Princezna Bradavic

CELOU DOBU BYL CIZÍ

Doporučuji si pustit písničku, pro lepší prožitek✨

-teď zapni-

„Tvoji dceru? TVOJI DCERU?!" vykřikoval naštvaně Sirius. „Všichni jí tu lžete!" „Jak mi lžou?" zeptala jsem se. „Mlč, Siriusi!" okřikl ho Snape a vyslal na něj kouzlo. Sirius se mu však vyhnul. „Neříkají ti pravdu!" řekl Sirius. Já vzala hůlku a namířila ji na něj. „Co mi neříkají?" zeptala jsem se. „Emily, ne!" řekl Snape. „Promiň" řekla jsem a vyslala na něj kouzlo, aby byl v mdlobách a hůlkou jsem namířila zpátky na Siriuse. „Zeptám se znovu. Co.mi.neříkají?!" „Nejsi jeho dcera!" vykřikl Sirius. Já se tomu jen zasmála. „No jasně, a čí dcera teda jsem" řekla jsem sarkasticky. „Moje!" řekl Sirius. V tu chvíli jsem upustila hůlku. „Jsi moje dcera......Emily Charlotte Presscottová." „To si vážně myslíte, že si sem jentak nakráčíte a budete mi tvrdit něco takového a myslíte si, že vám budu věřit, jo? To mě asi neznáte. To je fakt k smíchu." „No vidíš, dřív neměla žádného otce a teď má hned dva" řekl Ron. Hermiona do něj hned strčila. „Dejte mi všichni pokoj" řekla jsem a naštvaně odešla. Sirius chtěl jít za mnou, ale Lupin ho zastavil. „Akorát by jsi to zhoršil. Teď ji musíš nechat jít" řekl.

   Byla jsem extrémně naštvaná a taky jsem vůbec netušila, co se v Chroptící Chýši dělo dál. Už se stmívalo a já běžela na místo, které mě jako jediné dokázalo uklidnit a na které jsem chodila vždy, když jsem potřebovala být sama. To místo je u jezera. Přišla jsem tam a chvíli se dívala do vody. Potom mi z ničeho nic začaly téct slzy. Schoulila jsem se do dřepu a dala si hlavu do dlaní. Netuším proč jsem na tom tak byla. Nevěřila jsem tomu člověku ani slovo. Tak jsem tam jen tak seděla a nevěděla co dělat. Najednou jsem však slyšela šustění trávy. „Kdo je to?" Ozval se hlas v dálce za mými zády. „Ale nikdo. Ať jsi kdokoliv, jdi prosím tě pryč" řekla jsem. „Emily? Jsi to ty?" zeptal se známy hlas. „Když řeknu, že ne, půjdeš pryč?" odpověděla jsem. „Je ti něco?" zeptal se a já už si byla stoprocentně jistá, kdo to je. „Ne, Draco, jsem v pohodě, jdi pryč" řekla jsem a rychle si stoupla, ale pořád zády k němu. „Znám tě. Sem jsme chodili jenom spolu, když jsme chtěli být sami a nebo sem chodíš, když tě něco trápí." „Třeba mě neznáš tak moc, jak si myslíš" řekla jsem a utřela si slzu. „Ale znám." „Ne, neznáš! Nemůžeš, když ani já sama sebe neznám." „Em..." řekl potichu. „Nevím kdo jsem, co jsem zač." „Co se děje?" zeptal se. „Co se děje? Vážně to tak moc chceš vědět? Tak já ti to povím...děje se to, že celý svůj život sním o svém otci. Vždy jsem si představovala, jak vypadá, jaký je. Jestli jsem po něm, jestli se mu podobám. Už od malička sním o tom, že ho jednoho dne potkám a že to bude šťastné setkání a budeme spolu zase jako rodina, šle to už nejde. No a když si myslím, že jsem ho konečně našla, že jsem našla ten zbývající kousek mě, že s ním po těch letech můžu být a že už budu šťastná, tak zjistím, že to všechno byla jen lež! Že mi lhal a že celou dobu je to jenom cizí člověk a lhář." Draco si jen povzdechl. Já se otočila přímo k němu. „A já nevím co dělat, chce se mi brečet, chci křičet a už nevím co dál...jsem tak pitomá.." řekla jsem a začala se zoufale smát až se ten smích změnil v pláč. Začala jsem hrozně brečet a Draco měl ruce na mém obličeji a koukal se mi do očí. „...jsem tak pitomá" řekla jsem znovu. „Tohle neříkej." Podlamovala se mi kolena, takže mě Draco přitiskl k sobě, utěšoval mě a já cítila jak pevně mě drží. „To bude dobrý" řekl mi a já zhluboka dýchala. „Víš co?" řekl mi. „Co?" řekla jsem už trochu klidněji. „Tak křič..." pošeptal a nasadil ten svůj šibalský úsměv. „Co?" „Křič, ze všech sil" řekl mi. Myslela jsem si, že si dělá srandu, ale díval se na mě úplně vážně. Zhluboka jsem se nadechla a směrem k rybníku jsem z plných plic zakřičela. Strašně se mi ulevilo. Cítila jsem se, jako bych na sobě měla několik kilo závaží, které ze mě teď spadlo. Začala jsem křicět ještě víc, jako kdybych ze sebe všechny ty pocity měla vykřičet. Taky jsem si tak připadala. Jakmile jsem skončila, měla jsem jen zavřený oči a zhluboka jsem dýchala. „Lepší?" zeptal se Draco. „Asi jo" řekla jsem potichu. „Děkuju, cítím se líp" řekla jsem. „Vím, že teď je to mezi námi divný, ale i tak mi na tobě záleží" řekl Draco. „A za to odpoledne se omlouvám" dodal. „Odpuštěno" odpověděla jsem. „Už bysme měli jít" řekl Draco. „Já ještě nejdu" řekla jsem. „Vážně?" „Jo, Draco." „Tak dobře, ale opatrně přes les." „Vždycky" řekla jsem a usmála se. On potom odešel a já se jen tak procházela.

   Došla jsem zpátky k vrbě Mlátičce a uviděla jsem, jak od tamtud vychází Harry, Ron, Hermiona, Lupin i Sirius. Sirius a Harry podpírali Rona a vypadalo to, že se spolu vybavují. Sirius s Harrym se okamžitě zastavili, jakmile mě uviděli. Harry za mnou přišel.„Ahoj Em, jsi v pořádku?" „Jo." „A mohl bych ti teď všechno vysvětlit?" „Co přesně?" „Pravdu o Siriusovi." Chvíli jsem přemýšlela, jestli vůbec chci, aby mi to řekl, ale nakonec jsem souhlasila. On začal vyprávět o tom, jak to bylo, o Peteru Pettigrewovi a jak zradil jeho rodiče a svedl to na Siriuse, jak musel jít Sirius do vězení a moje matka kvůli tomu i se mnou odešla do mudlovského světa. Řekl mi i to, jak se přátelil s jeho rodiči a že je jeho kmotrem. Začala jsem na Siriuse mít jiný pohled. Šla jsem pomalu směrem k Siriusovi. „Je to vážně pravda?" zeptala jsem se. „Ano" odpověděl mi. „Tím pádem se omlouvám, jak jsem se chovala." „Já to chápu. Víš, jsi vlastně dcera nás obou. Oba jsme tvoji matku moc milovali. Nejdříve byla se Snapem a s tím měla tebe, ale ten se potom začal chovat jako bez emocí a tvojí matce to dost ublížilo. No a potom jsme s ní byl já. Byla to nejlepší, co mě mohlo potkat. A já tě vychovával jako vlastní. Jo a mimochodem, všechno nejlepší" řekl. Ano, opravdu jsem dnes měla narozeniny. „Jak to víš?" „Myslíš, že bych si nepamatoval narozeniny svojí dcery?" řekl. Já se jen usmála a potom jsme si začali povídat. Povídali jsme si dlouho, když najednou se zeptal: „A co Francesca? Tvoje matka?" Při té otázce mě bodlo u srdce. „No...víš...před pár měsíci umřela. „Co? To není možné" řekl Sirius. „Je" řekla jsem. „Když umírala, řekla mi, abych našla svého otce a vyřídila mu, že ho nikdy nepřestala milovat" dodala jsem a podívala jsem se na něj. Viděla jsem, jak měl v očích smutek. Potom k nám přišel Harry. „Víš, až tohle všechno skončí, budeme bydlet spolu a budeme šťastný, tedy pokud chceš" řekl Sirius. „Můžeme to zkusit" řekla jsem a trochu se usmála.