Dracův úkol [Dramione] ✓

17. kapitola

„Fajn, kašlu na to,“ řekla Hermiona a hodila s kartami o stůl.

„Hermionko,“ přimhouřil Draco oči.

„Ano?“

„Ještě jednu hru,“ řekl Draco a Hermiona se zachichotala.

„Fajn, ale to jen proto, že je to hra, která nás sblížila,“ řekla Hermiona a Draco se pousmál. „A nenechávej mě vyhrát.“

„Jak si přeješ,“ řekl Draco a rozdal karty.

„Tak,“ usmála se Hermiona a položila na stůl první kartu.

„Budeš se teď hodně snažit, co?“ řekl Draco a položil na stůl druhou kartu.

„Samozřejmě, stojíš.“

„Sedím,“ řekl Draco.

„Červené,“ řekla nebelvírka.

„Zelené,“ řekl Draco.

„Tak tedy zelené,“ povzdechla si Hermiona a zadívala se na Dracovu zmijozelskou kravatu.

„Ale i červená je fajn,“ řekl Draco a dal na karty filka, čímž změnil na červenou.

„Řekl jsi, že mě nenecháš vyhrát,“ řekla Hermiona a podívala se mu do očí.

„Taky ne, červená se mi hodí do života,“ řekl Draco a Hermiona pobaveně zakroutila hlavou, než jí došlo, jak to Draco myslel.

„Můžu...“ začala, ale nedokončila větu, místo toho to, na co se chtěla zeptat, uskutečnila.

Objala Draca kolem krku a spokojeně vydechla.

„Mám tě ráda,“ pošeptala Hermiona.

„Já tebe taky,“ řekl Draco a hladil ji po zádech.

Chtěl jí říct, že ji miluje, ale neřekl. Když už by jí měl říct tato dvě slova, tak jedině proto, že by je myslel vážně, ne jen tak. Prosťoučkou větu „miluji tě.“ neřekl ještě nikomu.

„Zmijozel a nebelvírka,“ povzdechl si Draco.

„Čistokrevný Malfoy a mudlorozená Grangerová,“ zasmála se Hermiona.

„Jak oheň a voda,“ řekl Draco a Hermiona přikývla.

„A to je krásné,“ řekla a Draco se pousmál.

Měla pravdu, bylo to krásné.

„Máš pravdu. A ještě bude,“ řekl zmijozel.

„Vyhrávám,“ řekla Hermiona a položila červenou osmu na karty.

„Jsi pěkná potvora, víš o tom?“ řekl Draco.

„Ano, vím,“ přikývla Hermiona a znovu Draca objala.

„Vím, že to pořád opakuju, ale nemůžu uvěřit tomu, co se mnou děláš,“ řekl Draco a nebelvírka se usmála.

„Nápodobně,“ řekla.

„Myslím, že bych se do tebe mohl zamilovat,“ zauvažoval Draco nahlas.

„Opravdu?“ usmála se Hermiona.

„Možná že ano,“ přikývl Draco.

„To je hezké,“ řekla Hermiona s potěšeným úsměvem.

„Tak hezké jako ty, beruško,“ řekl Draco a dal Hermioně za ucho pramínek vlasů.

„Tak hezká být nemůžu,“ zasmála se Hermiona.