[pohled Emmi]
Když jsem se ráno probudila, tak jsem viděla Lucku, jak se choulí na židli vedle mé postele a drží mě za ruku.
Jen jsem se lehce usmála a chtěla si sníst snídani, která mi ležela na stolku vedle postele.
Jakmile jsem se natahovala pro talíř na kterým jsem měla snídani, tak mě bodlo v podbřišku a moje tělo se kvůli bolesti nemohlo pohnout.
Začala jsem brečet a doufala, že se Lucka vzbudí, protože jsem od bolesti nemohla ani mluvit.
Naštěstí pro mě, se Lucka vzbudila.
„Panebože co ti je?" křikla vyděšeně, když mě uviděla
Nemohla jsem mluvit, takže jsem ji nemohla odpovědět.
Pochopila, že má zavolat sestřičku.
Když konečně přišli, tak mi začali dělat ultrazvuk.
Já pořád brečela, protože odjakživa blbě snáším bolest, ale tohle bolelo, tak, že kdyby tam ležel kdokoliv jinej, tak bude mít co dělat aby se bolestí nerozbrečel.
„Sakra..." řekl ten doktor, kterej mě právě ošetřoval
Ještě víc jsem začala panikařit.
Začala jsem zrychleně dýchat a přestala vnímat, všechno, co mi říkali.
„Slečno, potřebuji abyste počkala prosím na chodbě. Slečna Albrechtová musí okamžitě na sál." řekl Lucce a sestřička ji pomalu vyvedla
„Neboj se broučku. To bude dobrý." pohladila mě po ruce
-after operation-
[pohled Doriho]
Tak tohle je už definitivně v píči.
Co já budu dělat?
Proč se neprobouzí?
Neměla se už probudit?
„Dobrý den pane Albrechte. Musím vám bohužel říct, že vaše žena musela znovu na operaci, kvůli vnitřnímu krvácení v oblasti podbřišku." řekl mi ten doktor, co ji operoval
„Jak je to možný? Vždyť už byla více méně zdravá." řekla jsem rozklepaně
„Komplikace mohou přijít kdykoliv, moc mě to mrzí." snažil se mě uklidnit
„Dobře, můžu tam za ní i s dcerou?" zeptal jsem se a pohladil Isi po zádech
„Můžete, ale jen na chvíli, vaše žena potřebuju odpočívat." odpověděl mi
„Dobře, děkuju." pokusil jsem se usmát
„Pojď broučku. Podíváme se na chvilinku za maminkou." usmál jsem se na Isi
„Mami." začala trochu brečet, když jsme vešli na pokoj kde ležela Emma
„Maminka teď spinká." snažil jsem se ji uklidnit
„Zítra až se stavíme, tak už bude vzhůru, hm." usmál jsem se na ní
„Doble." zamumlala
„Ty seš moje zlatíčko, co bych bez tebe dělal." usmál jsem se na ní a dal jí pusu na čelo
Ahojkyyy ❤️🔥🖤
Jsem tu s další kapitolou ❤️❤️🔥🖤
Doufám, že se vám aspoň trochu líbila ❤️❤️🔥🖤
Mějte se, papa❤️❤️🔥🖤
