Družice kroužící nad planetou,
ze smíchu pláč a z pláče smích,
slova se mi trochu pletou
vždyť jsem také jedním z nich.
Jedním z těch snílků co po nocích
nespí a hledají padající hvězdu.
V srdci pláč, ač ve tváří smích,
snaží se najít vlastní cestu.
Co přál bych si já, kdyby spadla
mi hvězda do dlaní?
Spatřit kvést květinu, která chřadla,
vyslyšet hříšných pokání.
Odpustit světu celému
jeho hříchy i starosti,
pomoci vyrůst mladému,
starého zbavit bolesti.
Co v mysli mé jen mi víří,
že píšu tyto řádky?
Oči se mi možná klíží,
vždyť i den je teď krátký.
A já nekráčím přímo,
rovně, jak se patří,
jak bez diváků kino,
však obrazů mám na tři.
Obrazů z mé bujné mysli,
světů, které zřím jen já,
nejsem z těch, kteří si syslí,
však ani ten, co všechno dá.
A tak píšu příběhy
pro srdce všech zbloudilá,
v nich skryta slova útěchy
jak poupata nerozvilá.
Jsem zbloudilá duše,
neznám cestu a neznám cíl,
jak kůň, který jen kluše,
protože na trysk nemá dost sil.
Možná zříš smysl mezi řádky,
možná ti ukáže směr,
tato cesta však nemá zkratky,
na jih, východ, západ, na sever.
Kam půjdeš už víš jenom ty,
však věř, že všechno smysl má,
jedinečný mezi sty,
mysl i duše toulavá.
ČTEŠ
Verše mé mysli
PoetryZměť myšlenek spletená do veršů unášených větrem... Ilustrace u kapitol jsou mým dílem, všechna autorská práva vztahující se na ně i básně jsou vyhrazena. Některé z básní či písní se mohou objevit i v mé ostatní tvorbě. Isan Tindein
