Kristin Stark: Love and Suffering (KOREKCE)

Kapitola 19 - Máme to plně pod kontrolou! Další nepřítel?! Mě trefí.

Zdravím všechny své čtenářky a čtenáře u další kapitoly. Omlouvám se, že jsem od pátku nevydávala, ale začal první závodní víkend Formule 1 a já jakožto velká fanynka týmu Red Bull, seděla celé tři dny u televize a nehnula se od ní. Chtěla jsem něco vydat v neděli večer, ale byla jsem po první velké ceně tak rozčilená, že jsem si radši pustila seriál. Když se mi to dnes podaří, vydám čtyři kapitoly. Když ne, tak jich dostanete víc v příštích dnech. Vždy si ještě před samotným vydáním své kapitoly pročítám a kontroluji, protože tam chci mít co nejméně chyb a proto to trvá tak dlouho. Teď už ale přeji příjemné čtení.

Pohled Kristin

O měsíc později

,,Vůbec se mi tam nechce. Co tam budu dělat?" brblala jsem po cestě chodbou na první hodinu. ,,Doufám, že mi písknou misi."

Cass zacukaly koutky, ale konejšivě se na mě usmála. ,,Je to jen další partnerská akce se školou v Queensu. Bude to fajn."

Než jsem stačila odjet do školy, táta mě informoval o další naprosto zbytečné akci s jednou ze středních škol v New Yorku. Vůbec se mi tam nechtělo, jenže ředitelka si žádala mou přítomnost, proto to okamžitě hlásila tátovi.

,,Snad jo. Co máme teď za hodinu?" zeptala jsem se a ignorovala intenzivní pohledy svých spolužáků.

Dnes jsem se vrátila na vyučování po dvoudenní přestávce kvůli zásahu v Chile. Byl toho plný internet, jelikož jsem vinnou tlakové vlny z granátu skončila zamotaná v křoví, které bylo plné dlouhých trnů. Naštěstí už vše bylo pod kontrolou, když mě půl hodiny vymotávali. Ještě teď byli na kůži vidět některé hlubší šrámy. Proto jsem zvolila černé džíny, růžovou halenku s dlouhými rukávy a vlasy nechala rozpuštěné. Šněrovací kozačky na jehlovém podpatku mi sahaly až ke kolenům a já se na nich ladně nesla.

,,Biologii." povzdechla si Cass a já protočila očima.

,,Že jsem se před dvěma dny nenechala radši zabít." zaskuhrala jsem a mířili k učebně biologie. 

,,Kristin Isabella Starková, princezna Ásgardu." ozvalo se za námi a mě se málem zastavilo srdce. 

Hned jsme se otočili.

Před námi stál vysoký statný muž tmavé pleti. Měl na sobě tradiční výstroj s velkou zlatou přilbou, která budila v ostatních respekt. Oči měl oranžové a odráželo se v nich všech devět světů.

Celá chodba ztichla a na nás se obrátila veškerá pozornost.

,,Heimdalle?" vyvalila jsem na něj překvapeně oči. ,,Co tady děláš? Byla jsem na Ásgardu před deseti dny, děje se něco? Nevim proč, ale v poslední době máte všichni talent ve škole vzbudit dost velkej poprask." rozešla jsem se k němu s Cass v závěsu. 

,,Bohužel ano. Devět světů je už téměř zase v míru, ale na Vanaheimu je pořád neklid. Thor už je na cestě tam, ale on sám je nedokáže zastavit. Je silný, ale bude potřebovat pomoc." podíval se na mě a svůj výraz nijak neměnil. 

,,Jestli se Thor dozví, že jsi tohle řekl, tak se promění v zuřící zlatovlásku." uchechtla jsem se. ,,Dobře. Přeneseš mě rovnou tam?" zeptala jsem se a šla ke své skřínce, která byla hned u nás. 

,,Samozřejmě. Ódin si tě pak žádá v paláci." promluvil vážně a já si povzdechla. 

,,Cass, obleč se. Letíš s námi." rozkázala jsem jí a oblékla si šedivý kabát, který jsem nezapínala a nezavazovala. 

,,Cože?" vyvalila na mě oči a upustila učebnice. 

Kouzlem jsem jí je podala zpět do ruky. ,,Chceš vidět Ásgard, nebo ne?"