Princezna Bradavic

POPRVÉ VE ZMIJOZELU

Když jsme vešli do síně, opět se na mě upřely pohledy úplně všech. Snažila jsem se tvářit jako, že se nic neděje, ale moc mi to nešlo. Došli jsme dopředu a Brumbál pronesl: „Milý studenti, tento týden bude slečna Presscottová trávit čas ve zmijozelské koleji a příští týden v nebelvírské, doufám, že ji obě koleje srdečně přijmou mezi sebe." Po tomto se na mě všichni dívali ještě udiveněji než předtím. Když to tedy dopověděl, šla jsem si sednout ke zmijozelskému stolu. Všichni si opět hleděli svého a nebavili se se mnou, když v tom jsem uslyšela: „Tak se znovu potkáváme. Nechápu jak mohl takový nemehlo jako ty poslat do zmijozelu" řekl Malfoy a smál se. „Hele Malfoyi, nemám na tebe náladu!" řekla jsem a odešla.
Šla jsem přímo do zmijozelské koleje, ale v tom jsem si vzpomněla, že neznám heslo, abych tam mohla vejít. Takže jsem tam tak seděla, odkázaná na prvního člověka ze zmijozelu. No a samozřejmě, že to musel být Draco. Jen přišel ke mě a řekl: „Aaaaale kohopak to tu máme, že by tady slečna dokonalá měla problém?"řekl. Snažila jsem se dělat, že ho nevidím, ale byl neodbytný. „To máš blbý, že se se mnou nebavíš. Jsem momentálně tvoje jediná možnost, jak se dostat dovnitř" řekla a stoupl si přede mě, zatímco já seděla na schodech. „Hele teď fakt nemám náladu, můžeš prosím vyslovit to heslo?" „Počkat co to slyším, ty jsi mi řekla prosím?" Na toto jsem jen zareagovala koulením očí. „No tak dobře" pověděl a vyslovil heslo. Vešla jsem do společenské síně a hned mě tam zastavila dívka s krátkými, hnědými vlasy. Začala na mě mluvit: „Ahoj, ty jsi ta nová, že jo ?" „Ehm, jo" „Já jsem Pansy" pověděla dívka a nabídla mi ruku. „Emily, těší mě" řekla jsem a potřásli jsme si rukou. „No a na jak dlouho, že tu budeš?" zeptala se. „Jen na týden, zatím, ale doufám, že si tu i tak najdu přátele. „Asi jo, ale budeme tě muset trochu přeměnit" řekla, chytla mě a dovedla mě na jeden z pokojů.
„Tak tohle je můj pokoj, ale teď to bude náš salón krásy" řekla, usmála se a začala se zuřivě přehraboval v její obří skříni a pořád opakovala: „Někde to tu musí být" , když v tom vykřikla: „MÁM TO!!" Podívala jsem se na ni udiveně a v tom jsem si všimla, že vytahuje jakýsi kufr. „Co to?" ani jsem to nedořekla a ona mě přerušila: „V tomhle kufru jsou ty nejlepší hadříky, doplňky a make-up z kouzelnického světa. Naši mají doma neustále nějaké pracovní návštěvy a chtějí abych byla co nejlépe upravená. Proto mi ty věci pořídili." Pak ten kufr otevřela a já jen seděla na posteli se spadnutou dolní čelistí. „U merlinových vousů, to je nádhera!!" Když jsem to dořekla, hned začala vytahovat různé věci a házela mi je tak rychle, že jsem je ani nestíhala chytat. Když jsem se v něčem konečně cítila dobře, tak mi začala podávat různé šperky, namalovala mě a učesala. Celou dobu jsem seděla zády k zrcadlu. Když mi řekla, že už má hotovo, otočila jsem se. Nemohla jsem uvěřit svým očím!
      Poté jsme vyšli z pokoje a šli jsme do Zmijozelské společenské místnosti. Seděl tam Draco s Crabbem a Goylem. Když nás uviděli, Crabb řekl: „No Pansy, cos to s ní provedla? Nazdar Emily, já jsem Crabb" mrknul na mě a stoupl si přede mě. „Hele tupče, dej si odchod"řekl mu Draco a stoupnul si mezi nás. Prohlížel si mě od spoda nahoru. „Copak? Došla ti slova, Malfoyi?" řekla Pansy. Jakmile si mě doprohlídl řekl: „Ale vůbec ne. Jen se dívám, jak se nám princeznička vyparádila." „Hele, vypadá skvěle a ty si říkej co chceš!" řekla Pansy. „To nepopírám" dodal a znovu si mě přejel pohledem. Pansy mezitím odešla a zůstali jsme tam stát sami dva.  „Chápu, že se nemůžeš vynadívat, ale mohl bys laskavě uhnout? Ráda bych prošla." řekla jsem. „Co za to?" zeptal se mě Draco a stoupl si ke mě ještě blíž. Já jen protočila panenky a odstrčila ho. Dělala jsem, jako že jsem úplně v klidu, ale upřímně mě dost rozhodil.
Po cestě jsem znovu potkala Pansy. „Tak co? Všechno dobrý? Co po tobě Draco chtěl?" zeptala se. „Všechno je v pohodě a Draco se proště jenom choval jako pitomec" odpověděla jsem. „No já jen, že vypadáš rozrušeně" dodala a už to nechala plavat. Na chodbě se za námi všichni ohlíželi a když jsme procházeli kolem známé trojice z nebelvíru, Pansy naschvál narazila do Hermilony a řekla: „Koukej se kam šlapeš ty mudlovská šmejdko!" a zašklebila se. Bylo mi Hermiony dost líto, ale nic jsem neřekla. Když ode mě neslyšela žádnou odezvu, řekla: „A já blbá si myslela, že taková nejsi!!", utekla pryč s brekem a Ron s Harrym potom šli za ní, ji utišit. Byla jsem na sebe dost naštvaná. „Proč jsem Pansy nic neřekla?! Proč jsem se Hermiony nezastala?! Jsem fakt blbá!"probíhalo mi hlavou. Pansy si toho všeho nevšímala a šli jsme zpátky na kolej. Už jsem byla docela unavená tak jsem šla rovnou do pokoje, udělala hygienu a myslela si, že hned usnu, ale myšlenky na to, jak bude probíhat můj zítřejší první den mě nechtěli nechat usnout. Teprve až po hodině se moje tělo konečně odebralo ke spánku.