Kristin Stark: Love and Suffering (KOREKCE)

26. Mami! Mami! Můžu? Můžu

Pohled Kristin

Po několika bolestivých hodinách cesty, jsem se konečně zklidnila. Magie zcela vyprchala, s čímž odezněli silné záchvaty paniky a úzkosti. Stále jsem ale cítila tu bolest  a strach.... Z toho se člověk nedostane lusknutím prstu. Seděla jsem zabalená do deky na vyhřáté karimatce a rozhlížela se po letounu. Hlava mě sice bolela, ale svět už se netočil.

Táta spal natažený přes několik sedadel, stejně jako Bruce se Stevem. Jen Thor stále pochodoval po zadní části quinjetu. Tvář měl zamračenou a plnou bolesti. Zrak mi spočinul na Natashe. Seděla stále na stejném sedadle a zírala nehnutě do zdi. Jak jí tam Clint posadil, tak zůstala celé ty hodiny.

Pomalu jsem se snažila zvednout. Poprvé jsem spadla zpět na zadek, ale druhý pokus už byl úspěšný. Opřela jsem se o stěnu a postavila se rozechvělé nohy. Dokulhala jsem k ní a posadila se. Položila jsem jí konejšivě ruku na rameno. Jakoby do ní uhodil blesk, se otočila a pevně mě sevřela v objetí. Rozklepala se, jakoby ležela ve sněhu. Nemohla jsem jí pomoct. Nikomu z nich. Měla jsem sobě tak obrovský zmatek, že bych jim spíš uškodila, než pomohla. Nemohla jsem dělat víc, než jen sedět a pevně ji objímat.

,,Týme!" houkl Clint za sebe z místa pilota. ,,Jsme tady!"

Netušila jsem, kam s námi doletěl. Bylo tu ráno, ale nic víc jsem z oken nezahlédla. Nikdo nic neříkal a všichni jsme se začali pomalu zvedat. Clint vzal Natashu jednou rukou kolem pasu a druhou jí přidržoval pod paží. Táta se stejně ujal mě, kdybych náhodou omdlela. Já  s Natashou jsme to schytali nejvíc.

Jakmile jsme vyšli na zelenou trávu a já si přivykla a ranní slunce, okamžitě jsem poznala, kde se nacházíme. Ocitli jsme se na velké zelené louce mezi lesy, na níž se tyčil nádherný bílý rodinný dům se stodolou. Nebyl to přepych, ale úžasné místo pro život s rodinou.

Clint s Natashou kráčeli první rovnou ke dveřím. Vědomí, kde jsme, se ve mě rozlil pocit úlevy a podařilo se mi o něco více se uklidit a načerpat alespoň špetku síly.

,,Kde to jsme?" zeptal se Thor, jakmile jsem stoupaly po dřevěných schodech ke dveřím.

Táta mě stále držel. ,,Útočiště."

Clint si povzdechl a otevřel dveře. ,,Doufejme."

Následovali jsme Clinta s Natashou kolem schodů do útrob rodinného patrového domu. Mířili jsme do mě velice známého obývacího pokoje spojeným s kuchyní.

,,Zlato? Jsem doma!" zavolal Clint do domu.

Pár vteřin na to se zpoza rohu vynořila dlouhovlasá bruneta zhruba v Clintově věku. Měla na sobě modré džíny a vzorovanou halenku, která zvýrazňovala její těhotenské břicho. Laura byla devátém měsíci těhotenství a do termínu jí zbývalo jen čtrnáct dní. Nesla štos obrázků od dětí a po tváři se jí roztáhl zmatený úsměv. Zaraženě si nás prohlédla, ale pak se obrátila ke Clintovi.

Ujistil se, že je Natsha schopná sama stát a rozešel se ke své manželce. ,,Ahoj. Máme hosty." usmál se na ní, zatímco pokládala výkresy na červenou pohovku. ,,Promiň, že jsem nezavolal."

,,Ahoj." vzala ho za tváře a políbila ho plna obrovské lásky.

,,To bude nějaká agentka." řekl táta, díky čemuž jsem se lehce usmála.

Jakmile se odtáhly, Laura se podívala na mě s Natashou a my jí obě úsměv opětovali.

,,Pánové," Clint si ji za pas přitáhl k sobě. ,,To je Laura."

,,Já samozřejmě vím, kdo jste." usmála se na ně zářivě, jak to uměla jen ona.

Táta jí jen rozpačitě mávnul, zatímco Steve s Thorem jen tupě stály, jakoby se proměnili v solné sloupy. Táta už mě pustil, proto jsem poodešla k Natashe a opřela se o stůl vedle ní.