Princezna Bradavic

NÁVŠTĚVA Z MINISTERSTVA

Bylo 9 ráno a dnes se měla vrátit matka. Už jsem se na ni upřímně moc těšila i přes to, že jsme se často hádali kvůli té domácí výuce. Udělala jsem si snídani a šla si vyčistit zuby. Vyšla jsem z koupelny a šla se převléct. Poté jsem chtěla jít do obýváku, ale v tom se přede mnou zničeno nic objevil starší muž. „Kdo jste?! A co děláte u mě doma, toto se dá počítat jako vloupání!" říkala jsem vystrašeně. Ten pán se na mě jen podíval a řekl: „Slečno Presscottová, poraďte se prosím, musím s vámi mluvit. Je mi to líto ale vaše matka dnes měla vážnou nehodu." „Co?! To není možné, to je ale blbý vtip!" „Kéžby slečno, vaše matka byla převezena do nemocnice v kouzelnickém světě." „Proč bych vám měla věřit?" řekla jsem. „Slečno, vím, že je toho na vás moc, ale viděl jsem vaši matku na vlastní oči." Po této větě jsem odešla do obýváku, sedla si na pohovku a začala brečet. Brečela jsem asi 5 minut v kuse a když jsem se trochu uklidnila, starší muž pokračoval: „Pan Brumbál si přeje aby jste nastoupila do Školy čar a kouzel v Bradavicích, všechny potřebné věci už tam máte přemístěné." Moc jsem to nechápala, protože jsem se ještě před deseti minutami převlékala, ale to mi bylo v tuto chvíli úplně jedno. Jediná věc která mě zajímala byla... „Můžu matku vidět?" vyhrkla jsem ze sebe bez přemýšlení. „Dnes ještě ne, ale možná zítra už budete moct." odpověděl starý muž. Když jsem se už na to psychicky připravila, mohli jsme vyrazit. Poslední věc na kterou jsem se zeptala byla: „ A můžu se zeptat kdo vůbec jste?" „Jsem ministr kouzel" řekl a usmál se. Bylo divné vidět někoho tak vážného se usmát. Úsměv jsem mu oplatila ale v tuto chvíli mi to moc nešlo. Poté jen luskl prsty a objevili jsme se v jakési kanceláři.