16. část - ,,Měl jsem s tebou lásku v tabletách."

2.5K 82 6
                                    

Upřímně moc si z noci nepamatuju. Jen to, že v té chvíli mi bylo úžasně a já se cítila, jako v ráji...

Vzbudí mě nesnesitelná bolest hlavy. Posadím se a prolnu si oči, potom si uvědomím, že mám na sobě jen spodní prádlo. Ihned se zakryji dekou, kterou je přikrytý Petr. Tím odhalím jeho potetovanou hruď, když si všimnu, že má jen boxerky. Zkouším si vybavit, co se vůbec včera stalo, ale jen matně si vybavuju zběsilé poskakování do hudby, doteky a líbání, které díky Petrovi byly plné žáru. Rozhlížím se po pokoji, který mi není vůbec podvědomí. Vstanu a snažím se najít své oblečení, ale marně. Všimnu si komínku poskládaných triček na stole. Vypadá to, jako by to byl Péťův pokoj. Jdu ke stolu, abych si mohla po případě jedno z triček půjčit. Popadnu první z hromady. Bíle zbarvené s potiskem pegase, když si jej obleču uslyším někoho ve spodním patře. Raději zůstanu tady pro případ, že by to byly jeho rodiče. Abych mu neudělala ostudu, což si myslím, že jsem stihla včera. Jelikož jsem musela být vážně úplně mrtvá. Zaujme mě deník, který leží na psacím stole vedle hromady. Vím, že mi řekl, že nechce, abych se do něj dívala, ale má zvědavost mi nedá. Nemůžete mi to zazlívat určitě by jste udělaly na mém místě to samé. Jen letmo zkontroluju, jestli stále spí. Spokojeně oddechuje je tak roztomilý, když spí. Otevřu ho zhruba uprostřed. Je popsaný krátkými texty, škrkanci a pokreslenými obrázky, které ve mě vyvolávají strach. Zaujme mě jeden z mnoha. Stojící chlapec, který má odkrytou hruď a za ním stojící netvor, který ho objímá. Pod obrázkem je napsaný nápis: "Insidious" mám pocit, že je to ve volném překladu zákeřný. Počítám si krátké texty vedle obrázku:

Kvůli tobě špatně spím.

Přilepil ses na mou duši, když jsem byl zraněný.

Vidím věci, který mi nikdo nevěří.

Slyším hlasy, začínám být zblázněný.

Petr křičí o pomoc, i když ho nikdo neslyší.

Mám v těle démona.

Nikdo to nevidí.

Jestli mám být upřímná, tak mám o něj celkem dosti velký strach. Bylo tam ještě mnoho dalších vět, ale já jsem radši zalistovala jinam. Jelikož jsem si přečetla jen : "Spánková paralýza, studený pot na čele." A raději jsem nechtěla číst dál. Otočila jsem na stranu, která byla pokreslená naprosto jinými obrázky. Byly to slunečnice, což mi vykouzlilo úsměv na tváři. Začala jsem se do nádherných textů:

Prosím tě řekni mi, co ti můžu dát víc.

Než jenom sebe, pole plné slunečnic.

Libido ve mě puká.

Princezno najdi pasy, do jiných světů asi.

Skládám ti básně.

Dostala mě do kolen.

Je to hodně roztomilé, když si píše své myšlenky do deníku. Bylo tam toho mnohem více.
,,Zvědavost ti nedala, že?" Zašeptá mi se smíchem do vlasů a obejme mě zezadu. Deník zaklapnu a dám na stůl. Otočím se k němu. Díky té rychlosti, kterou jsem to udělala mě rozbolela hlava. Všimnu si vytetovaného svislého textu na boční straně jeho krku. Stejný text, jako byl pod obrázkem v deníků: "Insidious."
,,Je ti něco?" Zamračí se.
,,Ne, ne jen, co se včera dělo?" Dám si dlaň na čelo.
,,Měl jsem s tebou lásku v tabletách." Dá mi vlasy za ucho.
,,Bože můj já si vůbec nic nepamatuju. Doufám, že nic nebylo." Doufám, že pochopí, co tím chci říct. Péťa se jen zasměje a zkousne si ret.
,,Ne nic nebylo." Řekne nakonec.
,,Tak proč jsem se vzbudila skoro nahá a ty taky?" Nadzvednu obočí a dám ruce v bok.
Začne se smát. ,,Abych byl upřímný, tak jsem tě v ten večer vůbec nepoznával." Jde ke skříni ze které vytáhl rychle s páskem.
,,Tak řekneš mi už konečně, co jsem dělala, že jsem se probudila ve spodním prádle?" Zkřížím ruce na prsou.
,,Když jsem tě konečně dostal domů měla si hodně energie a začala ses sama od sebe svlékat. Nejdříve šlo tričko a potom sukně." Cítím se v téhle situaci hodně trapně, abych pravdu řekla. Navlékl si kalhoty a začal hledat tričko.
,,Tak proč jsem nenašla svoje oblečení?" Zeptám se, když mu podám tričko z poskládaných triček na stole.
,,Jelikož ses začala vyslékat už na chodbě, tak bude asi tam." Obleče si tričko.
,,Počkej, co? A to jako nevadí tvým rodičům, že se tam jen tak valí moje oblečení? To si ho nemohl vzít sem?" Zvíším hlas.
,,Proboha neměl jsem na vybranou, když ses na mě vrhla a nezapomeň, že i já jsem byl dost na mol, takže to poslední na, co jsem myslel bylo tvoje oblečení!" Začal křičet.
,,Vždyť si říkal, že se nic nestalo!" Rozhodím rukama.
,,Jasně, že ne. Jelikož si usla." Řekl to dosti potichu narozdíl od té předešlé věty, kterou řval. ,,Vyslekla ses a vrhla na mě, potom si prostě usla jasný." Sedne si na postel. Zajede si prsty do vlasů a opře si lokty o kolena. Povzdechnu si, jelikož vím, že ho to muselo dost naštvat. Kleku si před něj a snažím se mu podívat do očí.
,,Nebuď smutný prece jen ani jeden z nás by si to neužil. Rozhodně né pod vlivem alkoholu a bůh ví čeho." Pohladím ho po vlasech.
,,Hele já se s tebou nechci hádat jasný? A hlavně né kvůli těmhle kravinám." Vezme mi bradu a já se usměju.
,,Mám to stejně. " I když bych chtěla vysvětlení, které mi slíbil včera v autě, ale řekla jsem si, že to teď nebudu vytahovat.
,,Doufám, že tvoji rodiče spali, když jsme přišly." Řeknu jen, aby mě ujistil, že to tak opravdu bylo.
,,Nebydlím s rodiči." Pokrčí rameny. ,,Bydlím s babi." Zadívá se do země.
,,Má cenu se ptát proč?" Ptám se opatrně.
,,Necháme to na jindy." Mrkne na mě. ,,A teď pojď za mnou, jinak se neudržím." Přitáhne mě na svůj klín, takže sedím obkročmo na něm.
,,Máš nádherný triko." Usměje se a já zrudnu. Položí mi dlaně na stehna a sune pomalu pod tričko. Mnou projede husí kůže.
,,Miluju, jak tvoje tělo reaguje na moje doteky." Zašeptá a já zrudnu ještě více, než před chvílí. Přetáhne mi triko přes hlavu a odhodí na zem. V rychlosti mě otočí na záda a jeho rty jsou na mém břiše. Kousne mě a já sebou cuknu. Péťa se objeví nade mnou a já opět cítím studený kov řetězů na své hrudi. Políbí mě a kousne do spodního rtu. Chytím ho kolem krku a mezi tím jeho ruka sklouzne do mých kalhotek. Vydechnu jeho jméno a pozoruju jiskry v jeho očích.

------------------------------------------------------------------
Myslím, že tuhle chvíli si umíte domyslet, ale jestli chcete, tak se zkusím se v další kapitolce rozepsat. Ale zase nečekejte padesát odstínů šedi 🖤 Tak doufám, že se vám líbilo. Přece jen se máte ještě na co těšit, ale nebudu prozrazovat jen čtěte.🖤🌻

Děkuji vám za vaší aktivitu jste úžasní 🖤

Ráj plný slunečnic | Stein27Where stories live. Discover now