[pohled Emmi]
Dnes je to přesně měsíc co jsem doma.
Konečně po nekončících 2 týdnech jsem doma se svojí milovanou rodinou.
Sice jsem na antidepresivech, ale už se jsem se z těch stavů, kdy jsem se chtěla zabít, dostala.
Došlo mi, že tady nemůžu nechat moji malou princeznu samotnou.
Právě teď sedim na sedačce, mám v sobě prášky na bolest a pozoruju Isi, jak si hraje s Tessynkou.
Je víkend, takže jak už se stalo pomalu tradicí, přijedou moji rodiče.
Pro moje velké překvapení, přijede i moje sestra...ale bohužel i s Tomášem.
Ano, pořád je s tím zmrdem.
Rozsvítila jsem display mýho mobilu, za účelem se podívat, kolik je práce hodin, abych věděla, kolik mám zhruba času se tak nějak psychycky připravit na jeho příjezd.
Neviděla jsem ho od té doby, co se jsem byla s Davim u jeho baráku a povedlo se mi, ho donutit, aby se přiznal k tomu, že Madlu otrávil.
Mamka psala, že by měli dojet kolem půl jedné.
Teď právě je 12:07, což znamená, že mi moc času nezbývá.
Měla bych se jít převlíct, protože jsem nebyla schopná se od rána převlíct z pyžama do relativně normálního oblečení.
Můj styl se pořád od těch 18 nezměnil...
Pořád nosím velký Davčovi mikiny a tepláky a nebo skinny jeans.
Trochu svižnejším tempem jsme se vydala do ložnice abych se převlíkla.
Isi s Tessynkou jsem tam mohla v klidu nechat, protože tam se mnou byl ještě Davča a Deja.
Když už jsem ze sebe sundávala to obrovský triko, ve kterým spím, tak se pomalu otevřely dveře od místnosti.
Stál v nich Davi a jen se usmíval od ucha k uchu.
Jelikož jsem před ním zase strašně dlouho nestálá nahá, tak si mě začal pořádně prohlížet.
Obešel mě, stoupl si za mě a začal mi konečkama prstů přejíždět po mojí můře, kterou jsem si nechala vytetovat na lopatku.
Bylo to něco jako naše couplegoals tattoo.
On ji má na hrudníku a já ve zmenšené verzi, na lopatce.
Sjel mi pomalu rukama podel celýho těla a zastavil se na mém pasu.
Trochu si mě k sobě přitáhl a pevně mě objal.
Bože já se zase cítím, jako když jsem spolu začínali chodit.
Když se mi přisál na krk a lehce mě kousl, tak jsem ze sebe vydala potichý vzdych.
Podle jeho horkého dechu na mém krku, který trochu zachvěl, mi bylo jasné, že se lehce zasmál.
Jen jsem zavřela oči a plně jsem se mu poddala.
Když si mě pomalu začal otáčet čelem k sobě, tak mi začal zničit mobil a na displayi se objevil kontak, kterej mám pojmenovanej, jako Mamka ❤️.
Věděla jsem, že mi volá kvůli tomu, že už jsou před barákem a ať jim jdeme někdo otevřít.
„Promiň, musim jim jít otevřít." podívala jsem se na něj omluvně
Jen protočil očima, ale jinak nic neřekl.
Rychle jsem na sebe hodila mikinu a dneska vyjmečně skinny jeans, i když jsem byla jenom doma.
Jelikož mě pořád bolely jizvy, který jsem si přinesla z nenocnice, tak jsem se musela na chvilku zastavit a rozdýchat to.
„Jsi v pohodě?" řekl starostlivě Davi, když mě viděl se držet za břicho
„Jo, jen jsem potřebovala zpomalit." lehce jsem se usmála a zašla jsem si do kuchyně pro ještě jeden prášek na bolet
Když jsem ho zapila, tak jsem mohla jít konečně otevřít rodičům, kteří čekali, před barákem.
Naposledy jsem se zhluboka nadechla a šla jim otevřít.
Nasadila jsem si fake úsměv, protože co si budem...setkání po skoro 4 letech s tím zmrdem, kterej mi málem otrváli psa, není uplně nejpříjemnější.
Pomalu jsem vzala za kliku a otevřela dveře.
Jako první se v nich objevila mamka s taťkou, kteří mém hned vtáhli do objetí.
„Ahoj. Pojďte dál." řekla jsem, když mě pustili
„Ahoj." rozzářila se Stella
„A-ahoj." trochu jsem se zasekla
„No tyvole, ty ses změnila." bylo první co te sebe dostal, kdyz mě uviděl
„Ty taky." řekla jsem polohlasem
Zachraňte mě někdo.
Dobrý, někdo mě má asi rád.
Ucítila jsem na rameni Daviho ruku, která mě trochu stiskla.
„Díky." šeptla jsem směrem k němu
„Není za co." usmál se
Ahojkyyy❤️🔥🖤
Jsem tu s další kapitolou ❤️🔥🖤
Doufam, že se val líbila 🖤🔥❤️
Mějte se, papa ❤️🔥🖤
