Kristin Stark: Love and Suffering (KOREKCE)

Kapitola 32 - To mě chtějí dneska všichni vytočit?!

Pohled Kristin

O měsíc a půl později

,,JO!" vykřikla jsem spolu s několika dalšími spolužáky, když zvonek ukončil poslední vyučovací hodinu v tomto školním roce.

,,Konečně! A prázdniny začínajííííí!" Cass se rozjásala, zatímco všichni šílenou rychlostí házeli školní potřeby do batohů, ačkoliv učitelka ječela, že hodinu končí ona.

,,Kéž by." povzdechla jsem si. ,,Budu ráda, když další léto přežiju." hodila jsem batoh na jedno rameno a společně vyšli ven ze třídy.

Cass se zamračila. ,,Další polobožský problémy?"

,,Jo," přikývla jsem a kráčeli chodbou spolu s další spoustou studentů ven ze školy. ,,Další náročné léto v životě poloboha."

,,Třeba to nebude tak hrozné a letos bude klid." s úsměvem pokrčila rameny. ,,Ne jako loni, kdy jsi málem ze spaní zničila celý tábor a pak tě málem zabili."

Jen jsem pozvedla obočí, jestli to myslí vážně, ale vzápětí jsem povolila. ,,Třeba máš pravdu."

To jsem ovšem ještě netušila, co všechno se semele...

Během minuty jsme došli na parkoviště a v mžiku seděli v mé černé matné Audi R8. Dupla jsem na plyn a za zvuku silného motoru vyrazila ven z parkoviště.

Cass jsem vysadila u jejího domu a vyrazila domů. Hlavu jsem měla plnou myšlenek a nedokázala je utišit. Absolutně jsem netušila, co tohle léto přinese.

Z té nemoci jsem se vyhrabala po týdnu a půl pod Natashy ostřížím dohledem, která se ode mě nehnula na krok. Kdyby se jen na chvíli vzdálila, začala bych pracovat už dříve a prala se s tím ještě déle.

Konečně jsem projížděla velkou bránou našeho domu. Bylo slunečné letní odpoledne a naše vila na útesu zářila jako luxusní panství. Zastavila jsem před vchodem a Jarv auto následně zaparkoval do garáže.

Pepper v poklidu seděla na gauči s čajem v ruce a sledovala televizi.

,,Ahoj." pozdravila jsem jí a hodila batoh na barovou židli.

,,Ahoj!" oplatila mi úsměv tak zářiví, jak to uměla jen ona. ,,Jak šel poslední den ve škole?"

Pokrčila jsem rameny a rozešla se k umělohmotné podložce mezi gaučem a televizí, po které se plazila Morgan. ,,Nikoho jsem nezabila, takže celkem v pohodě."

Morgan se skoro ztrácela mezi miliónem hraček. Tolik jich nemají ani všechny děti v celém New Yorku. Stejně si nejvíce všímala plyšového a gumového nářadí. V puse cumlala obrázkové leporelo o mechanikovi. Je jí sedm měsíců a už je tak chytrá.

,,Ahoj ty moje malí zlatíčko." lehla jsem si na břicho vedle ní. ,,Jak jsi se měla, Gany?"

Gany jsem jí začala říkat už po tom útoku Killiana. Nikdo jí tak neřekne kromě mě, jelikož je to jen mé sesterské oslovení.

Převalila se na záda a roztomile se rozesmála. Byla naprosto dokonalá. Radostně zavýskala a leporelo odhodila.

,,Až takhle dobře? Jo?" vyvalila jsem na ní oči a smála se s ní. ,,Půjdeš k sestřičce?" zeptala jsem a se a ona se uculila.

Opatrně jsem jí zvedla, lehla si na záda a položila si jí na břicho. Opatrně jsem jí chytila a zvedla nad sebe do vzduchu. Začala se smát, mávat ručičkama a radostí výskala. Dělala jsem na ní různé obličeje a zvedala jí nahoru a dolu. Pepper nás s úsměvem pozorovala a sem tam vyfotila.