Proč poutníku kráčíš sám
ve stínu temných mraků?
Čím jsi stále do dáli hnán
pryč od lidských zraků?
Pod černou kápí skrýváš
jizvu, jež rozťala ti tvář.
V tvém srdci tma a smutek,
odháníš lásky teplou zář.
Jsi myšlenek čtenář
a lidé tě za to nenávidí.
Kdyby věděli, co pro ně děláš!
Ach, jak málo toho vidí.
Jak málo je lidí
jimž záleží na tobě.
Otec tvůj je mrtev,
matka již též v hrobě.
Vyjímkou jest dívka
přezdívaná Lesní stín.
Neodsuzuje tě za to,
že čteš myšlenky jiným.
Proč ji od sebe odháníš
Stínový bojovníku?
Snad že bojíš se, že uvidíš
její jméno na hřbitovním pomníku?
Smrt prý kráčí s tebou
Vlku zjizvený.
Osud neradostný:
jen žal a trápení.
Spolu unikněte osudu,
má jen samotu a hoře.
Vydejte se pro odpověď
k Ilinivské hoře.
***
Tato báseň je o jedné z postav mnou připravované knihy Telepat. Na Ilinivské hoře je podle pověsti možno dozvědět se odpověď na jakoukoliv otázku.
YOU ARE READING
Verše mé mysli
PoetryZměť myšlenek spletená do veršů unášených větrem... Ilustrace u kapitol jsou mým dílem, všechna autorská práva vztahující se na ně i básně jsou vyhrazena. Některé z básní či písní se mohou objevit i v mé ostatní tvorbě. Isan Tindein
