl jsem s úsměvem a převzal si od něj sklenici, abychom si přiťukli. "Tak na zdraví."

"Na zdraví, pane Tomlinsone." Víno bylo opravdu dobré, kluci ho prý dostávali od jednoho fanouška, který měl vinní sklepy. Oba jsme se pustili do své pizzi a chvíli se neozývalo nic víc, než srkání vína a ujídaní pizze. Tedy než jsme se oba spokojeně nenabaštili a neskončili na sobě nalepení v posteli.
"Tohle se mi líbilo," šeptl jsem mu a políbil ho na bradu. Všechno bylo dokonalé, než z ničeho nic dovnitř vtrhnul Niall.
"Louisi nevíš, kdo donesl tu piz-" zastavil se uprostřed věty a zamrzl na místě.
"Není to tak jak to vypadá..."
"Já to věděl!"