Život mi protéká mezi prsty
a já nemám sílu ho lapat víc,
vždyť žitím vedou mnohé cesty
než dech smrti zhasí plameny svic.
Má svíce už dnes dohořívá,
až svět zahalí se tmou
vím, že den ještě neumírá,
však nastává čas pro cestu mou.
Do neznáma, za hranice vesmíru
o nichž lidé jen snít smí,
obléknu šat šitý mi na míru
a roztáhnu křídla havraní.
Až budu kdesi nad vámi
či zcela jinde, kdo dnes ví?
Vyslyšte moje volání,
šeptané v době, kdy svět sní.
Proč bojíte se tolik smrti?
Ve vzpomínkách žijete dále.
Přijde si pro všechny své děti,
chudáky i mocné krále.
Jako černý rubáš zahalí,
v klidu mysl spočine,
starosti bytí odhodí,
strach, bolest se rozplyne.
Přetnout okovy, umožnit letět výš,
iluze setřást smět,
vylétnout nad mraky, opustit svoji skrýš
a spatřit celý svět.
Už dlouho o tom dni snívám
se zvědavostí, bázní,
zatím k ní ještě nepospíchám,
však též nemám strach z ní.
YOU ARE READING
Verše mé mysli
PoetryZměť myšlenek spletená do veršů unášených větrem... Ilustrace u kapitol jsou mým dílem, všechna autorská práva vztahující se na ně i básně jsou vyhrazena. Některé z básní či písní se mohou objevit i v mé ostatní tvorbě. Isan Tindein
