Nemožné skutečností

43) Rodina

43) Rodina

Hermiona se ráno probudila schoulená do klubíčka a s příšernou bolestí hlavy. Podívala se na hodiny na krbové římse – ukazovaly půl sedmé. Zhluboka se nadechla, a pak se posadila na posteli. Promnula si spánkem slepené oči a vstala. Dala si svou ranní sprchu. Oblékla se do čistého mudlovského oblečení, které měla připravené na cestu a zabalila si poslední zbytky svých věcí. Posadila se před zrcadlo toaletního stolku a pomalu si pročesávala své vlnité vlasy. Stále se jí v hlavě objevovaly útržky vzpomínek, které jí včera Severus ukázal, ale žádná z nich nebyla její vlastní. ‚Proč si na nic z toho nemůžu vzpomenout? Vypadali jsme tam tak šťastní! Ale co když je to všechno jen nějaká hloupá hra, kterou se mě snaží profesor dostat k Voldemortovi, aby tím ublížil Harrymu? Potom, proč Brumbál chce, aby se mnou byl profesor o prázdninách? Jemu přece věří, tak ...,' zakroutila hlavou nad svými myšlenkami a jako už po několikáté vložila svou tvář do dlaní a zhluboka dýchala.

Ozvalo se zaklepání na dveře.

„Dále," otočila se k nim a čekala, kdo vstoupí. Když se však ve dveřích objevil Severus Snape v mudlovském oblečení, nemohla z něho spustit zrak. Vypadal jako jiný člověk. Měl na sobě černé rifle, temně rudé tričko s véčkovým výstřihem a černé sako.

„Dobré ráno, Hermiono. Jsi připravená?" zeptal se její profesor a nespouštěl z ní oči.

„Ano, profesore. Dobré ráno," zvedla se a mávnutím hůlky uklidila poslední drobnosti do jejího kufru. Pak vše zmenšila na velikost zápalkové krabičky a vložila do kapsy u kalhot.

Rychlým pohledem ještě zkontrolovala pokoj než oba odešli na snídani do Velkého sálu.

„Dobré ráno, Hermiono. Jak se cítíte? Spala jste dobře, má drahá?" usmál se na ní ředitel Brumbál.

„Dobré ráno," pohledem přejela všechny profesory u stolu a posadila na židli, kterou jí Severus galantně odtáhl. Otočila se na něho a jemně se usmála. „Děkuji, profesore."

S malou úklonou se usadil na místo vedle ní.

„Děkuji, pane řediteli, usnula jsem rychle a spala docela dobře. Jen...," otočila směrem ke svému společníkovi, „...jen mě trošku bolí hlava, ale to bude dobré."

Severus sáhl do kapsy svého saka a postavil před ní lahvičku s lektvarem. „Vypij to, uleví se ti."

„Děkuju," hlesla a lektvar hned vypila. Po chvilce se dostavila úleva. Dojedli, rozloučili se s ostatními u stolu a s přáním hezkých prázdnin opustili hrad. Vydali se po pěšině k Hagridově chýši, kde si vyzvedli Křivonožku a rozloučili se s bradavickým šafářem. Severus nesl přepravku s polovičním Maguárem a v tichosti došli až na místo, kde bylo možné se přemístit.

„Hermiono, myslím, že by bylo lepší, kdybychom se přemístili nejprve na Snape Manor, potřeboval bych si vzít nějaké věci a vzhledem k tomu, že jsi stále jedna z nejhledanějších čarodějek, tak se na Grange přemístíme s několika zastávkami," řekl a ona mlčky přikývla.

„Pojď ke mně blíž a pevně se drž," přistoupila k němu a pevně jej objala kolem pasu. On ji svou pravou rukou více přitiskl ke svému tělu a přemístil je na jeho sídlo.

Hermiona v úžasu na tu krásu kolem zůstala stát na místě, kam se přemístili, zatímco Severus se vydal k hlavním dveřím. Sotva vystoupil na poslední schod, dveře se otevřely a v nich starší domácí skřítek zdravil svého pána a přebral si od něho přepravku s Křivonožkou.