Kristin Stark: Love and Suffering (KOREKCE)

Kapitola 34 - Pes si chtěl hrát, ale Ryan ne. A pejsek se urazil.

Pohled Kristin

O dva dny později

S Ryanem se právě vracíme z naší třetí hlídky. Měli jsme před jedním dnem jednu denní a teď jsme měli další noční. Byla mnohem náročnější. Počet útočících nestvůr se ztrojnásobil a my měli co dělat. Chvíli to vypadalo, že budeme potřebovat pomoc, ale nakonec jsme to nějak zvládli. Používali jsme i schopnosti, ale i tak to bylo dost náročné. Ještě k tomu, když jste čtyřicet osm hodin vzhůru v plném nasazení. Museli jsme jít na pomoc už Denymu s Molly. Držela jsme a podpírala jsem Ryana a vedla ho k jídelnímu pavilonu. Kupodivu byl na tom hůř, než já. Oba jsme byli dost poranění a polámaní. Ryan měl na pravém boku jednu velkou řeznou ránu, kterou jsem mu nektarem hned vydezinfikovala a přelepila gázou. Udělal mu jí jeden z pekelných psů, které na nás zaútočili před pár minutami. Na velkém place už byl připravený okruh na závody vozů, který vytvořil Backedorf pomocí Kolchydských býků. V táboře vládlo napětí. Všichni čekali, co přijde.

 ,,Kdo by řekl, že ty budeš někdy podpírat mě. Většinou jsi to ty, kdo je nejvíc dobitej." uchechtl se a zanaříkal bolestí.

,,Znáš mě. Vždycky v první linii a střemhlav rovnou do rvačky." pronesla jsem a pokračovali jsme dál.

Cestou jsme potkali Jaka s Nicol.

,,U všech bohů, co se stalo?!" vykřikla Nicol a přiběhli k nám.

,,Co by. Pekelnej pes si chtěl hrát, ale Ryan ne. A pejsek se urazil." řekla jsem unaveně a zaskučela bolestí vinou rány na noze. ,,Jděte na hranice. Jsou nechráněný."

,,Jo. Zvládneš ho dostat za ostatními?" zeptal se Jake starostlivě.

Nicol si Ryana starostlivě prohlížela, ale bála se něco udělat, aby to nevypadalo nijak divně. Teda pro ní. Jsou to paličáci, že to není možný.

Přikývla jsem. ,,Jo, chodit pořád umí. Ještě to nezapomněl."

,,Moc vtipný." zabručel Ryan a dal si ruku na ránu, která už dost prosakovala.

Zamračila jsem se. ,,Jdeme. Začíná ti to dost krvácet. Aby to nedopadlo jako se mnou po Sokovii."

Jen kývli a my pokračovali k jídelnímu pavilonu. Po malé chvilce jsme tam došli.

,,Molly!" křikla jsem a všichni táborníci se na nás otočili. ,,Potřebuje okamžitě ošetřit řeznou ránu na boku od pekelnýho psa! Dost to krvácí!"

,,Ryane!" hned se se svýma několika sourozenci zvedla a běžela k nám. Převzala si ho ode mě a už ho vedli na marodku.

Došla jsem ke stolu Dia a za zraků táborníků sebou švihla na lavičku. Lehla jsem si a bylo my jedno, že na mě všichni zírají. Den se rychle zvedl a obešel stůl.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se a klekl si ke mě.

,,Kristin, co se stalo?" objevila se nade mnou Anabeth s Peterem a několika dalšími dětmi Athény včetně Malcoma.

,,Co by. Měli jsme s Ryanem dost divokou noc. Divočejší, než před dvěma dny, ale ne tak, jak bych si já představovala. Ale jsem v pohodě." zabručela jsem a dala si dlaň na čelo.

,,A ten střep, co ti čouhá z ramene, je taky v pohodě?" zeptal se sarkasticky Malcom.

Zamračeně jsme se podívala na rameno. Skleněný střep rudý od mé krve mi trčel z ramene jak svíčka na dortu. Chytila jsem ten střep a vytáhla ho. Pak jsem vytáhly z kapsy gázu a držela jí na ráně.

,,Ty seš normální magor." kroutil nade mnou hlavou Peter.

,,To mi řikají často." pousmála jsem se.