Kapky deště padají
jak slzy na mou tvář,
větve ve větru sténají,
že zhasla světla zář.
Vidíš? Už i nebe pláče
pro ty temné časy,
bitvu, ve které zhynulo
tolik dobra a krásy.
Maedhrosova unie
zdála se být silná.
Žel, dnes příliš dobře víme,
naděje to byla mylná.
Plány byly velkolepé,
skřety zničit, Morgotha
zahnat v pustiny bezvěké
bez jediného otroka.
Leč hlášení která dostal
od zrádce, byla nepřesná,
pro tu zradu však již mnozí
víc neprocitnou ze sna.
Anfauglith teď krvi pije
rudou jako seregon,
už srdce mnohým nebije,
neboť je zahubil on.
Turgon přišel nečekán
a rozrazil skřetí klíny,
z těch nadějí přesto však
zbyly jen vybledlé stíny.
Fingon zadupán je v prach,
padl ranou Gothmoga,
Glaurung zasel v srdce strach,
popel vítr rozmetá.
Padl také Azaghâl
zabit dračím spárem,
Bór pak zrádcům život vzal
věrný i se svým málem.
Gwindor padl v zajetí,
Húrin také, Huor pad,
ten však pravil Turgonovi:
„V Gondolin ty dojdeš snad.“
Když Húrin na pahorku stál
zvolal jeho jasný hlas:
„Aurë entuluva!" a pak ťal,
úsvit jednou přijde zas.
Mnozí padli, dobře vím,
že pohasl světla jas,
však zůstal stát Gondolin
a s ním i naděje v nás.
Vzpomínky jsou bolestné,
jen šeptem zaslechneš snad
jméno bitvy prohrané:
Nirnaeth Arnoediad.
***
Tato báseň zde byla původně publikována v jiném znění, pak jsem však byla upozorněna na to, že obsahuje faktografickou chybu, takže jsem její část přepracovala a nyní ji sem vracím zpět.
YOU ARE READING
Verše mé mysli
PoetryZměť myšlenek spletená do veršů unášených větrem... Ilustrace u kapitol jsou mým dílem, všechna autorská práva vztahující se na ně i básně jsou vyhrazena. Některé z básní či písní se mohou objevit i v mé ostatní tvorbě. Isan Tindein
