30.část- ,,Jsi moje."

2.1K 81 7
                                    

Zalapám po dechu a zatahám ho za vlasy, tak moc mi chyběl...

Pustí mě a vydá se na cestu po schodech do horního patra. Nechápavě pozoruju, každý jeho krok. Přetáhne si mikinu přes hlavu a ukazováčkem naznačí, že mám jít k němu. Vyjdu schody a on mě přitáhne k sobě, tak že jsme rty těsně u sebe.
,,Co říkáš na teplou sprchu?" Pozoruju jeho modře zářící oči s malými jiskřičkami. Pootevřu rty, jelikož mě ta otázka dosti zaskočila.
,,Mlčení beru, jako souhlas." Zašeptá s úsměvem na rtech. Polknu na sucho, pro náznak nervozity. Chytí mě za ruku a netrpělivě táhne do místnosti, která je na konci patra. Zavře dveře a já si svleču mikinu. Hodím ji na zem a on mě vezme za boky. Posadí na umyvadlo a jednou rukou rozepne podprsenku. Po svlékací akci jsme pod teplou sprchou. Přitiskne mě na stěnu a vezme mé vlasy do jedné ruky. Přijde mi, že v téhle oblasti je něžný asi nejméně, jak může. Přeruším ho, tím, že se otočím.
,,Chci ti koukat do očí." Zaprosím skrze zrychlený dech. Dám mu ruce kolem krku a nohy kolem pasu. Kapky teplé vody mi máčí zpocenou pokožku. A mé sténání se rozléhá po celé koupelně. Cítím Péťův pohled na sobě, když mám zavřené oči. Otevřu je a on si zkousne spodní ret. Usměju se a kousnu ho do krku.
,,Kurva Mari." Zalapá po dechu.

Suším si vlasy ručníkem a přitom pozoruju Petra, který bezradně kouká do skříně.
,,Musíme, tam vážně jít? Nemůžeme zůstat tu a koukat na seriály?" Zamračí se na mě.
,,Ne nic takového. Slíbila jsem to Bonnie." Hodím po něm ručník. Nemůžu se na Bonnie vykašlat, když se vzpamatuju. Petr mě objímá kolem pasu.
,,No, tak lásko prosím." Políbí mě na krku.
,,Nedělej to." Zažadoním, ale on mě nevnímá a pokračuje s tím, že mi ruku sune mezi nohy. V mžiku ho shodím na postel a sednu si obkročmo na něj. Vyděšeně mě pozoruje. Tohle je jediný způsob, jak ho donutit, aby mě poslouchal.
,,Upozorňovala jsem tě." Zkřížím ruce na prsou. Opře se o lokty a ďábelsky se usměje.
,,Takže teď se půjdeš obléct do toho saka a odvezeš mě domů, abych se mohla taky obléct a už nechci nic slyšet." Chytím mu bradu a políbím ho, když se zvedám z jeho klína. Otočí mě na záda a objeví se nade mnou.
,,Líbí se mi, jak pomalu ztrácíš svou nevinnost, ale zároveň se toho děsím." Dívá se mi do očí a já poznám, že naráží na to, co rozpoutalo naší hádku. ,,Jsi moje." Zašeptá a já jen odevzdaně kývnu.
,,Rychle jinak to nestihneme." Usměju se, ale on se váhavě zadívá do blba.
,,Copak je." Pohladím mu tvář.
,,Nic já, jen něco mi slib." Zadívá se na mě a já poznám, že to myslí vážně.
,,Co ti mám slíbit?" Zamračím se.
,,Už nikdy nedopusť, aby tě po tomhle krku líbal někdo jiný, než já," Jeho prsty mi pomalu hladí krk, který byl před měsícem pokrytý cucáky. ,,aby se tě dotýkal někdo jiný než já, jestli mám být upřímný měl jsem sto chutí ho zabít." Je mi jasné, že mluví o Lukym.
,,A ty mi zase slib, že už mě nebudeš nikdy nutit do věcí, které nebudu chtít dělat." Moc dobře ví, že myslím extáze, alkohol, trávu a další jiné hrozné věci. Toto je asi jediná věc, kterou na něm, tak moc nenávidím.
,,Slibuju." Usměje se a políbí mě.

,,Nemůžu uvěřit, že mám na sobě sako." Zamračí se při nastupování do auta.
,,Náhodou ti to moc sluší. Hned bych po tobě skočila." Zasměju se, když si zapínám pás.
,,Co ti v tom brání kotě." Mrkne na mě a já se začnu smát. Myslí si, že máme vždycky plno času, ale realita je naprosto jiná. ,,Hlavně nežárli." Oznámí mi pobaveným tónem hlasu.
,,Proč bych měla?" Zasměju se a zkřížím ruce na prsou.
,,Jdeme na ples, kde bude pomalu celá škola a ty chodíš se Steinem." Nastartuje a já se nejdříve zamyslím nad tím, co řekl, ale potom mi došlo, že je to jeho umělecké jméno pod kterým vystupuje, jelikož jsem byla na jeho show, kde všichni jméno pokřikovali. Už párkrát se mi stalo, že se mě pár dívek z naší školy, které mimochodem vůbec neznám, ptali jestli s ním něco mám. Pokrčím rameny a dívám se z okýnka.

Péťa zastaví před domem a já vystoupím. On mě následuje, když stojíme na chodbě přivítá nás táta. Šokovaně pozoruje Petra, který si upravuje kravatu.
,,Kam jdete?" Zeptá se nechápavě.
,,Máme maturitní ples a já tam jdu kvůli spolužačce." Mávnu rukou a zuju si boty.
,,Mladá dámo my dva si musíme vážně promluvit." Zvážněl, když odtrhl pohled od Petra. V hlavě se mi spustil poplach a já začala přemítat, co jsem tak hrozného mohla udělat.
,,Dobře." Následovala jsem ho po schodech nahoru. Naposledy jsem se otočila k Péťovi a naznačila, aby chvíli počkal. Zavřela jsem dveře a provinile jsem pozorovala tátu, který si zkřížil ruce na prsou.
,,Ty nemáš ráda Miu?" Nakrčí naštvaně obočí. Hlavou mi proletí vzpomínka na rozhovor s Miou, která se odehrála v mém pokoji. V ten den, kdy jsem na ni byla dost hnusná.
,,Mám." Řeknu provinile.
,,Tak proč si na ni byla tak hnusná? Snažila se být na tebe milá. Víš jak s toho byla celou noc špatná?" Zvýší hlas, tak moc, že sebou cuknu.
,,Já vím. Jenomže já jsem neměla moc dobrou náladu. Měly jsme to mezi sebou s Péťou dost komplikované v ten den, kdy přišla mi zlepšit náladu." Nervózně si prohrábnu vlasy.
,,No a? Vím, že ti chybí máma mě taky a moc, ale pochop, že jsem s Miou opravdu šťastný je to úžasný člověk, který ti chtěl jen zvednout náladu. Nemusela jsi jí říkat, že ti umřela máma a další věci. Měla pocit, že do naší rodiny nepatří." Sedne si na postel a zadívá se do země.
,,Promiň tati prostě to ze mě vyletělo v ten den toho na mě bylo opravdu moc." Sednu si k němu a položím mu hlavu na rameno.
,,Kde je vůbec dneska Mia?" Z jeho pohledu usoudím, že se něco stalo.
,,Potom, co si to na ní všechno vychrlila. Cítila se hrozně a byla kvůli tomu i hádka." Podíval se na mě. ,,Rozešli jsme se." Vydechl nešťastně. Nevěděla jsem, co na to říct. Je to všechno mojí vinou, kvůli mě má být táta opět nešťastný? To nemůžu dopustit.
,,Mrzí mě to." Obejmu ho pevně.
,,Tak já už půjdu, ať se můžeš připravit." Odejde z pokoje.

Vydám se na půdu, kde dal táta veškeré mamčiné věci. Uvidím spoustu krabic poskládaných do komínků. Vezmu jednu, která má nápis oblečení, když ji otevřu objevím nádherné světle růžové šaty. Měly zajímavý střih, spadlé ramínka do půlky rukou. Vrchní díl šatů je uplý a sukně volná po kolena. Všimnu si bot na podpatku a psaníčka ve stejné barvě šatů. V pokoji se namaluji a natočím si konečky vlasů kulmou. Dám si potřebné věci do psaníčka, obuju boty, když vycházím z pokoje. Snažím se nebýt hlučná, abych zjistila jestli se táta baví s Petrem. Měla jsem pravdu bavil. Před schody jsem se narovnala a začala je pomalu scházet. Díky klapotu poplatků, který se rozléhal po celém domě se oba dva otočily mým směrem. Při pohledu na Petra jsem se vrátila do dne mých narozenin, kdy se tvářil podobně. Dnešek je náš nový začátek.

------------------------------------------------------------------
Já se tak těším na jeho album🖤🌻

Tak u další kapitolky 🌻🖤

Ráj plný slunečnic | Stein27Unde poveștirile trăiesc. Descoperă acum