Co víc si přát? - AoKaga

20. Zmlzlinu!

Aomine

"Tati!" Usmál jsem se a přešel do dětského pokoje. I když v noci, spal stále u nás, přes den už jsme ho nechávali v jeho pokoji, aby si zvykal. "Copak, broučku?" Nakoukl jsem k němu. "A pohádka?" No jo. Odešel jsem si vyřídit hovor s trenérem a pak jsem se zapomněl vrátit. "Promiň, prcku. Zapomněl jsem." Natáhl jsem se pro knížku, kterou jsme měli rozečtenou a sedl si k němu na kraj postele. "Tak lehnout." Přikryl jsem ho a přečetl mu další z pohádek. Vtiskl jsem mu pusu na čelo. "Dobrou." Potichu jsem při odchodu zavřel dveře a zapnul si televizi. Přemýšlel jsem, že možná zajdeme za Taigou do práce. Dneska tam být ani neměl a jelikož je sobota, mám normálně volno. Zadíval jsem se na hodiny. Byla jedna a Yoshi nebude spát déle, než hodinu. Nikdy nevydrží spát déle. Bylo rozhodnuto. Tvrdil, že tam bude do pěti a pak chtěl jít ještě na hřiště, tak si ho vyzvedneme. Nějak jsem přitom přemýšlení usnul taky.

...

"Hm? Spíš?" Otevřel jsem oči a překvapeně se koukal na Yoshiho. Ve většině času, volal, když se vzbudil, protože byl zmatený z rozespání a měl tendenci se rozbrečet, když se někdo neozval. Asi jako každý malý dítě. I teď měl v očičkách slzy. "Nespíš? Promiň." Přitáhl jsem si ho k sobě. "Bál jsem se." Zašeptal. Stiskl jsem ho v náručí. "Omlouvám se." Setřel jsem mu slzičky. "Nikdy bychom tě tu nenechaly samotného. To si pamatuj, ano? Vždycky tu budeme." Konejšil jsem ho u sebe v náručí. "Miluju tě." Zamumlal mi do krku a já se usmál. "Já tebe víc." Vtiskl jsem mu pusu. "Půjdeme za tátou?" Zeptal jsem se ho po chvilce a on nadšeně zvedl hlavu. "Do pláce?" Kývl jsem a on se nadšeně odtáhl a rozběhl se do pokoje. "Pomalu!" Zavolal jsem za ním pobaveně a šel mu pomoct. "Ne, vezmi si kraťásky." Vzal jsem mu z ruky dlouhý kalhoty a vyhledal mu triko, protože to na něho bylo vysoko. "Miki?" Vytáhl si mikinu, která měla poloviční rukávy. "Hm... Vem si jí." Souhlasil jsem. Neuškodí a večer se bude určitě hodit. "Dej si jí do batůžku." Zavřel jsem skříň a podal mu batůžek. Kývl a strčil si jí tam. "Ještě si vezmeš boty a dej si tam tepláčky." Vytáhl je ze skříně a doběhl si pro tenisky, než je strčil do batohu. "Obuj se." Srovnal jsem mu boty, aby věděl, jak patří a odešel se sám převléct, než jsem se sám obul a pomohl mu s batohem na záda. Vzal jsem si akorát klíče s mobilem a peněženkou a vypustil ho ven. "Netahám tě." Upozornil jsem ho hned na začátku, když se chtěl rozběhnout a tak se zkrotil a vložil mi ruku do mé. Usmál jsem se a lehce jí stiskl. "Taťka bude mít radost." Usmál jsem se, když jsem mu otevíral dveře. "Jo!" Usmál se nadšeně. "Doblý den!" Pozdravil lidi uvnitř a zmizel v kuchyni. Usmál jsem se a stihl mu jen tak tak sebrat batoh. Sedl jsem si ke stolu. Byl jsem si jistý, že Yoshi ho zdárně obeznámí, že tu jsme. "Ahoj. Co si dáš?" Usmál jsem se na jednoho z číšníků, který už jsem za tu dobu znal. "Ahoj. Já tě poprosím vodu a kafe. A pro malého určitě jako vždy džus. Ale jaký... To není na mě." Usmál jsem se. "Jasně." Kývl. "Zjistím si to." Ujistil mě a odešel do kuchyně. 

Kagami

"No ahoj. Co ty tu? Zpomal to trochu." Slyšel jsem pobaveného Tatsuya. Takhle mluvil jen na jednu bytost, která se nám objevovala v kuchyni. Vyšel jsem ze skladu a usmál se, když do mě vrazilo to torpédo. "No ahoj." Vyhoupl jsem si ho do náruče. "Co ty tady?" Přivinul jsem si ho k sobě. "Pšišel jsem." "Koukám." Souhlasil jsem  a postavil ho na zem. "Tak mě nech trochu pracovat. Táta je ve předu?" Kývl a já se usmál. "Chceš něco?" Vrátil jsem se do skladu pro vajíčka, které jsem tam naštěstí nechal, protože jinak by už nebyli a vrátil se k pracovnímu stolu. "Zmlzlinu!" Zavýskl nadšeně. "Dobře." Souhlasil jsem se smíchem. "A co pití škvrně?" Dřepl si k němu Kentaro. "Jaký chceš džus dneska?" Yoshi se zamyslel. "Z pan..." Koukl se na mě. "Z pandanusu?" Pomohl jsem mu a on nadšeně kývl. "Dobře. Budeš ho mít u taťky na stole, ano?" Zvedl se. "I s brčkem?" Podíval se na něho. "Barva?" "Čevená." "Rozkaz." Usmál se Kentaro. "Díky." Usmál se nadšeně. Zadělal jsem těsto, co potřeboval Tatsuya a vrhl se na jeho zmrzlinu. Přidal jsem mu tam hrst ovoce a oříšků, ale vynechal jsem šlehačku. Moc sladkého. "Takhle?" Nadšeně kývl, zatímco žvýkal kousek korpusu, co mu dal Tatsuya. "Tak utíkej, Kentaro ti to přinese." Opustil kuchyň a já se usmál. Pomohl jsem Tatsuyovi a pak se nechal propustit. "Vrátím se. Jen ho pozdravím." Usmál jsem se a vyšel z kuchyně. Nemusel jsem pátrat po místnosti, přesně jsem věděl u kterého stolu budou sedět. Přešel jsem ke stolku, kde seděli. "Ahoj." Objal jsem ho. "Jsem rád, že jste tady." Občas se stávalo, že mě navštívili, ale nebylo to moc časté.

Aomine

"Vím, proto tu jsme." Usmál jsem se a pobaveně sledoval, jak mi upíjí kafe. "Zase nestíháš?" Kývl. "No jo. Ale teď už je to celkem klidné. Jinak bych tu nebyl." Usmál se a pohladil Yoshiho po vlasech. "Tu pátou stíháš?" Kývl a já se usmál. "Dobře. Tak utíkej makat." Stiskl jsem mu ruku, když jsem si byl jistý, že to nikdo nevidí a poslal ho zpátky do kuchyně. "A co ty? Máš to všude." Usmál jsem se pobaveně na Yoshiho a utřel mu ubrouskem pusu. "Tohle budete asi potřebovat." Přišel Kentaro a položil nám na stůl ubrousky. "Děkuju." Pobaveně jsem kývl. Určitě budeme. "Dáš mi?" Naklonil jsem se před stůl a obdržel lžičku se zmrzlinou. "Hm... Máš to dobrý. Děkuju." Zavrtěl jsem hlavou nad další. "Už nechci, děkuju. Papej." "Pomůžeš mi?" Zvedl ke mně zrak. "Ty chceš nakrmit, jo? Takový velký kluk? Tak pojď no." Přisunul jsem si to k sobě a počkal než si přelezl na židli vedle mě. S krmením jsme u něho moc dlouho nepochodily, takže když chtěl, bylo to opravdu výjimkou.