Harry Potter: Just a Bit of Darkness

/15. Lekce a plány/

Otevřela jsem jemně oči a světlo mi je hned propálilo. Několikrát zamrkala, díky tomu jsem si na to ostré světlo zvykla a plně je otevřela. Byla jsem na ořetšovně a vedle mě seděl Severus. Na sobě jsem měla stále to, co měla včera.

Když si mě všimnul, že jsem se problala, tak se ke mně rychle přiblížil. Byla jsem zmatená a nechápala, proč tu jsem. "Co se stalo?" Zachraptěla jsem a chytla se za hlavu, protože mě strašně bolela. "Omdlela si na plese. Jak se cítíš?" Zeptal se ustaraně. "Děsně" Přiznala a pokusila se sednout. Strýček mi pomohl tím, že mě chytl jednou rukou na záda a tou druhou mě objal. Udělala jsem mu děkovný pohled a on jen přikývnul.

"Už se probrala?!" Zakřičel někdo. Zdvihla jsem hlavu a uviděla Harryho, jak se k nám zoufale přibližuje. Severus dal ze mně hned pryč ruce a sednul si zpátky na svoji židli. "Ano, Pottere" Řekl tím svím profesorským hlasem a já si pro sebe uchetla. Harry si trochu oddych a sednul si vedle mě, tedy na druhou stranu mého ramene. Nemohla jsem si nevšimnout, jak ho Severus vraždil pohledem. Pak najednou bylo nepřijemné ticho, které se mi rozhodně nelíbilo.

Začala jsem si vzpomínat, co se mi včera stalo. "Můj čas končí" Šeptla jsem a spojila nechápavě své obočí. "Cože?" Zeptal se tiše Harry a přiklonil se ke mně blíž. "Můj čas končí" Zopakovala jsem větu a podívala se na Severuse, který se koukal do země. Myslím, že ví o co se tu jedná. "Severusi, řekni mi, co to znamená" Oslovila jsem ho tak schválně, protože by měl vědět, že už Harry všechno ví. Zdvihnul na mě hlavu a měl mírně vykulené oči. "Má právo to vědět" Jednoduše jsem mu to vysvětlila a on na sucho polkl. Nechtěl se o tom dohadovat, protože dost dobře ví, že svůj názor nezměním.

Harry to stále nechápal. "Jak to myslíš, že tvůj čas končí?" Zeptal se a já se koukla na jednu část svích šatů. "Ty hlasy, ze kterých mi bolela hlava" Podívala jsem se na Severuse "byli to hlasy mého otce?" Zvedla jsem obočí. Jemně přikývnul a mě bylo hned jasné, o co se jedná. "Končí mi čas na přípravu kouzel a to znamená, že mě... Chce vidět" Poslední dvě slova jsem šeptla do prázdna a začala jsem trochu zmatkovat.

Přestala mě bolet hlava a tak jsem se rychle postavila na nohy. Harry a Severus se hned zvedli semnou a popošli ke mně. "Co chceš dělat?" Zeptal se tázavě Severus. Chvilku jsem přemyšlela, jestli to mám říct, ale švihem jsem se k nim otočila a ušklíbla se. "Dostat se mu do hlavy" Vůbec jsem netušila, jak mě mohlo tohle napadnout. "Doufám, že mi pomůžeš, i Harrymu, protože se musíme naučit, jak být odolní proti jeho ovládání a čtení myšlenek" Řekla jsem Severusovi a ten bez mrknutí mě obešel a to znamená, že máme jít za ním. "Pojď" Šeptla jsem Harrymu a já poposkočila za Severusem.

Nikdo na chodbě nebyl a mě bylo hned jasné, že je ráno. Trochu mě potěšilo, že Harry zmeškává hodiny jen díky mě, ale taky mě to štvalo.

Šli jsme po chodbě, až k jeho pokoje. Všimla jsem si, že Harry skrývá svůj zvědavý pohled, protože bude jedna z mála, kdo uvidí jeho pokoj. Severus vytáhl z kapsy malý kroužek, na kterém byli jeho klíče. Vybal jejdnu, odemkl a následně otevřel dveře. Spokojeně jsem vstoupila a Harry za mnou. Severus byl pořád napjatý z toho, že musí učit i Harryho, ale musí si zvykat, protože se to týka i jeho. Strýček vzal tři židle. Jednu proti oknu a hned dvě n před ní. Sedl si na tu jedinou a my spolu s Harrym na ty dvě. Vzala jsem sido rukou hrst šatů a pomalu si sedla. Harry byl mírně nervozní, ale já ne.

Chvilku se tam jen na nás díval, ale pak začal mluvit. "Určitě už víte, že existuje souvislot mezi myslí pána Zla a tou vaší. V minulosti se pán Zla často bavil tím, že pronikal do myslí oběti a vytvářel v nich šílené představy, které je mučili tak dlouho dokuť nezešíleli" Procenil zuby a udělal svou arogantní grimasu. Bez emoce jsme ho poslouchali. Podíval se zlomyslně na Harryho, strýček vstal a on hned taky. "Nejdřív vy Pottere" Popošel ke svému pracovního stolu, vzal svou hůlku a znova se na něho podíval. Nemohla jsem dovolit ho nechat prvního. Rychle jsem vstala a oboum se zrak přesměřoval ke mně. "Dámy mají přednost" Řekla jsem vážně na strýčka, který hned máhla mírně hůlkou na náznak, aby si Harry sednul.