Princezna Bradavic

NEŽ TU BUDOU VÁNOCE

   Následující týden jsem na tom sice nebyla nejlíp, ale Ron s Hermionou už na mě nebyli naštvaní a společně s Harrym mi moc pomáhali. Dneska jsem byla docela v pohodě. Byla jsem ve společence a četla si knihu. Pak tudy prošel Harry a šel k východu. „Jé, ahoj Harry, kam se chystáš?" „Jdu za profesorem Lupinem, chtěl jsem ti nabídnout aby jsi šla taky." „Půjdu ráda" řekla jsem a šla si pro mikinu do pokoje. Profesora Lupina jsem měla ráda, protože jsme si s ním mohli klidně jen tak popovídat a zeptat se na cokoliv.

   Když jsme Lupina uviděli, tak měl hůl, o kterou se opíral. Bylo to divné. Nejdřív zameškání hodiny a potom tohle. Ale pak jsem to přestala řešit a začali jsme si s Lupinem povídat. Procházeli jsme lesem a Harry začal konverzaci o mozkomorech. Najednou však Harry řekl: „Mám strach pane profesore." „Kdybys neměl, měl bych tě za hlupáka." „Naučte mě-" řekl a já se na nej podívala trochu naštvaně. „-tedy nás, jak s nimi bojovat. Toho mozkomora ve vlaku jste zahnal." (To všechno už jsem od Rona slyšela. I to, jak byl na dovolené v Egyptě. To mi říkal snad stokrát.) „Vždyť tam byl jenom jeden" řekl nám Lupin. „Ale zahnal jste ho." „No, nepředstírám, že jsem odborník, ale vzhledem k tomu, že mozkomorové o vás jeví neobyčejně velký zájem, tak bych vás měl něco naučit." A my s Harrym byli nadšení. „Ale až po prázdninách, teď si musím odpočinout" dodal.

Ještě před prázdninami jsme měli vyrazit do Prasinek. Mě se tam nějak moc nechtělo a tak jsem zůstala ve škole. Doprovodila jsem Hermionu s Ronem k východu a potom šla zpátky na hrad, když v tom se do mě trefila sněhová koule. „Nazdar Presscottová" řekl George. „Nechceš se k nám připojit?" dodal Fred. „Ve stavění sněhuláčků jako malé dítě? Ne díky" řekla jsem a zasmála se. „To odvoláš" řekl Fred se smíchem. „Ne." „Na ni Frede" vykřikl George a začali po mě házet sníh a strašně se chechtat. „Kluci dost." „Jen když to odvoláš" řekl George s Fredem dohromady. Já už měla sníh úplně všude, tak jsem jim teda řekla: „Tak jo, odvolávám." Pak jsme se začali smát. Začala jsem si s nimi povídat a oni u toho stavěli sněhuláka. Najednou jsme však uviděli stopy, které mířili k východu. Došlo nám, že to je Harry. Fred s Georgem šli k němu, chytli ho a zatáhli ho za roh. Já šla za nimi. Vytáhli jakýsi plánek. Vysvětlili Harrymu, jak funguje a kudy se dostat do Prasinek a já se nestačila divit. „Kluci, to je paráda" řekl Harry. „Harry, myslíš, že bych mohla jít s tebou?" zeptala jsem se. Vím, nechtěla jsem tam nejdřív jít, ale zajímali mě ty tajné chodby. „Budu jenom rád" odpověděl Harry. Tak jsme se vydali do Prasinek. Došli jsme do Medového ráje a šli jsme najít Hermionu s Ronem. Šli jsme směrem k Chroptící chýši. Uviděli jsme tam Hermionu, Rona a Malfoye s jeho přáteli. „Ale, ale...kdopak to tu je? Hledáte svůj vysněný domov?" řekl Malfoy a začal Hermionu s Ronem urážet. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Harry se na mě podíval pohledem jako "já ti to říkal". Neustále je pošťuchoval. Pak ale řekl: „Jak to se mnou mluvíš? Špinavá mudlovská šmejdko!" a to mi došla trpělivost, udělala jsem sněhovou kouli a hodila ji po něm. Docela se mi ulevilo. Harry se ke mě potom přidal. Trošku jsme Dracovi a jeho kamarádíčkům dali za vyučenou a oni potom utekli.

   Když Hermiona s Ronem poznali, že jsme to my, tak jsme ze sebe sundali plášť. A vydali se zpátky do ulic Prasinek. Harry však ale zahlédnul Popletala s McGonagallovou, jak se baví s madam Rozmertou o Siriusu Blackovi. Když všichni tři vešli do hospody, tak na sebe Harry dal neviditelný plášť a šel za nimi. My stáli venku, protože dovnitř nesměli nezletilý kouzelníci. Po asi pěti minutách jsme si všimli stop ve sněhu, které mířily z hospody, takže nám došlo, že to je Harry. Začli jsme ho sledovat až k lesu. Tam jsme uslyšeli nářek který byl slyšet od kamene. Hermiona šla se kameni, šáhla opatrně do vzduchu a shrnula z Harryho plášť. Harry  vypadal nešťastně. „Byl to jejich přítel! A zradil je! Chci aby mě našel. Až mě najde, budu připravený. Až mě najde, zabiju ho!" řekl Harry hlasitě. Bylo nám Harryho hrozně líto a nevěděli jsme, jak bychom mu mohli pomoct. Až se z toho Harry trochu vzpamatoval, tak jsme se vrátili do Bradavic.

Ahoj. Vím, že tahle kapitolka není moc zajímavá, ale dneska vyjde ještě jedna, která bude zajímavější💕 A omlouvám se, že jsem delší dobu nic nevydala, ale nemám moc čas💕 snad chápete🥺🤞🏻💕