Princezna Bradavic

ROZHOVOR S BRUMBÁLEM

„No to jsi přišel vážně v pravou chvíli Malfoyi" pomyslela jsem si. „Co to bylo?" zeptal se Draco. „Vůbec nic, už musím jít" odpověděla jsem a rychle odešla. Měla jsem divný pocit a cítila jsem se trapně od té doby, co se mi o něm zdálo. Radši jsem se ani neohlížela a šla rovnou na hodinu. Moc jsem nevnímala. Přemýšlela jsem nad tím, do jaké koleje půjdu. Nemohla jsem se rozhodnout. Nejdříve jsem si myslela, že půjdu do Zmijozelu, ale v Nebelvíru se mi taky líbí a jsou tu moc milý lidé. Když jsme byli na obědě byla jsem opět mimo. „Em? Haló, vnímáš mě?" řekla Hermiona. „Co?" „Holka ty jsi úplně mimo. Ani jsi nic nesnědla." „Nějak nemám hlad." „Měla by jsi něco sníst, bude ti špatně" přidal se Harry. „Jo, Hally má plavdu!" řekl ron s plnou pusou a při tom mě poprskal. „No tak teď mě přešla chuť úplně" řekla jsem se smíchem a otřela si tvář. „Plomiň" řekl Ron a my všichni jsme se začali smát.

*o týdne později*

   Ten týden uběhl strašně rychle. Už se chýlilo k večeru a já měla učinit rozhodnutí, které mi ovlivní následujících 6 let. Byla jsem vážně nervózní a netušila jsem co Brumbálovi řeknu. Byla jsem v nebelvírské společenské místnosti a v tom tam vešla profesorka McGonagallová: „Dobrý den slečno Presscottová, profesor Brumbál vzkazuje, ať se zastavíte u něj v kanceláři." A bylo to tu! Začala se mi třást kolena a můj žaludek byl jako na vodě. Došla jsem tam a Brumbál tam měl nějakého ptáka. Byl zbarven do barev ohně. Cítila jsem s ním jakési propojení.
„Jsem rád, že jste přišla slečno. Chtěl bych s vámi mlu-" ani to nedořekl a já ho přerušila. „Ano já vím, ale pane profesore, mohla bych si vzít ještě chvíli na rozhodnutí ?" „Slečno Presscottová, já s vámi nechtěl mluvit o výběru koleje, ale o vaší matce. Obdržel jsem sovu z ošetřovny a zjistil jsem, že stav vaší matky se výrazně zlepšil a budete ji moct v blízké době navštívit." „Vážně? To je skvělá zpráva". „Ano, to vskutku je" řekl Brumbál a pousmál se. „No a ještě jsem vám chtěl říct, že vaše matka vám něco poslala. Zde, tu máte" řekl a podal mi balíček. „Děkuji" odpověděla jsem a vzala si balíček. Rozbalila jsem ho rovnou, protože mě velice zajímalo, co v něm bude. V balíčku bylo fotoalbum, tričko a náramek. Tričko bylo červené a náramek černý se zlatým slonem. Když jsem otevřela album, uviděla jsem fotku dvou dívek, které stály před krbem v nebelvírské společenské místnosti a smály se. Jedna dívka měla dlouhé vlnité hnědé vlasy a druhá měla vlasy rusé. Hnědovlasá dívka na sobě měla totéž triko, které bylo v balíčku. „Pane profesore?" „Ano, slečno?" „Kdo jsou tyto dívky?" „Ta hnědovlasá je vaše matka Francesca a ta druhá je Lili Potterová, za mlada Evansová." „Jako Harryho matka?" „Ano, obě chodily do nebelvíru a byly přímo nerozlučné." „Aha." „No, rád splním vaše přání a nechám vám ještě nějaký ten čas na rozmyšlenou" řekl a otočil se směrem ke svému pracovnímu stolu. Také jsem měla v plánu jít pryč, ale něco ve mě mi nedalo a tak ze mě vypadlo: „Pane profesore, už jsem se rozhodla. Půjdu do nebelvíru." „Výborně, skvělá volba, dnes na večeři to oznámíme studentům" řekl a usmál se. Když jsem odcházela netušila jsem, proč jsem to řekla. Možná proto, že v něm byla matka, nevím, každopádně jsem doufala, že jsem se rozhodla správně.