Harry Potter: Just a Bit of Darkness

/7. Obejmutí?/

Po osprchování jsem se mírně namalovala a dala vlasy do ledabilého drdolu. Usmála jsem se do zrcadla, protože mě to dneska docela i slušelo. Oblečela jsem se do černých úzkých kalhot, bílého svetru a přes sebe hábit, i když bylo dneska volno. Bylo skoro sedm ráno a já vyšla z dívčích ložnic. Holky ještě spali, takže jsem předpokládala, že skoro nikoho nepotkám

Dělalo mi starost, co se stalo před zhruba hodinkou. Bylo to poprvé, co jsem někomu takhle řekla svoje tajemství, ale byla jsem za to ráda. Stejně na to zapomene, takže jsme se strýčkem v pořádku.

Zajimalo mě, co dělal Harry takhle brzo ráno na chodbě. Něco hledal? Nebo měl stejný důvod, jako já? A pak ten plášť. Myslím, že jsem něco o tom četla a že je to pravděpodobně neviditelný plášť, což je celkem výhodné.

Při cestě někam do neznáma jsem uviděla z dálky Harryho, jak jde ke mně. Ztuhla jsem a zůstala tam jen tak stát. "Ahoj Davino" Přijemně a celkem šťastně se na mě usmál a já přinuceně taky. Abych pravdu řekla, trochu se mi ulevilo. Strýčkův lektvar funguje. "Ahoj Harry. Co tady děláš?" Zeptala jsem se. "Zdál se mi znova ten sen a tak jsem něco o tom chtěl zjistit, ale problém je v tom, že půlku rána si nepamatuju" Naštvaně a zoufale pokrčil ramenami a já si povzdychla. Nesmí nic zjistit o tom snu a hlavně mu nemůžu říct, co se možná stane. Stačilo mi to jednou mu to vyklopit, protože čím míň toho ví, tím líp. "Musím jít" Nevině jsem se usmála a šla dále.

Chvilku jsem se takhle procházela a čistila si myšlenky. Chodbami se to začalo shromáždět lidmi. Potkala jsem se už několikrát s holkama z koleje a trochu jsme si popovídali. Občas i z Nebelvírského koleje, ale to jen málo kdy.

Šla jsem ven, kde jsem se opřela o kamenou zeď. Koukla jsem se do oblak a pak zavřela na chvíli oči. Bylo to přijemné slyšet jen ticho a cítit tichý vánek. Trochu jsem se ušklébla a udělala hluboký nádech a výdech. "Co ty tady?" Vylekal mě někdo z mích myšlenek. Rychle jsem otevřela oči a uviděla, jak vedle mě stojí v celé své krásy Draco. Protočila jsem očima, ale zároveň se uklidnila. "Právě si mi narušil moje krásné ticho, které tu předchvíli bylo" Odfrkla jsem si a koukla se před sebe. Slyšela jsem, jak se Draco zasmál. Ach ta jeho inteligence. "Tak to je mi líto, protože já nemám rád, když je tu ticho" Odvětil mi, na což jsem zvedla jedno obočí. "Je mi to jasné. Všechno musí být podle tebe" Tentokrát jsem se na něj koukla a pořád se usmíval. Povzdyhla jsem si a chvíli bylo konečně ticho.

Pak mě chytil za paži a někam mě tahal. "Kam mě to taháš?" Prskla jsem, ale jemu to vůbec nezajimalo. Trochu jsem klopýtala, protože byl docela rychlý.

Tahal mě někam docela daleko od hradu, ale stále byl vidět. Pak se zastavil a byli jsme u kraje lesa, kudy pokračuje cesta. "Co chceš tady prosímtě dělat?" Zeptala jsem se ho s zvednutým obočím. "Chci se jen projít a myslím, že ty taky" Odpověděl mi a já jen kývla. "Takového Draca neznám" Dodala jsem se šla jako první do lesa, podle cesty. Draco mě dohonil. "Abych pravdu řekl, tak jsi i jediná" Přiznal se mi a tentokrát jsem se zasmála já. "Jak to?" Byla jsem celkem zvědavá. "Protože jsi jiná" A taky nebezpečná, pomyslela si. Tahle věta mě zahřála u srdce, protože mi tohle ještě nikdo neřekl. Upřímně jsem se jen usmála a šly jsme dál.

"Co se stalo s tvími rodičemi?" Ptal se po chvilce. Trochu jsem si povzdychla, ale jak jsem řekla, svoje lži jsem měla už připravené. "Moji rodiče byly skvělí ve škole. Mámě šly lektvary a tátovy zas zaklínadla, i ty které se neměli ani vyslovovat. Ale zabil je Voldemort. Našel mě strýček a ten mě vychoval" Pověděla jsem mu a on mi na to stačil jen kývnout. Bylo vtipné, jak takhle mluvim o svém otci "Tak to je mi líto. Moji rodiče jsou na vyšší úrovní, než jsou ostatní. Otce moc nemusím, protože chce po mě něco, co já rozhodně nechci a matka? Ta se aspon trochu chová jako máma" Prozradil, což mě celkem překvapilo, protože minule mi to nechtěl říct. "Aspon máš rodinu" Dodala jsem a nevině se usmála.

"Máš nějaké tajemství, které patří i někomu, ale nesmíš to nikomu říct?" Ptala jsem se a otočíla hlavou k němu. "Jo a jejich hodně" Zasmál se, což mě přimělo taky. Několikrát jsem mrkla a koukla se okolo sebe. "Tak ráda bych to někomu řekla, ale nemůžu" Zoufale jsem sklopila hlavu a pořádně si povzdychla. Chytla se za čelo a zavřela oči. Jsem tu teprve pár dní a už potřebuju někoho, komu můžu důvěřovat. Pocítila jsem jeho ruku na mém rameni, což mě dostalo do malého šoku. Jeho dotek mě na chvilku uklidnil a koukla se mu do očích. Nepoznávala jsem ho. Vůbec. Vypadalo to, jako by se o mně bál. Jako by se o to chtěl starat a to mě těšilo. Zvedla jsem na vteřinku koutky a znova sklopila pohled.

Potřebovala jsem někoho mít u sebe a když tu není strýček a ani moji rodiče, tak jsem to myslela vážně. Schází mi někdo do mého života. Člověk, kterýmu bych mohla říct cokoli. Sakra já potřebuju mámu! Potřebuju tátu! Vždyť já nikoho nemám!

Pocítila jsem slzu, která postupně tekla k lícních kostech až na zem. Když si toho všiml Draco, Tak jsem je pomocí ukázováčku setřela. Problém bylo v tom, že jsem se cítila vážně opuštěně a zoufale a tak tekli další. Z těžka jsem dýchala a klepala se. Podívala jsem se znova na něho a v očích měl starost, ale pořád to tak na první pohled nevypadalo. "Vim, že to bude znít asi divně, ale můžu tě obejmout?" Vyrvala jsem ze svích úst. Pak jsem si toho uvědomila. Co, že jsem to řekla? Jeho reakci jsem opravdu nečekala. Myslela jsem si, že mě hned odkopne a nechá mě bejt, ale on rozpřáhnul své ruce a já tak měla možnost ho obejmot. Ani nevim proč, ale neváhala jsem a hned mu skočila kolem krku. Slzy pořád tekli, ale už jsem se tolik neklepala. Jeho vůně byla tak přijemná a vlasy tak hebké. Byl to zvláštní pocit, protože si už ani nepamatuji, kdy jsem naposledy někoho objala. Chtěla jsem tuhle momentku na dlouho zastavit a hlavně, aby nebyla poslední. Líbilo se mi to.

Pak jsem se od něj odtáhla a koukla se mu hluboko do očí. Byla tam malá jiskra. Malá jiskra něčeho, ale nevim čeho. Několikrát jsem zamrkala a spojila obočí. Začala jsem couvat k hradu. "Někdy ti to řeknu. Přísahám, ale ne dneska" Tohle byly má poslední slova dnešního dne s Dracem, protože jsem ho už pak nepotkala.

____________________________________

Trochu mě to chytlo a měla jsem náladu napsat hned další část:) Doufám, že se vám líbila jako ty předchozí a že zanecháte hvězdičku a hlavně dobrou náladu:) Omlouvám se za chyby

Xoxo.