Harry Potter: Just a Bit of Darkness

/1. Bradavice/

Nadešel můj čas. Nevim, jestli jsem připravena jít do bradavic. Sice tam budu na poslední dva roky, ale Severus mi říkal, že si najdu paličatý kamarády a vystuduji školu jako normální student. Což pod názvem 'normální' beru jako urážku. Dívka jako já, která dokáže přeměnit celou přírodu do temné stránky pomocí pár neznámých slov a občas se stává, že se mi podaří kouzlo vydařit i bez hůlky. Ale přeci jenom, každý si bude myslet, že jsem jen tvrdohlavá holka s černým hábitem, ale až někdo pozná moji pravou povahu, což budu doufat že se nestane, tak se velmi pletl o mé charakteristice. Jsem milá a hodná, ale jen napůl po mé asi matce, kterou ani neznám. A ta druhá je po mém otci, protivná, zlá, panovačná a hlavně ponořena temnotou.

Vim, jaký je svět v normálním světě plných mudlů. To, jak si lidi nepomáhají, přičemž by správně měli. Strýček Snape mi říkal, že to tady bude lepší a budu doufat, že má pravdu.

Dozvěděla jsem se také od něj, že si mě vyzkouší čí co nějaký mluvící klobouk a pak řekne kolej, ke které nakonec půjdu. Jo už vím 'Moudrý klobouk' se jmenuje. Ten si poslechne moji duši a přidá mě buď do Mrzimoru, Havraspáru, Nebelvíru nebo do Zmijozelu. Snape si je jistý, že mě přidájí na sto procent do Zmijozelu, jelikož můj otec tam byl a také bychom se mohli se strýčekem setkávat, protože tuhle kolej on sám vede.

Zbalila jsem si věci co mi Severus přikázal a táké ochotně koupil. Gelika, tedy moje černá sova, hábit a jedinečnou hůlku, který má i můj otec. Pak ještě nějaký oblečení, co jsem si přičarovala a mohla vyrazit.

Před tím, než Severus přišel jsem šla nachvilku před dům. Sedla jsem si na trávu a z dálky jsem uviděla známý hrad. Škola čar a kouzel. Usmála jsem se tomu a hlavu si položila na zem, přičemž jsem si jednu nohu dala křížem. Abych pravdu řekla, tak jsem byla opravdu velmi nervozní. Jak už jsem řekla, neměla jsem žádné kamarády a proto se bojím, že mě hned při prvním slově zklamou. Možná si tam i někoho najdu a zažiju malou lásku, ale hned po mém pravém přijmění mě nechá být.

Podívala jsem se na šedivý nebe, které se připravovalo na silní déšť. Odfrkla si, zvedla se ze země a šla zase dovnitř. Hned jak jsem za sebou zavřela dveře, tak Gelika na mě houkla. Usmála se a přišla k ní. Dřepla jsem si, loktama se opřela o stůl na kterém Gelika byla a sklonila hlavu na stranu. "Drž mi palce" Řekla jsem pořád s úsměvem a znova na mě houkla. Povzdychla si a narovnala se.

Pak do dveři vstoupil Severus. Mírně jsem nadskočila, protože se trochu lekla. Podívala jsem na něho. Na tvaři měl ten svůj bez emoční výraz, pokrčené obočí, ze kterých byly mírné vrásky a jeho havraní oči se koukali do těch mích. "Připravená?" Zeptal se s hlubokým hlasem a já kývla, ale nebyla si pořád jistá. Přes sebe jsem hodila černý hábit a do rukou vzala kufr a Geliku. "Jo" Ujistila jsem ho a nechal mi dveře volné. Šla jsem zase ven a pocítila mírné kapky z deště. Koukla na oblohu a všimla si, že už je pěkně tmavě šedivá. Povzdychla si a šla za strýčkem, i když jsem znala cestu sama.

Jeho dlouhý plášť se vlel podle pyšné chůze a černé vlasy nad ramenama taky. "Za každou cenu mě tam budeš poslouchat. Budeš se ke mě chovat, jako by jsi mě neznala. Nebudeš mi tykat a chovat se drze. Rozumíš? Nikdo nesmí poznat, že tě znám už sedmnáct let. Jo a mimochodem, všechno nejlepší" Řekl při chůzi a ani se na mě neotočil. Už jsem si myslela, že zapoměl na moje narozky. Odfrkla si a šla stále za nim.

"Nechceš mi poradiť s kým se můžu bavit a s kým ne?" Zeptala se. Zastavil se a otočil se ke mě. Našpulil mírně rty, ale tak, aby to nebylo rozpoznat. "Davej si bacha na Harryho Pottera a jeho bandičku. Jednou je poznáš" Řekl a když se otočil zpátky k cestě, neodpustil si švihnout hábitem. Povzdychla si a šla za nim. Na to otázku s kým bych se tam mohla bavit jsem se radši neptala.