Ano, miluju ten pocit.
Naše spocený těla, který na sobě ležej a odpočívaj po aktivitě, která nám obou chyběla.
„Zlato?" prolomila jsem to příjemný, který tady panovalo
„Ano?" usmál se a pohladil mě palcem po rameni
„Na tu otázku je asi pozdě, ale měl si kondom, že jo?" podívala jsem se mu do očí
„Eee, ty nebereš prášky?" trochu znervózněl
„Já je nemůžu brát kvůli antidepresivům." odpověděla jsem mu
„A to si mi někdy říkala?" vypadal docela vystrašeně
„Ano, několikrát." řekla jsem docela rázně
„Noo, tak to Isi bude mít asi sourozence." podíval se na mě s nepatrným úsměvem
„Tyvole. No, tak teďka to bude zatěžkávací zkouška na moji psychiku." nahlas jsem polkla
„Neboj se, to zvládneme." usmál se
„Zatím nebudeme plašit. Třeba těhotná ani nejsem." snažila jsem sebe i jeho uklidnit
„To máš pravdu. Za jak dlouho to tak můžeš vědět?" podíval se na mě tázavě
„Nevím. Dejme tomu týden." pokrčila jsem ramenama
„Dobře." kývl a začal se oblíkat
„Kam jdeš? To mě tady jako necháš?" zeptala jsem se pohotově
„Jdu udělat snídani. Měla by ses najíst." koukl na mě
„Tak to máš povolený." lehce jsem se zasmála
„Já si myslím." mrkl na mě a odešel
Já se mezitím taky oblíkla a šla za ním.
Cestou jsem potkala Lucku, která běžela na záchod.
„Luci? Seš v pohodě?" zeptala jsem se přes dveře
Místo odpovědi se mi dostal zvuk toho, jak Lucka zvrací.
Jaaj, Lucka to asi včera přehnala.
Nechala jsem ji ať se jí uleví a pokračovala jsem dál do kuchyně.
V kuchyni jsem se posadila na bar a pozorovala Davida, jak dělá snídani.
„A zlato ty si tady." usmál se a podal mi talíř s michanýma vajíčkama
„Děkuju." usmála jsem se a začala jíst
„Dea mi psal, že jeli v noci do porodnice." usmál se a sedl si vedle mě
„Co? Už?" málem mi zaskočilo
„Podívej." ukázal mi fotku malýho drobečka
„Panebože. To je brouček." vzala jsem si jeho mobil
„Je nádhernej." dal mi pusu do vlasů
„Ty vypadáš, jak kdyby měl být tvůj." lehce jsem se zasmála
„Však já jsem pyšnej táta, mám nádhernou dceru." řekl hrdě
„To máš pravdu." začala jsem znovu jíst
„Chutná?" vzal mi vidličku
„Hej, neujídej. Ale jo máš to dobrý." vidličku jsem si vzala zpátky
„Já si myslím." zasmál se a pohladil mě po vlasech
„Mamí." ozvalo se celým domem
„Už jdu zlatíčko." rozběhla jsem se ke Isi
„Mami." mluvila na mě obrečená Isi a natahovala ke mě ruce
„Neboj, máma je tady." vzala jsem si ji do náruče
Jenom mě obejmula.
Byla celá zpocená.
„Tobě se něco ošklivýho zdálo, viď." hladila jsem ji po zádech
Tohle se děje často. Už jsme s Davidem přemýšleli i o tom, že s ní zajdeme k nějaké dětské psycholožce, protože tohle se děje opravdu často. Třeba obden. Mám takovej pocit, že za to můžu já. Když jsem Isi čekala, tak jsem sem tam kouřila. Nevím jestli to s tím může mít souvislost, ale myslím si to.
Šla jsem s Isi dolů do obýváku.
„Broučku, už je to dobrý. Ano." začala jsem s ní lehce houpat
„Zase?" přišel za náma David
„Jo." kývla jsem
Ahojkyyy 🤍
Jsem tu s další kapitolou 🤍
Mějte se, papa 🤍
