Princezna Bradavic

NÁVŠTĚVA PRASINEK

Dneska jsme měli jít poprvé do Prasinek. Vzhledem k tomu, že mi Snape podepsal souhlas, tak jsem mohla jít také. Chudák Harry však papír neměl podepsaný. Všichni jsme stály na nádvoří a profesorka McGonagallová nám ještě říkala nějaké informace a upozornění. Pak k ní přišel Harry s nepodepsaným papírem. „Kdo nemá podepsaný formulář, ten do vesnice nesmí. To je pravidlo Pottere." „Kdo má povolení, ať jde za mnou. Kdo ho nemá, zůstane tady" řekl mrzutě Filch. „Ale paní profesorko, kdyby jste mi to podepsala vy, mohl bych jít taky" snažil se ji přemluvit Harry. „To nemohu, povolení smí podepsat jen rodič, nebo poručník. Já nejsem ani jedno, ani druhé" odpověděla mu McGonagallová. „Je mi líto Pottere. Opravdu to nejde" přesvědčovala ho a poté odešla směrem za Filchem. „Co se dá dělat, užijte si to" řekl nám ještě Harry a my se potom vydali do Prasinek.

Dorazili jsme do Prasinek a Ron si to jako první hned namířil do medového ráje. Byl tam rychleji, než bys řekl famfrpál. My jsme se tomu s Hermionou jen zasmály a šly za ním. Bylo to tam jako ve snu. Všude samé sladkosti. Kdyby tu byla moje máma, tak by to asi vnímala jako místnost plnou kazů. Ron se jako první vrhnul na Bertíkovi fazolky. Když už se konečně Ron přestal nacpávat (divím se, že neprasknul), tak jsme se vydali do Taškářových žertovných předmětů. Užili jsme si tam spoustu legrace, ale chyběl nám tam Harry. Hrozně rychle to uteklo a už jsme museli jít zpátky. Upřímně, vůbec se mi nechtělo.

Jen co jsme přišli na hrad, tak Ron hned začal básnit Harrymu o Prasinkách. „Cukrárna Medový ráj je senzační, ale Taškářovy žertovný předměty jsou ještě lepší. Ani jsme neměli čas jít se podívat na Chroptící chýši. To je ten nejstra-" „nejstrašidelnější dům v Británii, to vím" skočil mu do řeči Harry. Byli jsme zrovna na pohyblivým schodišti, když jsme si všimli, že u obrazu buclaté dámy je nějak rušno. „Co se to děje?" zeptal se Harry. „Hah, Nevill nejspíš zase zapomněl heslo" řekl Ron. „Helee" ozval se Nevill za Ronovým ramenem. „Jé, ty jsi tady" řekl Ron překvapeně. „Nechte mě projít prosím" slyšeli jsme ze předu Percyho hlas. „Ustupte všichni." dodal a šel blíž k obrazu. „Nikdo do věže nesmí, dokud ji důkladně neprohledáme" oznámil nám. Najednou k nám přišla Ginny. „Buclatá dáma zmizela" řekla vystrašeně. „To je dobře, stejně příšerně zpívala" řekl ironicky Ron. „To není vtipný Rone!" napomenula ho Hermiona. Najednou se mezi námi začal prodírat Filch společně s Brumbálem, až se dostali dopředu k obrazu. „Pane Filchy, sežeňte duchy, ať hledají po celém hradě Buclatou dámu" řekl Brumbál. „Duchy nepotřebujeme, pane profesore. Buclatá dáma je támhle" řekl Filch a ukázal na jeden z obrazů. Všichni se okamžitě začali tlačit k tomu obrazu. Došel tam i ředitel. „Dámo, kdo vám to udělal?" zeptal se. „Oči má jako ďábel, a duši stejně černou, jako jméno. Je to on pane řediteli, co o něm všichni mluví. Je tady, na hradě. SIRIUS BLACK!" vykřikla Buclatá dáma. Všem nám v tu chvíli přejel mráz po zádech. „Zajistěte hrad, pane Filchy. Všichni ostatní do velkého sálu." řekl Brumbál.

Všichni jsme tu noc museli spát ve velké síni. Já byla z celého dne už hrozně unavená, takže jsem usnula asi do minuty. Bohužel mě někdo v půlce noci vzbudil. Byl to profesor Brumbál. „Slečno Presscottová, nerad vás ruším ze spánku, ale je to naléhavé" řekl Brumbál vážně. „Co se děje, pane profesore?"zeptala jsem se ještě rozespalá. „Jde o vaši matku" řekl a já se v tu ránu hned probudila. „Co je s mojí matkou? Je v pořádku?" „Slečno Presscottová, nerad vám to říkám, ale obdrželi jsme sovu z nemocnice, že vaše matka je v hrozném stavu" řekl sklesle. „Musím ji vidět!" řekla jsem a on přikývnul. Vstala jsem a šla jsem s nim do jeho pracovny. Od tamtud jsme se přemístili do nemocnice.

Tak je tu zase další kapitolka. Tak možná budu vydávat i víc kapitolek za den, ale to bude záležet na náladě a času❤️ všechny vás mám hrozně ráda a doufám, že se vám příběh líbí💕 mimochodem teď jsem dělala pár změn v knize, takže se omlouvám jestli budete mít spam oznámení o aktualizacích😅