Princezna Bradavic

NÁVRAT

   Po nečekaně docela užitých prázdninách přišel zase začátek školního roku a s ním i návrat do Bradavic. Protože už jsem zase musela začít řešit spoustu věcí ohledně školy, neměla jsem tolik času na přemýšlení nad těmi dopisy. Zajímalo mě spíš, až mi přijde seznam věcí co potřebuju. I když něco už mi Snape řekl.
Byl čas večeře, já přišla do kuchyně a viděla jsem, že k večeři jsou tortilly. „MŇAM!" vypadlo ze mě. „Říkal jsem si, že když už zítra odjíždíme, tak že udělám k večeři tvoje oblíbené jídlo." „Ale jak to víš?" „Myslím, že 2 měsíce byl dostatečný čas na to to poznat" řekl a malinko se usmál, což byl úspěch. „Tím pádem, děkuji" řekla jsem a taky jsem se usmála. U večeře jsme si společně povídali. „Upřímně, před létem jsem se strašně bála, že to bude jako noční můra, ale bylo to fajn." „Emily, věř nebo ne, ale obával jsem se toho stejného. Vím, že i tak to nebylo nic úchvatného, ale snad sis to léto alespoň trochu užila" odpověděl mi. „Užila, zvláště když jsi uklouzl na tom hadru a švihl sebou o podlahu" řekla jsem a zasmála se nad tou vzpomínkou. Snape se nejdřív trochu zamračil, protože se nejspíš cítil trochu poníženě, ale potom se usmál a já věděla, že je v pořádku. „Nech toho, nebo budu všem vyprávět o té tvojí nehodě s barvou na vlasy" řekl a zasmál se. Nejdřív jsem se vylekala, protože o tom se NIKDO NIKDY NEMSÍ DOZVĚDĚT, ale pak jsem se taky zasmála.
Když jsem usínala, strašně moc jsem se těšila na další den, protože jsem věděla, že konečně uvidím Hermionu, Harryho a Rona, neboť společně půjdeme nakupovat školní pomůcky do příčné ulice.

Ráno jsem se strašně rychle oblékla a vyrazila natěšená směrem do příčné ulice. Před Olivandrem stála Hermiona a já byla strašně šťastná, že ji vidím. Zrychlila jsem krok a hned jsem jí objala. „Moc ráda tě vidím" řekla a já ji odpověděla. „Já tebe taky. Ale kde je Ron? A Harry?" „Ron je v cukrovinkách.." „Jak jinak,"pomyslela jsem si. „A Harry je nevinná oběť, která musela jít s ním" dořekla a uchechtla se. „Hele já ještě musím do obchodu k Madamme Malkinové  tak se za čtvrt hoďky sejdeme před obchodem s kotlíky?" řekla jsem Hermioně. „Jasně" řekla a usmála se. Já jsem šla směrem k obchodu s oblečením, který byl na rohu a viděla jsem, že je před ním nějaký hnědo-možná spíš černovlasý kluk. Nijak moc jsem na něj moji pozornost neupírala, ale než jsem stihla vejít do obchodu, oslovil mě. „Ahoj." „Ehm, ahoj?" řekla jsem trochu nejistě. „Já jsem Jeremy, nastupuju letos do Bradavic do čtvrtého ročníku." „Já jdu taky do čtvrtého ročníku. A jak to, že nastupuješ později?" „Naši neustále cestují a tak mě učili doma, protože nechtěli abych neustále měnil kolektiv. Teď se ale usídlili v Londýně a já díky tomu mohu do Bradavic." „Aha, tak to je fajn" řekla jsem zdvořile. „Hele co kdybych tě někam pozval?"
řekl znenadání. „Proč ne" řekla jsem a usmála se. „Ale musela bych to dát vědět přátelům, jsou někde támhle" řekla jsem a otočila se a snažila se je z dálky spatřit. Když jsem se otočila zpátky na Jeremyho, nebyl tam. Popošla jsem za roh, do takové tmavší uličky a dívala se, jestli tam náhodou není. Najednou jsem cítila něčí dech na krku a do ucha mi pošeptal „Co tady děláš, Presscottová?" Já se strašně vylekala a rychle se otočila čelem k němu. Byl to Draco.

Z pohledu Draca:

Byl jsem na cestě k obchodu Krucánky a Kaňoury, když v tom jsem viděl Emily. Stála před obchodem Madamme Malkinové a u ní stál nějaký idiot. „Co to na ni jako zkouší? Každej kluk v Bradavicích ví, že se má od Emily drzět dál." řekl jsem si pro sebe. Když se Emily nedívala, popadl jsem ho zezadu a zatáhl za roh. „Být tebou tak odtud hodně rychle zmizím" řekl jsem mu. On neváhal a rychle odešel pryč.

Z pohledu Emily:

Přibližovat se ke mě a já se oddalovala, ale pak jsem narazila na zeď a už nebylo kam couvat. Přistoupil ke mě a řekl „neměla by jsi tu být sama, někdo by ti mohl něco udělat" řekl a naklonil se ke mě. Já měla zatajený dech. Myslela jsem si, že jsem na něj přes léto zapomněla, ale najednou se všechny pocity zase vrátily a pohltily mě jako lavina. „Já se o sebe dokážu postarat" řekla jsem a chtěla odejít. „Jsi si jistá?" řekl, vzal mě za zápěstí a přitáhl mě zpátky k sobě. Nic neříkal, jenom se mi koukal do očí a držel moji ruku. „Em?" řekla překvapeně Hermiona, která stála v rohu uličky. Draco mě pustil a já se rychle otočila na Hermionu. „Ano?" „Všichni jdeme společně pro učebnice, jdeš s námi?" „Jasně" řekla jsem a šla s Hermionou k ostatním. Jakmile jsme byly dostatečně daleko od Draca, Hermiona se zastavila. „Em, co to bylooo?! Nechceš mi něco říct?" „Mio věř mi, že NEMÁM TUŠENÍ CO TO BYLO." „Vypadalo to, jako byste si každou chvíli měli dát pusu." Na to jsem už nedokázala odpovědět, protože jsem měla chaos v hlavě. Když viděla, jak zmatená jsem, rozhodla se do toho už nešťourat. „Tak pojď, ať na nás moc dlouho nečekají" řekla a popadla mě na ruku.
Jakmile jsme měli všechny potřebné věci, Snape za mnou přišel aby mě přemístil na nástupiště. Na nástupišti jsme se nemuseli nějak moc loučit, protože jsem věděla, že ho v Bradavicích budu vídat. Na nástupišti jsem se opět shledala s Miou, Harrym a Ronem a šli jsme si společně sednout do kupéčka. Po cestě se mě Hermiona ve vlaku zeptala, jestli už se mi to v hlavě trochu rozleželo. „Upřímně, vůbec. Mám pocit, že jsem ještě zmatenější." „Z čeho?" zeptal se Ron, který nás nejspíš slyšel. „Ronalde Weasley, to tě nikdo nenaučil, že poslouchat cizí rozhovory je neslušné?!" okřikla ho Hermiona. „Řešíme nějaké holčičí věci, Rone" řekla jsem mu. „Aha, tak u toho bejt nemusím" řekl a pokračoval v cestě ke kupéčku.

Ahoj ahoj❤️ Jak jsem slibovala, je tu další kapitolkaa 🫶🏻