Co víc si přát? - AoKaga

4. Možná...

Dojedl jsem a vstal. "Udělám mu mléko a dám ho spát. Pokud chceš, můžeš se jít zatím osprchovat." Nabídl jsem Aominovi. Přikývl. "Ok, hned ti dám osušku a ukážu ti kde je koupelna." Odměřoval jsem dávku mléka. "V klidu. Klidně ho nejprve nakrm. Nespěchá to." Ujistil mě a já se usmál. "Dobře." Souhlasil jsem a dal ohřát mléko. "Tak pojď." Přešel jsem k malýmu a vzal si ho do náruče. "Napapáme se a půjdeme spinkat." Nakrabatil čelíčko a začal natahovat. "Copak?" Povzdechl jsem si a pohoupal ho na rukách. "Je to v pořádku. Všechno." Přitulil jsem se tváří k jeho čelíčku. "Slibuju." Pohupoval jsem ho na rukách, zatímco jsem došel pro mléko a následně si s ním sedl na gauč. Dal jsem mu pod krk látkovou plenku a nechal ho se konečně napít. "Na spaní něco máš?" Zvedl jsem k Aominemu hlavu. "No vlastně..." Podrbal se na hlavě. "Všechno špinavý?" Pobaveně jsem zavrtěl hlavou. "Že mě to ani nepřekvapuje. Kdy budeš mít připravený byt?" "No, asi příští týden... Ale neboj, zatím bujdu k Tetsuyovi, ví to." Snažil se mě uklidnit. "Můžeš zůstat tady. Tetsuya teď bydlí s Akashim... A není moc příjemný být v jejich společnosti. Vůbec se neumí ovládat." Povzdechl jsem si při vzpomínce na těch několik chvil společných s nimi. "No, to si umím představit. Ale nechci obtěžovat." Odmítl a já se usmál. "Takže rozhodnuto. Neobtěžuješ, víš." Zavrtěl jsem na něho hlavou. "Až se půjdeš koupat, vem do koupelny tu tvojí tašku. Vyperu ti. A na spaní ti něco půjčím." Dal jsem malého odříhnout. "Děje se něco?" Ah. Všiml si mého zamračení. "Nechce moc jíst. Ale to je v pořádku." Políbil jsem malého do vlásků. "On zase začne." Plácal jsem ho jemně po zádíčkách dokud si neříhl. "Tak jo. Půjdeme mu donést něco na spaní, hm?" Vstal jsem a odešel do ložnice. Malého jsem si přehodil jen na jednu ruku a vytáhl ze skříně triko a kraťasy. "Tady." Hodil jsem mu je ve dveřích a rozešel se ke koupelně. "Nezapomeň tu tašku." Připomněl jsem mu a otevřel dveře do koupelny. Natáhl jsem se a z horní skříňky vytáhl osušku a položil mu ho na pračku. "Zdrž se jak dlouho chceš." Ujistil jsem ho, že nemusí nijak spěchat a nechal ho tam samotného. "Tak a mi jdeme spinkat." Sehnul jsem se pro usínáčka, co nechal na zemi a došel s ním k postýlce. Položil jsem ho do něho a byl konec. Natáhl a hned spustil. "Ale no tak." Pohladil jsem ho prstem a natáhl se po kolotoči, abych ho pustil. Vyhrával tichou melodii a zavěšené basketbalové balóny se začali točit. Dostal ho od týmu, když jsem si ho přinesl domů. Popadl mi prst, jako by se chtěl ujistit, že mu neuteču. Usmál jsem se a položil vedle něho usínáčka a pak ho tou rukou znovu pohladil. Začal jsem ho pravidelně hladit po tvářičce a když mě pustil, nabídl jsem mu dudlík. Hnod ho začal cumlat a jeho očka se začali zavírat. Sklonil jsem se a vtiskl mu pusu, na čelo, na obě tváře a pak na tu drobounkou pusinku. "Dobrou noc, zlatíčko moje." Zašeptal jsem, abych ho nevyrušil a počkal, než úplně usnul. Přetáhl jsem přes něho jeho peřinku, ale jen přes nožky. Bylo tu teplo na to, aby byl přikrytý celý. Ještě chvilku jsem ho sledoval, ale pak jsem se vydal do obýváku uklidit. Nejprve jsem uklidil po nás talíře a pak se pustil do hraček. Vrátil jsem je zpátky do boxu a na něho položil složenou deku. Hrazdu jsem položil vedle a zvedl hlavu. Zrovna se otevřeli dveře od koupelny. Stál v nich Aomine v mém oblečení. Pousmál jsem se. "Děje se něco?" Prohlídl se a dokonce si i šáhnul na obličej a prohrábl vlasy. "Eh... Mám někde něco?" Zatřásl jsem hlavou, abych z ní vyhnal myšlenky a usmál se. "Ne promiň. Zabavíš se na chvíli, viď? Skočím si taky do sprchy." "Jasně." Souhlasil a přešel k poličce, kde jsem měl časáky o basketu. "Můžu?" zarazil se a já překvapeně kývl. Dřív by se rozhodně neptal. "Jasně." Potvrdil jsem to i nahlas a odešel jsem do koupelny. Nejprve jsem roztřídil jeho oblečení a hodil první várku do pračky. V tomhle jsme se moc nelišili. Když jsem se měl vracet z Ameriky, ať už poprvé nebo po tréninku s Alex, taky jsem si nepral, protože už to nebylo třeba. Pobaveně jsem se usmál. Lenoch. Ale já taky no. Vysvlékl jsem se a zalezl si pod sprchu. Nijak jsem to neprotahoval. Natáhl jsem se pro osušku a utřel se do ní. Hodil jsem jí do prádla a oblékl se do svých kraťasů na spaní. Uvědomil jsem si, že jsem tak zvyklý spát jen v kraťasech, že jsem si nevzal triko. S povzdechem jsem si prohrábl vlasy a pokrčil rameny. Teď už s tím stejně nic nenadělám. Snad mu to nebude moc vadit. Vždyť jen přejdu do ložnice. Otevřel jsem dveře a s překvapením zjistil, že není v místnosti. Zmateně jsem se rozhlédl. Dveře do ložnice byli pootevřené, ale já určitě zavíral. Co tam dělá? Zamračil jsem se a přešel k nim. To co jsem viděl... Musel jsem se usmát. Malý byl vzhůru, máchal ručičkama a něco vesele broukal, zatímco se nad ním skláněl Aomine a zlobil ho usínáčkem. Usmál jsem se. Vypadali jak otec se synem. Možná... Možná by nebylo tak špatné, nebýt zase pro jednou sám. Přece jen než odletěl jsem ho... Co to sakra?!! Ani na to nemysli! Nepřichází v úvahu. Vynadal jsem si v duchu. "Ehm... Promiň, že jsem vlezl do tvé ložnice a ještě k tomu bez pozvání." Všiml si mě Aomine. "Malej plakal, tak..." "To je v pohodě. Děkuju, že jsi se o něho postaral." Přešel jsem ke skříni a přetáhl si přes hlavu triko. "No stejně jsem nevěděl moc co dělat... S dětmi nemám sebemenší zkušenost." Usmál jsem se a podíval se na malého, který se natahoval po usínáčku a dožadoval se tak pozornosti. "Vážně? Jde ti to ale skvěle." Usmál jsem se a přešel za nimi. "Ale ty máš spát, ne?" Podíval jsem se na prcka a on jako by se mi vysmíval do obličeje. Pobaveně jsem si povzdechl a znovu mu pustil kolotoč. "Můžeš ho zkusit uspat." Vyděšeně se na mě koukal, až jsem se musel rozesmát. Kdo by to do něho řekl, hm? "Stačí ho jen hladit." Pobídl jsem mu. Lehce mu přejel prstem po tváři a pak ho pohladil po bříšku. Malý na něho koukal, přestal se tak vrtět. Znovu ho pohladil a ten si zívl. Jeho ruka se začala pohybovat pravidelně po bříšku Yoshiho a ten konečně zase usnul. "No vidíš." Zavřel jsem za námi potichu dveře. Nějak jsem si nemohl pomoct, ale měl jsem pocit, že on... Že se vrací moje staré city... Ale to jsem nechtěl.