Ráj plný slunečnic | Stein27

43.část - ,,Nesmíme to vzdát."

Calin

Petr se probral

Málem upustím telefon do vody, ale naštěstí ho chytím dříve, než se to stane. Bez váhání vylezu z vany, přičemž si skopnu palec u nohy. ,,Sakra!" křiknu bolestí přes celou koupelnu. Následovně se zabalím do osušky, jelikož chci volat Calinovi.
,,Ahoj Mari." šeptá.
,,Jak je na tom? Vše v pohodě?" ptám se ho netrpělivě.
,,No ne, tak úplně."
,,Jak to myslíš?"
,,Mari." špitne zoufale. Proč má tu tendenci všechno, tak dramatizovat a tím mě napínat?
,,No, tak už mluv sakra!" pobídnu ho.
,,On si tě nepamatuje."
,,Ou." zabolí mě u srdce, i když jsem to věděla stejně to bolelo. ,,Vůbec?"
,,Vůbec. Bohužel mu dělá problém si vzpomenout. Obzvláště na to, co se odehrálo v posledních pár měsících."
,,Takže to znamená, že nemá smysl, abych jela za ním, že?"
,,Asi to bude, tak lepší. Moc mě to mrzí Mari."
,,To nic. Chci ti poděkovat, že si mi napsal."
,,Chceš, abych se stavil?"
,,Ne, ne to je dobrý. Zvládnu to."
,,Jak myslíš, tak se měj." rozloučí se.
,,Pa."

Chce se mi plakat, ale už to ani nejde. Počítala jsem s tím, že si mě nebude pamatovat. Stále, ale kousek mého já doufalo, že si vzpomene, jak to bývá v těch romantických filmech. Bohužel nejsem v žádném filmu plném romantiky, ale v reálném světě. Možná už chápu, proč se Péťa, tak usilovně snažil utíkat z reality. Sice pomocí drog, ale to byl celý on.

~🌻~

O měsíc později

,,Nestíhám." zamumlám sama pro sebe při kontrole času na telefonu. Zhruba za dvě minuty má zvonit a já jsem teprve ve skříňce a přebírám učebnice, které budu potřebovat na hodinu biologie.
Otočím se k odchodu, když v tom do mě někdo vrazí. Učebnice mi propadají na zem.
,,Kruci." prokleju sama pro sebe. Přidřepnu a zmateně začnu sbírat učebnice poházené na zemi.
,,Promiň neviděl jsem tě. Jsi v pořádku?" Ten hlas. Náhle celým mým tělem projede husí kůže, když jsem si všimla tetování na ruce. Byl to Petr. Pohlédnu vzhůru, abych se přesvědčila, že se nemýlím. Jakmile to udělám střetnu se s jeho modrýma očima. Nemýlila jsem se. Roztomile se zazubí. Proboha, tak moc mi chyběl. S pootevřenou pusou jsem sledovala, každý jeho detail, jako bych viděla zázrak. Nejraději bych mu v tuhle chvíli vpadla do náruče, ale já nemůžu. Nemá ani nejmenší tušení, kdo jsem, i když ten pohled, kterým mě právě teď pozoruje. Jsem viděla naposledy, když jsem se seznámily. Jeho oči doslova jiskřily. Nabídl mi dlaň, aby mi pomohl na nohy.
,,J-jo jsem v pohodě." zamumlám s pohledem do jeho očí, které zmateně pozorují ty mé.
,,Neviděli jsme se už někdy?" nakrčí obočí a oči dá do úzkých linek. Zaskočí mě a já nevím, co mu mám odpovědět.
Jo, tak to víš chodily jsme spolu a kvůli naší velké blbé hádce. Jsem ti v tuhle chvíli, jen povědomá.
Chvíli mlčky stojíme, jelikož stále čeká na moji odpověď.

,,Mari?" šokovaně mě pozoruje Calin, který právě přišel.
,,Ty ji znáš?" otočí se jeho směrem Péťa.
,,Tak trochu." nervózně začne přešlapovat na místě.
,,Už musím na hodinu." prolomím ticho, které před chvílí nastalo.
,,I my bychom měly jít." kývne Calin, který Petra vezme kolem ramen.
,,Tak, ahoj." mávnu a naposledy pohlédnu do Péťovích očí, do kterých jsem se zamilovala.
Co se to teď sakra stalo?

Petr

,,Kdo to byl? Jak to, že ji znáš?" ptám se neodbytně Calina. Jelikož ji nemůžu vůbec dostat z hlavy, jako bych ji už někdy viděl, nebo se s ní už potkal. I ona vypadala, že mě zná nějakou dobu. Co vím, ale, že byla nádherná. Její úsměv byl překrásný. Debilní autonehoda. Díky ní si vůbec nic nepamatuju.
,,Mari." řekne stručně a zařadí rychlost.
,,To je vše, co mi řekneš?" zvýším hlas, jelikož chci vědět víc.
,,Asi, to tak bude lepší."
,,To vážně? Ta holka se na mě dívala, jako by viděla zázrak." To bylo, až moc egoistický.
,,Zase, až tak si nefandi brácho." začne se smát.
,,Sakra, Caline!" okřiknu ho.
,,Dobře, fajn. Řeknu ti, jen jedno a zbytek už budeš muset probrat s ní. Jelikož je toho fakt hodně, co musíš vědět." zastaví před panelovým domem, který vůbec neznám a proto na něj nechápavě koukám.
,,Tohle není Markův dům, hele." poznamenám, jelikož jsme ho měli vyzvednout a jet ke mě, aby jsme mohly pít.
,,Není a vystup." vypne motor a následovně vystoupí.