POHLED HARRYHO:
"Harry?" Oslovila mě Hermiona. Seděl jsem na židli před oknem a čekal na zázrak. Slyšel jsem, jak Hermiona šla ke mně a přiložila mi ruku na moje rameno. Oba dva jsem se koukali z okna ven na západ slunce.
"Ona už se nevrátí" Šeptla mi a já se hlavou otočil k ní. "Proč myslíš?" Zeptal jsem se jí a ona na mě pohlédla. "Je pryč už měsíc, musel jí dostat Voldemort. Možná už je dávno..." Nedořekla to. Vím, co tím myslela. Rychle jsem vstal ze židle a celým tělem se na ní otočil. "Není mrtvá. Kdyby byla, tak bych neměl s ní sny o tom, jak spolu proti sobě bojujeme. Jak jsi před pár dny řekla, je to budoucí sen. Možná se to i stane, ale stále tomu nevěřím" Řekl jsem a sklopil zrak.
"Harry, podle mě už je vážně někde mrtvá a pokuď ne, tak je někde zamčená se svím otcem" Pověděla mi. "A co Draco? Ten je taky mrtvý?" Ptal jsem se z důvodu, kvůli Davině. Zajimá mě její teorie. Povzdychla si. "To asi ne. Znaš ho, vždyť on je schopnej nebýt ve škole klidně celý rok" Její řeč byla pravdivá, ale proč ve stejnou chvíli odešel jako Davina?
"Musí jí hledat" Zamumlal jsem z ničeho nic. "Proč myslíš" Zeptala se mě a já si povzdychl. "Vždyť jsem ti říkal, jak jsou oba dva do sebe zamilovaní. Já sám nevim, mám v tom už zmatek" Vysvětlil a ona chápavě přikývla. "Jen mě překvapuje, že od té doby, co zmizela se Voldemort neukázal" Řekla. "Vymýšlí plán, jak nás oba dva dostat" Pověděl jsem ji svoji teorii.
Zavrtěla hlavou. "Možná máš pravdu, že není mrtvá. Musel ji dostat a teď ji dělá ze života peklo" Tetntokrát jsem já zavrtěl hlavou. "Ne neděla. To by už dávno utekla" Podívala se na mě. "Proč myslíš?" Zopakovala tu samou otázku. "Protože je silnější než on" Uznávaně přikývla a podívala se zpátky na západ slunce.
"Pamatuješ, jak nám všem říkala, jak to má s osobností?" Nad tou otázkou přikývla "Myslíš, že ji dostala temnota?" dodal jsem otázku a ona si povzdychla. "Všichni chceme, aby se oba dva vrátili, ale myslím si, že ne. To by ji správně měla zasáhnout nějaka dost vyčerpajicí situace" Uznala. Mě to stále nedalo a zeptal jsem se na další otázku.
"Co když se něco stalo a doopravdy ji zasáhla temnota?" Byl jsem z toho dost unavený a vyřízený. Hermiona se smutně povzdychla, celým tělem se ke mně otočila a obě dlaně si položila na moje ramena. "Proboha, Harry. Ona se vrátí" Zavrtěl jsem hlavou. "Předchvilkou jsi říkala něco jiného" Znova si povzdychla a chápavě přikývla. Nikdo z nás si není jistý, jestli ji ještě uvidíme. Už ani já ne.
Rozdělal jsem krb u společenské místnosti Nebelvíru. Sedl jsem na zem k ohni, skrčil jsem nohy k sobě a rukama je obejmul. I když je tady teplo, tak mě přejel mráz po celém těle.
Pak jsem ale slyšel soví zvuk. Hned jsem se otočil za zvukem a uviděl Hedviku, jak zrovna nademnou spouští papír. Dopadlo to předemnou a hned jsem to vzal do ruky. Byl to dopis.
"Ahoj Harry. Potřebuju si nutně s tebou promluvit. Prosím, přijď zítra kolem šesté hodiny večer na druhé straně mostu. Budu tam čekat. Tvá, Davina."
_______________________________________________
Omlouvám se, že hodně dlouho nebyl nový díl, a že je tento tak krátky:( . Jelikož jsou prázdniny, tak bych si na to mohla udělat čas:).
Jestli Vás baví moje příběhy, mužete se podívát na moji první kapitolu Carmen a taky na prolog Mind, které se brzy rozjedou!
Mějte se krásně!
Clary
YOU ARE READING
Harry Potter: Just a Bit of Darkness
Fanfiction"Proč mi poslední dobou připadá, že se svět točí okolo pomsty?" Řekla jsem stríčkovi, když jsem seděla na křesle v jeho kanceláři. Koukl na mě ze zamyšleným pohledem a já se trochu z nervoznila. "Až se svět dozví, kdo jsi, tak se všechno bude točit...
