Nemožné skutečností

1) Prosba

1) Prosba

Hermiona seděla pod vrbou na břehu jezeru. Přemýšlela a vzpomínala na její první rok tady v Bradavicích. Na setkání s trollem. Na to, jak ji Harry s Ronem přišli na pomoc. A jak ji to vše změnilo její život. Od té doby se z nich stali přátelé na život i na smrt – Zlaté trio – jak jim později začali přezdívat. V té době ještě pořádně netušili, co je vlastně v budoucnu čeká.

Promítali se jí myšlenky z celých předešlých pěti let. Nyní je čekal šestý ročník a podle všeho, měl být jedním z nejnáročnějších. Alespoň co se předpokládaného studia týká.

Ráda studovala, ráda četla – svou budoucnost však viděla v lektvarech. Nějak ji ta přesnost, důslednost a posloupnost při přípravě lektvarů uchvacovala. A nejen teorie, ale především samotná příprava. Když byla první den požádána ředitelem Brumbálem, zda by mohla v letošním roce vypomoci profesoru Snapeovi s přípravou lektvarů pro nemocniční křídlo a madam Pomfreyovou, nebyla s to zadržet potěšený úsměv a radost.

„Hermiono, mohla by jste být tak laskavá a věnovat pár chvil svého volného času na přípravu lektvarů pro madam Pomfreyovou?" požádal ji Albus Brumbál, když ji zavolal před slavnostní večeří k sobě do ředitelny. „Víte, profesor Snape má bohužel velmi mnoho jiné práce a nestihl připravit zásoby pro Poppy. Je domluveno, že se s ním sejdete dnes po večeři u něho v kabinetě. Bude vás očekávat a vše vám vysvětlí." zakončil a po Hermionině přikývnutí se společně vydali na večeři do Velké síně.

„Co ti Brumbál chtěl, Hermiono?" ptal se Harry, sotva dosedla na své místo u slavnostní tabule.

„Požádal mě, zda bych mohla připravit nějaké lektvary pro madam Pomfreyovou." odpověděla a pohledem vyhledala profesora Snape u učitelského stolu. I on ji sledoval, sotva vstoupila do Velké síně. Když k němu vzhlédla, lehkým pokývnutím ji pozdravil a poslal ji svou myšlenku – „V osm hodin vás očekávám ve svém kabinetě, slečno Grangerová."

Odpověděla souhlasným přikývnutím a dál se věnovala svým kamarádům.

O něco později začalo zařazování nových prváků do jejich nových kolejí, následované proslovem ředitele a zakončené lahodnými pokrmy od bradavických skřítků.

Po večeři si Hermiona šla nejprve vybalit do svého pokoje, jako Primuska měla samostatný pokoj s přilehlou maličkou koupelnou. Vysvobodila Křivonožku z jeho přepravní klece a vydala se do sklepení.

Hodiny odbíjeli právě osm hodin, když zaklepala na dveře Snapeova kabinetu. Dveře se sami otevřeli a Hermiona vstoupila.

„Dobrý večer profesore." Pozdravila.

„Dobrý večer slečno, prosím posaďte se." řekl Snape a ukázal na židli proti svému stolu. „Mohu vědět, co vám pan ředitel všechno řekl?" zeptal se a pohledem si ji změřil. „Mohu vám nabídnout čaj nebo něco jiného k pití?" ještě rychle doplnil.

„Čaj, děkuji." odvětila Hermiona a trošku se zavrtěla na židli. Bylo ji lehce nepříjemné, jak si ji Snape změřil pohledem, ale očima od něho neuhnula. „Pan ředitel, mě požádal, zda bych mohla připravit nějaké lektvary pro madam Pomfreyovou, že jste bohužel velmi zaneprázdněn, a proto by bylo dobré, kdybych vám s tím vypomohla." odpověděla a natáhla se pro šálek s čajem, který jí profesor podával. „Děkuji."

„Ano, již před prázdninami jsem započal se svým výzkumem, ale bohužel se to protáhlo a já jsem nestihl doplnit zásoby pro ošetřovnu."

„Mohu vědět, které lektvary bych měla připravit a kolik času mi na to dáte?" zeptala se zájmem.

„Jde přibližně o deset lektvarů ve větším množství a nemělo by vám to trvat déle než jeden měsíc. Budete pracovat v mé soukromé laboratoři a vždy pouze pod mým dohledem. Věřím, že jste natolik schopná samostatné práce, že pouhý dohled bude stačit a já se budu nadále věnovat svému výzkumu." řekl Snape bez jakýchkoliv známek sarkasmu a ironie, jakými je častuje v hodinách.

„A pane profesore, mohu se zeptat, na jakém výzkumu pracujete?"

„Do toho vám nic není, slečno!" odsekl profesor „Mě by však zajímal váš rozvrh, abychom se mohli domluvit na časech, které budou vyhovovat nám oběma. Proto vás zítra v 17:00 budu očekávat v laboratoři s Vaším rozvrhem. Nyní můžete odejít, za chvíli bude večerka." pronesl chladně a rukou naznačil směrem ke dveřím.

Hermiona dopila svůj čaj a s přáním dobré noci se vydala zpátky do Nebelvírské věže.

oooOOOooo

Pokud se Vám kapitola líbí, budu ráda za vaše komentáře.