Princezna Bradavic

NEHODA NA KOŠTĚTI

   V sobotu, hned jak jsem se probudila, tak jsem měla docela dobrou náladu a vzhledem k tomu, že se konal famfrpál, tak jsem se rozhodla, že tam půjdu podpořit Harryho. Teda akorát počasí nám moc nepřálo, ale i tak jsme vedli. Potom jsem zbystřila, že Harry uviděl zlatonku, tak se za ní vydal výš do mraků. Dlouho nebyl vidět, ale najednou jsme uviděli padající tělo a všichni jsme začali strašně panikařit. Chytla jsem se Hermiony jednou rukou a Rona druhou a pevně je tiskla. Když byl blíž, poznala jsem na 100%, že to je Harry a začala Hermionu s Ronem tisknout ještě víc. Když už byl blíž a blíž zemi, tak jsem zavřela oči. Nemohla jsem se na to dívat, ale naštěstí zakročil Brumbál a Harryho pád zastavil. Pomohli jsme profesorům Harryho dostat na ošetřovnu, ale hned nás poslali pryč. Hned jak to šlo, tak jsme šli za ním.

   „Je nějaký pobledlý, nemyslíte?" řekl Ron a začal zkoumat Harryho. „Pobledlý? Co bys čekal? Spadnul z pěkný vejšky" řekl Fred. Hned se k němu přidal George: „Jo pojď Rone, vezmeme tě nahoru na astronomickou věž-" „a uvidíme, jak budeš vypadat" doplnil ho opět Fred. „Nejspíš mnohem líp, než normálně" řekl potichu Harry. Všem se nám hned ulevilo, když Harry promluvil. „Jak ti je?" vyptávala se Hermiona. „No skvěle" řekl Harry trochu ironicky. „Pěkně jsi nás vystrašil člověče" pověděl George. „Co se stalo?" zeptal se Harry. „No, spadl jsi z koštěte" odpověděl mu Ron. „Vážně? Já myslel zápas, kdo vyhrál?" vyzvídal. „Nikdo ti nic nevyčítá. Ti mozkomorové tam neměli co dělat" řekla Herm. „Brumbál hrozně zuřil" přidala jsem se k ní. „Když tě zachránil, vykázal je hned ven" řekla opět Herm. „A ještě...ještě něco bys měl vědět Harry, víš...když jsi spadnul, tvoje koště nějak narazilo do vrby mlátičky...a..." říkal Ron a při tom odkrýval kousky rozlámaného koštěte, zabalené v látce „no...je..." ani to nedořekl, ale Harrymu bylo jasný co se stalo.

   Další den jsem se byla procházet kolem jezera, abych si aspoň trochu vyčistila hlavu. Milovala jsem tyhle procházky. Všude jen příroda, ticho a klid. Koukala jsem se do vody, ale najednou mi někdo dal ruce na oči a řekl: „kdo je to?" „Já nevím, asi ten co mě pořád tak moc pronásleduje, že působí jako úchyl" řekla jsem se smíchem a pak už dal pryč ruce z mých očí. Jak jsem čekala, byla to Draco. Vypadal trochu uraženě. „No tak Draco, vždyť víš, že to byla sranda" řekla jsem. „Tak to jo" řekl a pousmál se. „A co ty tady?" zeptala jsem se ho. „No, víš, už docela dlouho jsem si s tebou chtěl promluvit, ale nebyla příležitost, protože se pořád něco dělo. No a když jsem viděl, jak míříš k jezeru, tak jsem si řekl, že to je dobrá chvíle" odpověděl mi. „Aha...takže mě prostě špehuješ" řekla jsem a zasmála jsem se. On se jen zadíval do země. „Ne, promiň, co jsi mi chtěl říct?" zeptala jsem se. On mě chytil za ruku a vedl mě k lavičce. „Posaď se" řekl a já tak udělala. On si sedl vedle mě. „Hele Em, víš, prostě, mám tě rád...no a strašně těžko se mi to vysvětluje..." řekl a já se na něj dívala a čekala, copak ještě poví. Chvíli jsem se mu ještě dívala do očí, ale potom se stalo něco, co bych nečekala. Draco mi dal pusu. Jen krátce, ale bylo to hezký. „No, tak to je to, co jsem ti chtěl říct" řekl, stoupl si a zadíval se nervózně do země. „Víš Draco, no...asi to cítím stejně" řekla jsem a postavila se taky a v ti chvíli zase zvedl hlavu a v očích jako by měl najednou jiskřičky. „Vážně?" zeptal se pro jistotu. „Jo" řekla jsem s úsměvem. „Ani nevíš, jak jsem šťastný" řekl a obejmul mě a trochu mě u toho zvedl. Když mě zase položil, usmála jsem se a on mi dal pramínek, co jsem měla na obličeji za ucho. Potom mi dal pusu na tvář a začali jsme si povídat. „Víš Draco, ráda bych toho ale o tobě věděla víc. Řekni mi úplně všechno" řekla jsem. „Když všechno, tak všechno" řekl a usmál se. Tak jsme chodili různě kolem školy a neustále si povídali. On mi říkal něco o sobě a já zase jemu něco o mně. Nezdá se mi, že by byl zlý, jak všichni říkají. Jo, občas mi to jeho přehánění leze na nervy, ale zlý opravdu není.
   Byli jsme venku hodně dlouho a když už jsme viděli, že se začalo stmívat, tak jsme se vrátili do hradu. Draco mě doprovodil k nebelvírské koleji. Na rozloučenou mi dal krátkou pusu a já potom vešla dovnitř a on odešel do své koleje. Cítila jsem motýly v neustále jsme se smála. Když jsem byla s ním, tak jsem zapomněla na všechno, co mě trápí a cítila jsem se dobře.

Ahoj, tak tady je další kapitolkaa💕 A je tu taky Dramily💖 Btw omlouvám se, že včera žádná kapitolka nevyšla, ale nakonec na to nebyl čas. Tak dneska vyjde ještě jedna. Jinak se mějte krásně✨