Neplakej příliš, tak už to chodí,
že temné stíny krví se brodí,
krví těch, kteří nic netuší.
Nezoufej příliš, tak už to chodí,
z temnot zoufalství naděj se rodí,
jak chladný vítr pohladí na duši.
Zvedni tvář k nebi, zakřič z plných sil,
není už člověk, co by se za tebe bil,
nezbývá než spolčit se s příšerami.
Zapal pochodeň, vykroč strachu vstříc,
vždyť ve tmě ač hrůzu a smrt zříc,
led už ti praská pod nohami.
Padáš dolů, kamsi do neznáma,
to není sen, ani žádná fáma.
Víš, že světlo už nespatříš.
Jsi vězněm noci bez hvězd,
došel jsi na konec svých cest.
Před svým svědomím nenajdeš skrýš.
Zapadla za tebou tvá mříž.
YOU ARE READING
Verše mé mysli
PoetryZměť myšlenek spletená do veršů unášených větrem... Ilustrace u kapitol jsou mým dílem, všechna autorská práva vztahující se na ně i básně jsou vyhrazena. Některé z básní či písní se mohou objevit i v mé ostatní tvorbě. Isan Tindein
