[pohled Emmi]
Začala jsem se probouzet.
Najednou se mi udělalo strašně špatně, ale nevěděla jsem kde jsem.
Pokusila jsem se zvednout, ale moje hlava a celkově tělo, mi to nedovolilo.
Začala jsem se zmateně rozhlížet po pokoji.
Co dělám v posteli, jak jsem se sem dostala? A co tady dělá Lucka. Moji pozornost upoutal ten fakt, že jsem oblečená v normálním oblečení, ve kterým chodím přes den. Podívala jsem se na pětinu, kterou jsem měla položenou přes nohy. Když jsem se na ni zaměřila pozorněji, tak jsem zpozorovala čtyři kapky krve. Začala jsem kontrolovat, jestli jsem to nedostala - ne, nedostala. Od čeho to teda může být?
Tolik otázek a žádný odpovědi.
Pokusila jsem se znovu vstát z postele - tentokrát úspěšně.
Otevřela jsem potichu dveře, abych nevzbudila Lucka, která spala na druhé půlce postele. Sešla jsem pomalu schody, protože mi bylo pořád strašně blbě.
Z obýváku jsem slyšela asi 4 nebo 5 hlasy. Kdo tam kurva je?
Vešla jsem do místnosti a málem jsem sebou sekla, ale tentokrát, protože jsem uviděla svoji mámu, Stellu a hlavě Tomáše.
„Zlato!" David okamžitě vystřelil ke mě
„A-ahoj." špitla jsem
„Pojď si sednout." odvedl mě do kuchyně
„Tady budeme mít klid." lehce se usmál, i když moc věděl, že poznám, že ten úsměv nebyl upřímnej
„Co se stalo?" zeptám se skoro neslyšně
„Sjela ses." podíval se do země
„Nenene." začala jsem vyšilovat a pak jsem ji všimla optisku na Davidové tváři
Najednou mi začalo docházet od čeho byly ty kapky té krve.
„Promiň, já ti nechtěla ublížit." řekla jsem vyklepaně a začaly se mi plnit oči slzama
„Ššš, neplakej broučku." David mě vtáhl do svýho, medvědího objetí
„Promiň mi to, prosím." šeptla jsem mu ubrečeně do ucha
„Nic se nestalo, tvoje tělo si neovládala ty, ale ta droga." pohladil mě po tváři a utřel mi slzy
Já ho jen pevněji obejmula a znovu jsem se rozbrečela.
Moje psychika je v koncích, tohle nemám šanci zvládnout.
Ahojkyy🤍🔥
Jsem tu s další kapitolou 🤍🔥
Mějte se, papa🤍🔥
