Princezna Bradavic

„SAKRA! DOŠLO MU TO!"

„Crrrrrrrrrrrrrrrrr" zazvonil budík a já se tak lekla, že jsem spadla z postele. Díky té ráně se vzbudila Hermiona. „U merlina, co se děje?!" vykřikla ještě v polospánku. „Ale nic, za to může ten budík a teď budu mít několik modřin" „A kvůli tomu jsi mě probudila?" řekla bez zájmu a chystala se znovu ke spánku. „Heleeeee!" řekla jsem a hodila po ní polštář, který jsem měla po ruce. „No jo, no jo, však už vstávám" řekla a hodila ho po mně nazpátek. Když už jsme nějak vstaly, tak jsme se upravily a vydaly na snídani. Snažili jsme se nevzbudit Ginny, ale silně pochybuju, že se tak i stalo. Nasnídaly jsme se a šly na hodinu. Měli jsme lektvary. Draco po mě celou hodinu pokukoval a vždy když jsme navázali oční kontakt, tak jsem uhnula pohledem jinam. A takto to probíhalo celé vyučování.

Po vyučování jsme se s Hermionou domluvily, že půjdeme do knihovny. „Tak Em sejdeme se za čtvrt hodiny v knihovně? Já musím ještě na pokoj." „Tak jo, zatím." řekla jsem a vydala se pomalu už rovnou směrem do knihovny. Po chvíli mě však někdo zatáhl za roh a jen jsme slyšela: „Tak teď už se nevymluvíš" řekl Draco a opřel mě o zeď. Já jen mlčela a snažila se mu nedívat do očí. „Presscottová, proč se mi vyhýbáš?" „Co? Já a vyhýbat? Pffffff, to je nesmysl" řekla jsem nervózně a uhýbala pohledem. „Vážne? Tak proč mi to nedokážeš říct do očí?" „To není pravda. A vůbec už musím do knihovny" řekla jsem a byla na odchodu. „Né tak rychle Presscottová" řekl a opět mě zatáhl ke zdi a tentokrát mi dal ruce vedle hlavy. „Nějaká nervózní, ne?" řekl a naklonil se ke mně blíž. „Já? To tak. Si nějak fandíš" odsekla jsem. On se na mě jen ušklíbl a najednou jeho pohled zamířil na skupinku děcek z mrzimoru, která procházela vedle. Já využila toho, že nevnímá a rychle podlezla jeho ruku a rychlým krokem se snažila odejít. Když si toho Malfoy všiml, tak na mě zavolal: „Ještě jsem s tebou neskončil" a někam odešel. Hermioně jsem o tom neřekla, protože by měla zase spoustu otázek.
   Když jsme s Herm odcházely z knihovny ve dveřích se objevil Draco. „Co tady chceš, Draco?" zeptala se překvapeně Hermiona. „Chtěl bych tady s Presscottovou dokončit náš předešlý rozhovor" řekl a mrknul na mě. Já jen protočila oči. „Mohla bys nás Grangerová nechat o samotě?" zeptal se. Hermiona se na mě podívala a já jí pohledem naznačila ať to za žádnou cenu nedělá. Ona to naštěstí pochopila. „Ne" odpověděla. „Víš, Malfoyi, Hermioně není dobře, takže ji musím doprovodit. Sbohem" řekla jsem a odešla s Hermionou. Draco na nás jen nevěřícně koukal. Když jsme zašly za roh, Hermiona mi řekla: „Co to mělo znamenat? Jakej rozhovor?" „Já ti to vysvětlím, ale až na pokoji" odpověděla jsem a pokračovaly jsme v cestě na pokoj.