Kristin Stark: Love and Suffering (KOREKCE)

16. Je to vážně plyšový nářadí?

Pohled Kristin

Vzbudil mě zvuk tátova zvonícího telefonu. Nevrle jsem zabručela a chtěla se zvednout. Táta měl kolem mě obmotanou ruku a držel si mě pevně u sebe. Vymanila jsem se z jeho sevření a natáhla se ke stolku. Tvrdě spal, díky mému kouzlu. Vzala jsem do ruky jeho telefon. Půl šesté ráno?! Volalo neznámé číslo. Nevrle jsem to zvedla.

,,Starková." zabručela jsem ospale.

,,Dobré ráno. Braytonová, ředitelka nemocnice v Mercy West Malibu. Omlouvám se, že vás budíme takhle brzy."

Rychle jsem se posadila. ,,To je v pořádku. Co se stalo?"

,,Včera Mandarin znovu zaútočil u jednoho čínského kina a spoustu lidí utrpělo těžká zranění. Mezi nimi byl včera přivezen i zaměstnanec pana Starka. Harold Hogan."

Srdce mi vynechalo pár úderů.

,,A-a jak-jak je na tom?"

Povzdechla si. ,,Je stabilizovaný. Má popáleniny druhého stupně na dvaceti procentech těla, poškozenou plíci a několik fraktur. Nenašli jsme u něj v mobilu žádný kontakt na rodinu."

,,Happy už nikoho bohužel nemá. Jen nás. Hned tam s otcem přijedeme."

,,To je mi líto. Budeme s vámi počítat. Zatím na shledanou."

,,Na shledanou." rozloučila jsem se a položila mobil na stolek.

,,Tati vstávej!" začala jsem s ním třást, aby se vzbudil. ,,Tati!"

,,C-c-co se děje?" probudil se zmateně.

,,Happy je v nemocnici. Schytal útok Mandarina." vychrlila jsem na něj.

,,Cože?!" vyvalil na mě oči a vystřelil z postele.

,,Je v nemocnici Mercy West Malibu. Musíme okamžitě za ním." řekla jsem rychle a šla ke dveřím. ,,Skočím se rychle převléct a řeknu Pepper, co se děje. Sraz u auta." houkla jsem na něj a běžela k sobě do pokoje.

Opatrně jsem vešla a zamířila rovnou do šatny. Pepper spokojeně spala a Morgan klidně oddechovala v postýlce. Převlékla jsem se do černých džínů s černým pásek se zlatou přeskou, upnutého černého trika s dlouhým rukávem a obula se do nízkých šněrovacích kozaček na vysokém úzkém podpatku. Potichu jsem zašla do koupelny, vyčistila si zuby a kouzlem udělala makeup i natočila vlasy. Neměla jsem čas. Vyšla jsem potichu z koupelny a zašla zpět do šatny. Vzala jsem si na sebe červený slabý kabát s černými knoflíky s páskem na zavázání z jednoho luxusního New Yorského butiku. Ozbrojila jsem se, doklady strčila do vnitřní kapsy kabátu a šla k Pepper. Sedla jsem si na kraj postele vedle ní.

,,Pepper." snažila jsem se jí pomalu a něžně vzbudit. ,,Pepp." pohladila jsem jí po rameni.

Pomalu se začala probouzet. ,,Kolik je? To už musim vstávat?"

,,Ne nemusíš. Musíme s tátou na chvíli pryč. Do oběda jsme zpátky." řekla jsem potichu.

Hned otevřela oči. ,,Děje se něco?" začala si sedat.

Já jí zatlačila opatrně zpět. ,,V klidu spi. Musíme do nemocnice. Happy schytal jeden Mandarinův útok. Žije a dostane se z toho. Neboj se. Ale musíme tam s tátou za ním zajet." vysvětlovala jsem jí potichu.

,,Cože?" hlesla a do očí se jí nahrnuli slzy.

,,Buď tady s Morgan. Ještě se prospi. Potřebuješ to."

,,Teď už to asi nepůjde." povzdechla si a dala si dlaň na čelo. Potichu začala brečet.

,,Já ti trochu pomůžu. Kdyby Morgan brečela, nebo se něco dělo, tak se normálně vzbudíš." usmála jsem se na ní.