Princezna Bradavic

BUBÁK

   Na večeři jsme všichni museli poslouchat, jak si Draco stěžuje na tu ruku. Hrozně přeháněl a to mě na něm teda štve. Když v tom přiběhl Seamus s novinami v ruce a křičel: „Viděli ho! Viděli ho!" „Koho?" zeptal se Ron „Siriuse Blacka!" odpověděl Seamus. Všichni jsme se okamžitě podívali na noviny „v Downtownu?! To je kousek od tud!" řekla Hermiona. „Nemá namířeno do Bradavic, že ne?" řekl nervózně Neville. „U vchodu jsou mozkomorové" přerušil ho někdo. „Mozkomorové? Kolem těch už jednou proklouznul, proč by se mu to nepodařilo zas." „To je pravda, Black může být kdekoliv, to je jako chytat kouř. Chytat kouř holýma rukama" řekl Bem. Najednou vystoupil Brumbál k pultu a začal mluvit „Drazí studenti, s nemilostí oznamuji, že z důvodu dnešních událostí, budeme muset zrušit následující večírek." To snad nemyslí vážně?" řekl Ron naštvaně. My ostatní jen seděli a mlčeli. Všechny nás to mrzelo.

Za několik dní jsme měli hodinu OPČM. Vždycky jsem se na tyhle hodiny těšila, protože pan profesor Lupin je jeden z mých nejoblíbenějších profesorů. Vešli jsme do třídy a před námi byla obrovská skříň ve které se cosi velkého hýbalo. „Zajímavé, že? Chce někdo z vás zkusit uhodnout, co je uvnitř?" „To bude určitě bubák" řekl Dean. „Výborně, pane Thomasi" pochválil ho profesor Lupin „a může mi někdo říct, jak bubák vypadá?" zeptal se. „To nikdo neví" řekla Hermiona. „Kdy ta přišla?" zeptal se Ron a podíval se na mě s Harrym. Oba dva jsme nechápavě pokrčili rameny. „Bubáci mění tvar. Berou na sebe podobu toho, čeho se člověk nejvíc bojí" pokračovala Hermiona, „proto jsou tak-" „tak děsivý" přerušil ji Lupin. „Naštěstí existuje velice jednoduché kouzlo, které bubáka zažene" řekl a skříň sebou zase otřásla. „My si ho teď vyzkoušíme. A bez hůlek prosím. Opakujte: "ridiculus" " řekl. "Ridiculus" zopakovala celá třída. „Výborně. Teď trochu hlasitěji a úplně zřetelně, prosím. "Ridiculus"." "Ridiculus" zopakovali jsme opět. „Směšná je tahle hodina" řekl Malfoy. „Bože můj, on se občas vážně chová jak tupec" pomyslela jsem si. „Výborně, tím ale končí to snadné" řekl Lupin a tím mě vytrhl z mých myšlenek. „Samotné zaříkadlo totiž nestačí. To, co bubáka spolehlivě zneškodní, je smích. Musíte ho přinutit, aby na sebe vzal podobu, která vás opravdu pobaví. Předvedu vám to.......ehm....Neville, mohl bys prosím?" řekl a Nevill znervózněl. „Jen pojď, nestyď se. Pojď" řekl profesor Lupin. Nevill teda nesměle přistoupil dopředu.

   „Ahoj, tak, co ti nahání největší strach?" „Proffsnnp" zamumlal Nevill. „Prosím?" zeptal se Lupin „profesor Snape." „Profesor Snape" řekl a trochu se zasmál a s ním i celá třída. „No a to ho nemáš za otce" pomyslela jsem si. „Myslím, že bydlíš u své babičky" dodal Lupin. „Ano, ale aby se v ní ten bubák proměnil, to nechci" řekl Nevill. „Ne, to ne. Představ si, jaké nosí šaty. Jen to. Co nejpřesněji umíš" „Nosívá červenou kabelku" zamyslel se Nevill. „Nemusíš to říkat. Pokud si to představíš, uvidíme to. Až otevřu tu skříň, uděláš přesně tohle....omluvte mě" řekl, šel k Nevillovi a něco mu pošeptal. „Dokážeš to?" zeptal se ho. Nevill kývl pro souhlas. „Tak jo" řekl Lupin. „Připrav se, raz, dva, tři" řekl a mávnutím hůlky odemkl skříň. V tu chvíli ze skříně vyšel Snape. Šel pomalu směrem k Nevillovi. Nevill jako by zkameněl. „Mysli na ni Neville" řekl mu Lupin. Nevill za chvíli vyslovil "ridiculus" a najednou měl na sobě ženské oblečení. Všichni jsme se začali smát. „Báječné, Neville, báječné. Tak fajn, běž dozadu Neville. Postavte se všichni do řady" řekl Lupin. Taky jsme tak udělali a těšili jsme se, až si to budeme moci vyzkoušet. „Chci abyste si všichni představili to, z čeho máte největší strach a proměnili to v něco směšného" řekl Lupin.

„Další, Rone" řekl a Ron přistoupil dopředu. „Soustřeď se. Čeho se bojíš? Buď statečný!" dořekl a ze Snapea se přeměnil obrovský pavouk. Vypadalo to, že sebou Ron sekne, když ho uviděl. Nakonec to také zvládl a na pavoukovi se objevili kolečkové brusle. Bylo to velice zábavné. Já šla hned po Ronovi. Šla jsem tam a bubák najednou převzal podobu mé matky. Nepochopila jsem to, ale najednou moje matka začala křičet a krvácet. Netušila jsem, co se to děje, byla jsem jako zkamenělá a měla na krajíčku. Lupin rychle zakřičel na Parvati, aby si stoupla přede mě. Taky tak udělala a bubák na sebe vzal podobu Hada. Já šla rychle na konec fronty a Hermiona za mnou přibehla. „Jsi v pohodě, Em? Vypadá to, že se nejvíc obáváš smrti svojí matky." Když toto dořekla, musela jsem se držet, abych se nerozbrečela, protože když to řekla, tak to bylo, jako by mě bodla do srdce. Najednou jsem ale začala vnímat, co se děje ve předu. Naproti Harrymu byl mozkomor. Lupin si před něj rychle stoupl a z mozkomora se stal úplněk. Pak už jen profesor Lupin vyslovil "ridiculus", přeměnil měsíc na balónek, a ten zase zaletěl do skříně. „A je to. Omlouvám se. Tak to by pro dnešek stačilo. Ostatní se podívají do svých učebnic. Hodina skončila, Děkuji." řekl a my pomalu odešly do svých kolejí.

Taak lidii, je tu další kapitolka a doufám, že se vám líbí💕 Zase mě psaní začalo moc bavit, takže očekáváte kapitolky každý den. Kdyby se cokoliv změnilo, najdete to na mém instagramu @emily_presscott . Jinak vám přeji krásné prázdniny💖