Secret little rendezvous ~ Larry ✓

51.

Se sknousnutým rtem jsem ho sledoval při práci, než nás oba překvapil Niall s mobilem v rukou. Vykulil jsem na něj oči a než jsem se stihl ze všeho vzpamatovat, už jsem byl v pokoji sám. Jen jsem se tiše uchechtl a zavřel oči. Zhluboka jsem dýchal, abych dostal svůj menší problém zase pod kontrolu dřív, než půjdu dolů.

Niall se pořád smál, než jsem mu neťukl pánví po hlavě. Raději jsem se pustil do šoupání brambor na kaši, zatímco Niall začal dělat maso. Po chvilce přišel Loui a objal mě kolem pasu.
"Ahoj broučku, nějak ti to trvalo," zasmál jsem se a políbil ho na tvář.

Když jsem přišel do kuchyně, oba se hned začali tlemit a tiše smát.
"A dost, vy dva!" zavrčel jsem hraně a každému věnoval jeden pohlavek.
"Mám hlad, co máme?" usmál jsem se a sedl si za stůl. "Mimo to, Nialle, tu fotku mi pošli."

"Neboj, už teď ji tam máš," zašklebil se na něj Niall, zatímco maso škvrčelo na pánvi.
"Musíš chvilku počkat broučku, musí se to pořádně udělat, jinak to nebude dobré," broukl jsem a hodil brambory na plotnu.
"Ale neboj, za chvíli to bude," špitl Niall.

"No dobře," zakňučel jsem a raději se vrátil opět k nim.
"Ale voní to moc dobře," řekl jsem spokojeně, když jsem se nadechl té skvělé vůně.
Objal jsem Harryho kolem pasu a přitulil se rty k jeho krku. Nějak jsem se přeci musel zabavit, než konečně dovaří, ne?

"Bože, na to, jaká si pijavice, jste to drželi vcelku dlouho pod pokličkou!" zasmál se Niall a šťouchl do Louiho, který se ke mně tiskl a oždiboval mi krk. Já zatím krájel zeleninu, aby byla i nějaká příloha.

"Viď? Jsme prostě tajnůstkáři," zasmál jsem se.
"A už ho nech, musíme vařit, jinak to nikdy nebude hotové.
"Nezáviď, Nialle," zasmál jsem se a dál pokračoval ve své práci.

"To víš, když mu nedáš najíst, tak ožírá mě," zasmál jsem se a raději mu vložil do pusy kousek rajčete.
"Tady máš, jinak za chvíli budu bez masa na těle," broukl jsem, ale nechal se objímat kolem pasu a hladit po bříšku. "Vidíš, dáš kousek jídla a hned je klid."

"Hele vy dva, neutahujte si tady ze mě," ušklíbl jsem se na ty dva, co se pořád smáli.
"Jo, jinak bude zase celý zbytek dne mrzutý," zasmál se Zayn ode dveří. Pak přistoupil k nám a podíval se, co to ti dva kutí.
"Tolik zeleniny nepotřebujeme," řekl s nakrčeným nosem.

"Ale potřebujeme. Zeleninu jíst musíš, ikdyž se ti to nelíbí," zasmál jsem se. Niall přikývl a zalil maso vývarem, aby bylo víc šťávy.
"Souhlasím, zelenina musí být," připojil se Mick, když vkráčel do kuchyně jako lavina. Nejdřív koukl pod ruce mně, pak Niallovi a nakonec si sedl za stůl a čekal, kdy to bude hotové.
"Aspoň někdo ví, že musí chvilku počkat na jídlo," ušklíbl se Niall a přikázal Zaynovi, ať prostře stůl.

Protočil jsem očima a sedl si k Zaynovi a Liamovi za stůl a čekal, než nám ti dva konečně dají ochutnat ze svého veledíla. Už jsem měl opravdu veliký hlad.
"Konečně!" vykřikl Liam šťastně, když před nás kluci položili talíře plné jídla.
"Vypadá to dobře," usmál se Zayn a pustil se do jídla.

"No zkusil by si říct něco jiného," zasmál jsem se a naložil všem na talíř bramborovou kaši a Niall k tomu přiložil maso s kořením.
"Dobrou chuť," broukl jsem a sám si sedl za svůj talíř, který nebyl až tak plný, no aspoň tak, aby mi to stačilo.
"Kluci, pak byste si mohli jít lehnout. Na letišti máme být o půlnoci a letadlo nám letí o druhé ráno, takže po obědě na kutě, ať to přežijete," zasmál se Mick.

"Nemůžeme si jednoduše pospat až v letadle?" zeptal jsem se, načež mi hned přiletěl od Micka pohlavek.
"Ty už vůbec ne. To by zítra Harry nemohl chodit," řekl s ušklebkem, načež se všichni začali smát. Blbci...

Že prý nemohl chodit, si toho myslí nějak moc. Sám jsem se nad tou myšlenkou ušklíbl a koukl na Louiho, kterého jsem pod stolem pohladil po noze.
"Neboj Micku. Dám pozor na to, aby šel spát," broukl jsem a mrkl na něj. Ten jenom přikývl.
"Aspoň jeden z vás má rozum!"

Protočil jsem nad ním oči a raději dál jedl svou porci oběda, který byl opravdu dobrý, i když bych to asi nahlas nepřiznal...
Kluci se pořád usmívali jako blázni a já byl už jenom zticha. Co si ti o mně myslí, je mi jedno...
Dojedl jsem, umyl po sobě talíř a vyběhl nahoru do pokoje, abych šel spát, jak si všichni přáli.

Viděl jsem, že to Louiho rozrušilo a tak když jsem dojedl, vyběhl jsem nahoru k jeho pokoje. Zaklepal jsem na dveře a když se nikdo neozýval, otevřel jsem je. Koukl jsem na postavu na posleli. Zavřel jsem za sebou, potichounku přišel až k němu a objal jeho tělíčko. Jemně jsem jej hladil po boku a pusinkoval mu krk.
"Neber to špatně, broučku, Mick si jenom dělal legraci."

Neposťrehl jsem, když vešel, ať to byl kdokoliv. Až když mě začal hladit a pusinkovat jsem pochopil, že jde o Harryho. Jenom jsem si povzdychl.
"Taky ti tak přijdu?" zeptal jsem se. Harry na chvíli přestal s pusinkovaním mého krku a hlazením. "...že myslím jenom na to jedno," dodal jsem ještě.

Jeho otázka mě zarazila, no hned jsem upevnil stisk na jeho zádech, aby věděl, že jsem tady s ním.
"Kdyby si myslel jenom na to jedno, asi bych o tom věděl a hlavně bych s tebou měl už asi něco odžité," broukl jsem se smíchem a políbil ho do vlasů. "Broučku, nikdy mi to tak nepřišlo. Kluci jenom nevidí to, co vidím já a jenom si z tebe utahujou."

S povzdechem jsem se otočil čelem k němu a hleděl do jeho krásných očích, ve kterých se odzrkadloval jeho úsměv. Byli plné štěstí. Proto jsem se usmál také a lehce ho políbil na rtíky.
"Jsem rád, že si to nemyslíš," usmál jsem se. "Byl bych opravdu nerad, kdyby to bylo jinak." Pohladil jsem ho po vlasech a pak si ho přitáhl do objetí.

"Neboj, kdyby jsi nadržený pořád, řeknu ti to," špitl jsem mu do rtů, políbil jej na čelo a pak na nos.
"No zatím se nic takového nestalo, takže nemám problém," doplnil jsem a schoulil se do jeho objetí, které mě chránilo před světem.
"Jsi skvělý polštář."

"Díky," zasmál jsem se a víc si ho na sebe přitáhl.
"Když už nejsem skvělý milenec, jsem aspoň skvělý polštář," ušklíbl jsem se na něj a štípl ho u toho do boku.
"Těšíš se na výlet?" pousmál jsem se a jen tak ležel s ním na posteli.

Když to řekl, napodobil jsem příraz bokmi jeho směrem a rozesmál ho. To mě těšilo, protože miluju jeho smích.
"Strašně moc," přiznal jsem a pořád ho líbal všude  po tváři.
"Nejdřív uděláme několik fotek, které chce Mick, pak ze sebe uděláme mumie a užijeme si pár dní jenom tak spolu," plánoval jsem nahlas a přitom dělal kolečka na jeho hrudi.

"Hele, sklidni se, nebo mě upusinkuješ k smrti," zasmál jsem se a lehce ho od sebe odtáhl. Pak už jen spokojeně ležel na mé hrudi a dělal na ní rukou kolečka. Stejně jako já na jeho zádech.
"S kým by ses pak hrál na mumie?"

"Byl bych jedna smutná, samotná mumie," zasmál jsem se nad tím, jak mě odtlačil. Měl jsem chuť se tulit, nedokázal jsem se udržet.
"Ale neboj, dávám si pozor, abych neohrozil tvůj život," ubezpečil jsem ho. Rukou jsem sklouzl na jeho krk a přitáhl si ho do polibku.

"To jsem opravdu rád," zasmál jsem se do jeho rtů, než jsem se vpil do polibku, který přerostl v líbání. Když jsem ho měl pod sebou, přestal jsem a uložil jsem si hlavu na jeho hruď.
"A teď jsi polštář ty," zasmál jsem se a prstem mu cvrnknul do jeho drobného nosíku.

"Když ti ke štěstí stačí jenom to, klidně budu i tím," zašeptal jsem mu do jeho vlásků, které jsem prsty jemně probíral a masíroval mu pokožku hlavy, aby se uvolnil a relaxoval. Ani jsem si neuvědomil jak a Loui měl klidný dech, což značilo, že usnul.