[pohled Emmi]
Když naše návštěva odešla, tak už byla jedna hodina v noci.
Isi jsem byla už dávno dát spát.
Konečně se po celým dnů dostanu do sprchy.
Potom co jsem došla do koupelny, tak jsme se začala pomalu vyslíkat.
Najednou se otevřeli dveře a v nich stál Davča.
„Co tady děláš." řekla jsem a hodila přes sebe ručník
„Ale notak kotě, proč máš na sobě ten ručník, myslel jsem, že spolu čekáme už druhý dítě." šeptl mi do ucha a začal mi pomalu sundávat ručník
„Ty seš strašnej." lehce jsem se uchechtla
„Ale stejně mě miluješ." řekl vyzívavě a kousl mě do krku
„Seš si nějak jistej." řekla jsem a vlezla do sprchy
„No počkej. Jdu s tebou." řekl rychle a šel za mnou
Potom co jsme se společně osprchovali, tak jsme šli do ložnice.
„Víš, že seš nádherná?" řekl, když jsem mu ležela na hrudníku
„Ty seš dokonalej." usmála jsem se a ještě vic jsem se k němu přitulila
„To ty a naše děti." políbil mě do vlasů
„Co myslíš? Bude to holka nebo kluk?" podívala jsem se mu do očí
„Jo tak to vůbec nevím, ale mohla by to být holka." usmál se a začal se se mnou líbat
Najednou se z vedlejšího pokoje ozvala rána a kňučení.
Rychle jsem na sebe hodila župan a běžela se podívat co se děje.
Vešla jsem do pokoje a tam lítala Madla a párkrát se sebou praštila o zem.
Pokaždý se zvedla, ale jednou jí to už nešlo a začala se třepat.
Okamžitě jsem se k ní sehla a začala jí držet hlavu.
„Davide!" zakřičela jsem na něj
„Co se děje?" řekl zděšeně, když doběhl ke mě
„Zlato, ona má epileptickej záchvat." začala jsem nekontrolovaně brečet
Tohle bohužel poznám, protože jak víte, tak nám vystudovanou veterinu.
„Dones nějakej ručník, nebo kapeníky." řekla jsem vystrašeně
„Do-dobře." vykoktal ze sebe a odešel do koupelny
Já mezitím držela Madle hlavu, aby si něco neudělala. Chtěla vstávat, ale naštěstí se mi podařilo ji udržet na zemi, protože si může v takovém stavu snadno něco udělat.
„Zlato tady máš ty ručníky." řekl a podal mi je
„Děkuju." řekla jsem a začala Madle utírat pěnu co měla u tlamy
„Nemáš za co." řekl a chytil mě za ruku
„Zlato prosím tě, teďka mi ji pomoc držet. Potřebuju aby ležela na zemi, aby si nic neudělala." podívala jsem se na něj
„Dobře." kývl hlavou na souhlas
„Co se tady děje?" přiletěl Deja z jejich ložnice
„Madla měla epileptickej záchvat." řekla jsem a pomalu se pokusila Madlu zvednout
„Ježiš." bylo jediný co z něho vypadlo
„No právě. Miminko neboj už je dobře." pohladila jsem ji
Ještě chvilku se motala, ale potom se jakštakš vzpamatovala a začala se chovat relativně normálně.
„Ty vole co to doprdele bylo?" podíval se na mě Davi
„S největší pravděpodobností asi epilepsie." podívala jsem se na něj
„No doprdele." sedl si vedle mě na zem
„Takhle to vypadalo i když ty záchvaty měl Norik." řekla jsem skoro neslyšně
„Neboj to bude dobrý." pohladil mě po zádech
„Musí. Teď musíme počkat na to, až dostane další záchvat abych jí mohla udělat testy, jestli se doopravdy jedná o epilepsii." oznámila jsem mu
„Teďka ji nenechám spát v pelechu, půjde k nám do postele. Chci ji mít pod kontrolou." řekla jsem, vzala Madlu do náruče a nesla ji do ložnice.
Ani jsem nečekala až David přijde, jen jsem zkontrolovala to, že Isi pořád spí, Madlu, že taky je v pohodě a šla spát.
Ahooojky❤️❤️🔥
Jsem tu po delší době s novou kapitolou🔥❤️🥩🖤
Doufám, že se vám aspoň trochu líbila❤️🥰🔥
Mějte se, papa❤️🔥
