Kristin Stark: Love and Suffering (KOREKCE)

Kapitola 22 - Ani nejsilnější Aveneger není dokonalý. Co prosim?!

Pohled Kristin

O dva týdny později

,,Slečno, měla by jste vstávat." vzbudil mě hlas Jarvise opět v nekřesťanskou ranní hodinu.

,,Kolik je?" zabrblala jsem z pod peřiny a ještě víc se zahrabala.

,,Šest ráno. V půl osmé máte být ve škole, odkud jedete s několika ročníky do partnerské školy v Queensu."

Já ho vypnu! Nikam nejedu a zůstanu ve svých teplých peřinách zahrabaná, dokud nebudu mít na stole porci čerstvých lívanců.

,,Slečno, jestli nevstanete, přijdete pozdě." upozornil mě znovu.

,,Jarve ještě slovo a letíš do oceánu!" zandávala jsem a s velkou nechutí vstala.

Zašla jsem rovnou do koupelny, sundala si pyžamo a zalezla do sprchy. Strávila jsem tam půl hodiny pod horkým proudem vody. Přemýšlela jsem a třídila si myšlenky. Taky jsem si musela poskládat několik věcí dohromady. V datech ze základny Hydry, které jsme získali s Nat v labyrintu, jsme našli údaje o matce Pepper. Táta to naštěstí neví a Pepper jsem to taky radši neřekla. Nechci je zbytečně stresovat. Nebylo tam nic, co by jsme už nevěděli, ale i tak bylo znepokojující. Nevěděli jsme proč. Všichni, co by to mohly vědět, jsou mrtví.

Nechala jsem špatné myšlenky odtéct s vodou pryč a vypnula sprchu. Usušila jsem se a zamířila v ručníku do šatny. Oblékla jsem si černé spodní prádlo, černé trhané džíny a červený svetr se spadlým ramenem a velkým výstřihem. Skvěle se doplňoval s černými krajkovými ramínky podprsenky. Boty jsem zvolila červené nízké kozačky na úzkém podpatku. Vrátila jsem se do koupelny a cestou se podívala na hodiny. Za pět půl sedmé. Udělala jsem ranní hygienu, natočila jsem si vlasy, dala si černé linky, matnou rtěnku v barvě svetru, matné stíny a řasenku. Pak už jsem jen do černého batohu dala pistoli s mobilem a peněženkou, věci do školy, vzala černou bundu a vyšla z pokoje.

Sešla jsem schody a do nosu mě praštila lahodná vůně.

,,Dobré ráno." usmála se na mě Pepper z poza linky. 

Stála u plotny a smažila čerstvé palačinky. Že by to ráno nebylo tak hrozný?

,,Dobré." oplatila jsem jí úsměv a věci hodila na gauč. ,,Jak to, že jsi tak brzo vzhůru?" zeptala jsme se a zamířila rovnou k ohrádce. Bylo něco málo před sedmou.

,,Co by. Morgan se dneska nechtělo dlouho spát." sundala z pánvičky palačinku na talíř a nalila další těsto.

Naklonila jsem se do ohrádky, kde už se na mě usmívali dvě velké hnědé krásné oči. V ruce měla jeden ze svých plyšových šroubováků a máchala s ním ve vzduchu.

,,No dobrý ráno. Tak tobě se dneska nechtělo spinkat a vzbudila jsi kvůli tomu mamku? Jo?" pošimrala jsem jí na bříšku a pak si jí vzala do ruky.

Šroubovák si pořád pevně držela u sebe a hlavičkou se o mě opřela. Moje malý štěstíčko.

,,Kdyby jenom mě. Vzbudila i tátu, ale ten si jenom přetáhl přes hlavu peřinu." uchechtla se Pepper a já si sedla s malou ke stolu.

,,To je celej tatínek. Před dvěma měsíci byl problém ho do tý postele dostat a teď je to naopak. V týhle rodině nebude nikdy nic normální." řekla jsem směrem k Morgana a houpala jí na sobě.

Bylo by dobrý, kdyby ještě na chvilku usnula.

,,Asi nemá cenu se ptát, jak se těšíš do školy, co?"  postavila přede mě kávu a talíř s palačinkami s ovocem a šlehačkou, které byli nakrájené, abych u toho mohla malou chovat.