Svět zahalil se v šedý plášť
a smutno je mi
že dnes chamtivost a zášť
vládne na zemi.
Závoj z deště utkaný
skrývá lidské tváře
a vysoko nad námi
hasne slunce záře.
Těžká černá oblaka
skryla hvězdné nebe,
déšť už buší do oken
a mě srdce zebe.
Jsme jako ty kapky vody,
podobní a přece jiní.
Ač máme zdání svobody,
v srdcích jsme spoutaní.
Snažíme se splynout s davy,
být vždy v centru dění,
nevybočujeme z řady,
bojíme se odsouzení.
Soudíme se podle vzhledu,
nejnovější módy,
na značkové oblečení,
na to pějem ódy.
Pod stejnými maskami
jsme však všichni jiní,
naše srdce jinak tepou,
za to nás však viní.
Zkuste být někdy jen sebou,
chtěl bych vám všem říct,
nikdo mě však neslyší,
jsme zavření za skly okenic.
YOU ARE READING
Verše mé mysli
PoetryZměť myšlenek spletená do veršů unášených větrem... Ilustrace u kapitol jsou mým dílem, všechna autorská práva vztahující se na ně i básně jsou vyhrazena. Některé z básní či písní se mohou objevit i v mé ostatní tvorbě. Isan Tindein
