Co víc si přát? - AoKaga

19. Můžu?

Aomine

"Miluju tě," přejel jsem svými rty na krk a lehce ho tam kousl. Znovu jsem vyhledal jeho rty a vášnivě si s ním propletl jazyk. Nalehl jsem na něho a užíval si polibek. Věděli jsme, že víc nemůžeme, protože v dětským pokoji spal Mitobe, ale aspoň trochu jsme chtěli využít nepřítomnosti Yoshiho, když jsme se nemuseli bát, že se vzbudí a uvidí nás takhle. Sice jsme spolu nespali ale vášeň, kterou jsme projevovali, taky nebyla pro dětské oči. "Tak moc tě miluju..." Zamumlal na oplátku Taiga, když jsem propustil jeho rty a líbal ho na bradě a jel níž. "Tak hrozně moc tě chci..." Zamumlal jsem a skousl mu bradavku. Skousl si ret, ale i tak mu utekl tichý sten. "Nemůžeme..." Zamumlal a já s ním bohužel musel souhlasit. Kagami nikdy nedokázal být tichý, když jsem se do něho nořil. "Já vím," úmorně jsem přiznal. Nemohl jsem si ho vzít, ale to nic nezměnilo na tom, jak moc jsem to chtěl. "Dveře!" Schodil mě ze sebe rychle, ale jemné Taiga a oba jsme se podívali na dveře, který se pootevřeli a objevil se v nich Yoshi. "Spikaté?" Ozvalo se nejistě. "Ne broučku. Copak je?" Yoshi vešel dovnitř, v náručí svůj polštářek. "Stlejda hlozně chlápe." Vysvětlil trhaně než našel správné slova. "Můžu?" Podíval se toužebně na místo mezi námi, které vzniklo, jak mě shodil. "Samozřejmě," usmál se Taiga. Prcek si vylezl na postel, aby mezi nás hodil polštář a sám zmizel pod peřinou, aby se, jak měl ve zvyku objevil na druhé straně peřiny, mezi námi. Sklonil jsem se a políbil ho na čelo. "Dobrou." Přehodil jsem přes něho ruku a usmál se na Taigu, který mě napodobil. Sice jsme měli chvilku o samotě a měli bychom být rádi, ale... I když jsme využili toho, že tu není jak jen jsme mohli, neuměl jsem si představit, že bych při usínání neměl vedle sebe to drobné tělo... A byl jsem si jistý, že Taiga to cítí stejně.