Dracův úkol [Dramione] ✓

49. kapitola

Tak co, naladili jste se na poslední sobotní kapitolu dobře? 😊
Doufám že ano, právě teď totiž začínáte číst předposlední kapitolu knihy Dracův úkol. 💚❤️
Déňa Grangerová Malfoyová vám přeje příjemné čtení. 🧦😊❤️

„Co se tváříš?“ zeptal se Theo, který přišel z pokoje.

„Kdo?“ divil se Draco.

„Ty.“

„Už je osmadvacátýho,“ řekl Draco.

„No a? Tak budou konečně prázdniny,“ řekl Theodor.

„Pořád jsem ještě nevymyslel, jak s ní být.“

„S Grangerovou?“

„S kým jiným?“

„Minulý rok jsme jednu chvíli mluvili o Changové a pak jsme se viděli po hodině a ty už jsi mluvil o Greengrassové,“ řekl Theo.

„Já byl takovej magor, Theodore. Proč jsem se místo toho užívání radši nezkusil sblížit s Hermionou, sakra,“ zaklel Draco.

„Protože pro tebe byla mudlovská šmejdka?“ řekl Blaise.

„To je ono. A proč jsem si to myslel? Protože mě můj debilní otec naočkoval těma blbostma o krvi. Vždyť máme stejnou krev.“

„Cože?“ nechápal Theo.

„Jednou...jednou se omylem pořezala a já jsem nevěřil tomu, že je ta krev stejná, jako je ta moje, tak mi ujela jedna z mých poznámek, ona řekla, že chce vidět moji krev, tak jsem si taky rozříznul ruku a pak jsme se za ty ruce chytli a bylo to.“

„Ty sis...že ses...cožes?“ divil se Blaise.

„Jsem debil. Debil, debil, debil,“ nadával si Draco.

„Jsi debil. Kdybys byl jako dřív, určitě bys -“

„Ale já nejsem jako dřív, kurva! Já jsem teď tohle, zamilovanej blázen, kterýho čeká zlomený srdce, jestli okamžitě něco nevymyslí!“ zakřičel Draco.

„Jsi Malfoy, Malfoyové jsou silní,“ řekl Theo.

„Malfoy,“ odfrknul si Draco. „Já ti povím, co jsou Malfoyové zač. Malfoyové jsou všichni idioti, kteří se přidali na špatnou stranu, všichni do jednoho. Jsou to zbabělci, lháři, pokrytci a vše nejhorší. Jméno a prachy jsou jediné věci, se kterýma můžem hrát.“

„Tohle si myslíš, Draco?“ řekl Blaise.

„Přesně tohle si myslím. Mohl jsem si myslet něco jiného, kdyby mě ti Malfoyové nedonutili stát se Smrtijedem.“

„Máš pravdu, ale kdyby tě nedonutili být Smrtijed, nemusel by sis nic začít s ní a teď bys necítil žádné výčitky svědomí,“ řekl Theo.

„Nesnáším se za to, víte?“ řekl Draco. „A víte, jak je těžké, když před ní musím hrát, že se nic neděje?“

„Jdeš za ní?“ zeptal se Blaise.

„Tohle je náš poslední den, kdy můžeme být spolu jako normální pár. Tohle je naposledy, chápete to? Už nikdy to tak nebude,“ řekl Draco.

„Zkus jí to dneska vysvětlit. Ona to pochopí a pak bude na ní, jak s tím naloží,“ řekl Theo a Blaise horlivě přikyvoval.

„Pochopí...ona to pochopí, ano, ale on mě zabije. A zabije i ji,“ řekl Draco.

„Ty...to ti řekl?“

„Ano, to mi řekl. Kdyby mi tohle neřekl, tak jsem naprosto v klidu a jsem s ní,“ řekl Draco.

„Co teda -“

„Rozejdu se s ní a nechám jí žít vlastní život. Doufám, že na mě zapomene,“ řekl Draco.

„Draco, ne.“

„Ale ano, nechte mě už jít,“ řekl Draco, obešel je.

„Vydrž minutku,“ usmála se Hermiona, když Draco přišel do KNP.

„Minutku?“

„Deset vteřin," řekla Hermiona.

„To jde,“ usmál se Draco.

„To mám radost,“ přikývla Hermiona a zaklapla knihu.

„Takže co budeme dneska dělat?“

„Co třeba... mudlovské prší?“ navrhla Hermiona.

„Na začátek to bude stačit,“ přikývl Draco a posadil se proti Hermioně.

„Jako vždycky,“ usmála se Hermiona a rozdala karty. Draco přikývl.

A naposledy... Pomyslel si Draco a smutně se zadíval na svou kudrnatou princeznu, která si prohlížela své karty a vymýšlela, jak by mohla vyhrát.

„Hermionko,“ řekl Draco a Hermiona se na něj podívala čokoládovýma očima, „Jsi strašně moc hezká.“

„Děkuju,“ zasmála se Hermiona.

„Ne, počkej, já to myslím naprosto vážně, beruško. Jsi nádherná a jsi ta nejúžasnější holka, kterou jsem kdy poznal,“ řekl Draco a Hermiona se usmála, přilezla k němu a políbila jej na rty.

„Děkuju, zlatíčko,“ zašeptala.

„Jsi straně úžasná, a já mám takový štěstí,“ zašeptal jí do vlasů.

„Víš, kdy jsem nejvíc šťastná?“ usmála se Hermiona.

„Netušim,“ pokrčil Draco rameny.

„Nejvíc šťastná jsem v ten moment, kdy jsem s tebou,“ zašeptala čarodějka a přitulila se k Dracovi ještě víc.

„A já jsem nejšťastnější, když jsi u mě ty. Tak to asi bude znamení, že spolu budeme navždycky,“ řekl Draco a Hermiona se usmála.

„To určitě,“ přikývla.

Draco se usmál. Měl už jen nějakých třicet hodin na to, aby vymyslel, jak a ní být. A byl víc než odhodlaný něco vymyslet.

Potom už nechali karty kartami a věnovali se sobě...