Verše mé mysli

Múzy

V temných nočních hodinách
moje múzy ožívají,
klepou na okna v mých snách,
mysli spočinout nedají.

Hýří mnoha nápady,
pestrým rejem inspirace,
chystám na ně návnady,
neb spadám zpět do stagnace.

Ve dne je však není k mání,
sedím a nevím co psát,
až když mě pak zmůže spaní,
slyším jejich koncert hrát.

Aktivní jsou moje múzy
v pozdních hodinách noci,
jen chopím do ruky pero,
hotoví se k pomoci.

Když pak k ránu do postele
složím tělo znavené,
utichají jejich reje,
jsem za to rád, ne že ne.

Bez těch mých múz by to psaní
stálo věčně na místě,
sic mi pořád ruší spaní,
nevzdám se jich zajisté.

Když pak ráno s těžkou hlavou
ke svým textům usednu,
nasytím své tělo stravou
a jen tak se nezvednu.

Opravuju po svých múzách
věčně chybný pravopis,
čárky ve větách i slovech
neříkají múzám nic.

Občas zjistím-zcela náhle-
když mě něco napadne,
nepřemýšlím nad tím táhle,
ruka pero popadne.

Už zas vězím v jejich moci,
píšu slova na papír,
mi snad už není pomoci,
pomozte, lidi, co s tím?

Slova slévají se do vět,
tečou v řekách na papír,
slijí se, až naplní svět
věčným štěbetáním svým.

A já, autor, pouhý sluha,
kterého múzy mají,
musím psát, a jde to ztuha,
když mi už oči padají.

Co bychom si však počali
bez těch našich múz a víl?
Sotva jsme práci začali,
chcem, aby tu byly dýl.

Inspiraci se však nechce
čekat věčně na zázrak,
ozve se nám, zprvu křehce,
a pak nám všem vytře zrak.

A tak vzduchem lítaj věty
psané perem fantazie,
kreslí zcela nové světy,
nad zmatkem si ruce myje.

A pak aby chudák autor
dával svojí knize řád,
přepsat všechno do přehledna,
inu, to není jen tak.

Divíte se, lidi milí,
že je všude tolik chyb?
To múzy u toho byly,
mohou k tomu mluvit líp.

Bez nich by však celý širý,
jak už to je, inu, svět,
nezůstal tak jasně znělý
jako beze včely květ.

Proto buďme radši rádi
za ty múzy, co to jsou,
fantazie ať dál pádí,
netiší muziku svou.

Koneckonců, jako vždycky,
co už člověk zmůže zas,
když vylezou ze své klícky,
přidej k jejich písni hlas.

Blázen je a navždy bude
kdo se bojí múz a víl,
jen se chechtej dál, Osude,
my chcem mít pár hezkých chvil.