Ráj plný slunečnic | Stein27

36.čast - ,,Jakoby nebyl zítřek."

Přála bych si, aby tyhle nádherné chvíle, které prožívám s ním trvali, co nejdéle.

,,Bože mě, tak bolí hlava." Objeví se ve dveřích Zuzka, která má na sobě tričko od kluka, který se se mnou chvíli včera bavil a udržoval oční kontakt.
,,Sorry lidi, že jsem přerušila vaši romantickou chvilku, ale musíte si zvykat." S úsměvem si sepnula vlasy do volného drdolu, přičemž jí z něj skoro všechny vlasy spadly do čela. ,,Nevíte náhodou, co se včera dělo?" Zajímá se a já se pobaveně usměju Péťovím směrem. Jelikož se mi vrátí všechny vzpomínky ze včerejší noci. Jelikož jsme byly s nimi, ani ne pět minut.

Do místnosti vejde hnědooký kluk, který má odhalenou hruď.
,,Vole, proč mám na sobě tvý triko?" Nakrčí obočí Zuzka, když si všimne, že on pro jistotu nemá žádné.
,,To nemám, ani tušení." Zamumlá pobaveně, když si prolne oči. Chvílí zkoumám tetování na jeho horní části těla.
,,Mám děsnej hlad, že bych snědla cokoliv." Přeruší hromové ticho Zuzka. ,,Jdu vzbudit Calina, ať udělá lívance."
,,Ne to je dobrý udělám je." Zastaví ji hnědooký kluk s odhalenou hrudí ze které nemůžu spustit oči.
,,Jestli o to stojíš, tak ti můžu pomoct." Nabídnu se a cítím vražedný pohled z Péťovi strany. No, co? Chci se dozvědět, alespoň jeho jméno.
,,Jo jasně." Pokrčí rameny a je na cestě do kuchyně. Konec konců jdeme všichni, jelikož je Péťa, až moc žárliví na to, aby mě nechal s ním samotnou.

Máme hotovo a já se vrhnu na krájení ovoce.
,,Dobrý ráno." Pozdraví Calin chraplavým hlasem, když vejde do kuchyně. Zapne televizi, kde následovně pustí hudbu.

,,Kurva Martine, proč má moje holka tvý tričko!" Bouří se Calin, který svůj zrak upíná na Zuzku. Ta dělá, jako by se nic nedělo a hraje si s pramínkem, který jí trčí ven z drdolu.
,,Brácho nemám vůbec tušení, co se včera dělo." Zareaguje docela v klidném tónu hlasu, alespoň jsem se dozvěděla jeho jméno.

Odpoledne se všichni přemístíme do obýváku, kde kluci hrají na televizi. Nikdy jsem moc nepochopila, co na ní Péťa vidí.
,,Petře udělej popcorn." Kývne Calin Péťovím směrem a on dá otráveně oči v sloup.
,,To je v pohodě. Seď." Zvednu se a Martin se nadechne, jakoby chtěl něco říct.
,,Ani to nezkoušej." Ukáže ukazováčkem Péťa směrem na Martina, když vstane ze sedačky. Chytí mě za boky a táhne mě ven s místnosti.

,,Co s ním máš?" Zeptá se, ačkoli by mě zajímalo, kde bere tu drzost se mě na tuto otázku zeptat.
,,Co bych s ním asi tak měla mít?" Nakrčím obočí a posadím se na linku. ,,No jo tuhle jsme se políbily, ale nic vážného." Mávnu rukou a pozoruju jeho žárliví pohled. Přijde ke mě a přitáhne mě k sobě. Naše těla se v tento okamžik k sobě tisknou.
,,Neprovokuj." Zašeptá a skousne mi spodní ret, což mě dost vyvedlo z míry. Déla to celkem často.
,,Myslím, že se ti pálí popcorn zlato." Provokativně se usměju. Pustí mě a jde zpacifikovat popcorn. Máslová vůně z popcornu provoní celou kuchyň.

Blíží se večer, což tady znamená další picí párty. Tentokrát už nemám žádný problém s tím, abych nezačala pít. Přeci jen tady nejde dělat nic jiného. Moje játra mě budou nenávidět, ale myslím si, že už si museli zvyknout. Obývák se začal kupit čím dál tím více lidmi, kteří dojeli. Martin vstane ze sedačky a jde pozdravit ty, co v tento okamžik přišli.
,,Čau." Věnuje mi malý úsměv vysoký kluk, který měl různě po obličeji malé tetování. Dokonce i pod okem, což mě donutí se zamyslet nad tím, jak moc ho to muselo bolet.
,,Ahoj." Úsměv mu s radostí oplatím.
,,Jsem David." Prohrábne si blond vlasy.
,,Mari." Zazubím se.

,,Čau." Pozdraví Davida Péťa, který se vrátil po hodně dlouhé době z venku.
,,Ty už máš dost." Zasměje se David, který si otevře pivo.
,,Možná." Zamumlá, když si sedne vedle mě.
Přitáhne si mě na klín a to mi připomnělo doby, kdy jsme spolu začínaly. Ty časy chci prožít znovu, kéž by to šlo.
,,Princezno prosím tě zajdeš pro pivo?" Zamumlá a pohladí mě po zádech. Dost toho vypil, jelikož ho donutili ti, co přijeli. Ne, že by se Péťa nějak bránil.
,,Jistě." Kývnu na souhlas a jsem vděčná, že jsem mohla odejít z toho hluku, tam dole. Ze dveří lednice vezmu ze čtyři piva, abych nemusela opět vycházet ty schody.
,,Ty vole to snad není možný, že je tu i Dori." Začne se smát Zuzka. ,,Na tohle jsem čekala, tak dlouho." Zakňučí a sveze se po futrech dveří.
,,Kdo je Dori?" Nějak jsem nepochopila, koho myslí, ale potom mi tak trochu bylo jasné, že mluví o Davidovi.
,,Ten, co s tebou před chvílí mluvil." Zamumlá.
,,Ty myslíš Davida." Pohladím ji po vlasech a pomůžu na nohy. Sice nechápu, proč řekla Dori. Možná taky dělá něco do hudby a tak má přezdívku stejně, jako Péťa a všichni ostatní.

Vejdu do obýváku, kde začne hrát hlasitá hudba. Péťa mě spatří a vezme piva. Následovně je položí na stůl a chytí mě za ruku.
,,Kam mě to táhneš?" Doslova křičím, aby mě slyšel přes tu hudbu.
,,Tančit." Usměje se a pokrčí rameny.
Všichni poskakují do rytmu hudby. Péťa mě chytí jednou rukou kolem pasu a přitáhne blíže k sobě. Můj dech se zrychlí, když mě políbí na stranu krku.
,,Jakoby nebyl zítřek." Zašeptá a já se otočím, abych mu mohla vidět do očí.
,,Miluju tě." Řeknu a přitisknu své rty k těm jeho. Přiznám se, že i já jsem toho trochu více popila. Možná by se dalo říci, že i větší množství, než včera. Zaslechnu vyzvánět svůj telefón, který mám v kapse. Odtáhnu se od Péti, kterému se to, ale nelíbí.
,,No tak lásko teď si se mnou." Zamrací se, když chci zjistit, kdo volá. Zvonění utichne, ale já i přesto chci vědět, kdo volal. Co když to byl táta a něco se stalo. Vytáhnu mobil z kapsy. Tři zmeškané hovory od Bonnie a tři zprávy.

Bonnie

Ahoj musím ti něco říct...

Je to vážně celkem důležitý

Takže zavolej, co nejdříve

Chtěla jsem jí volat hned, ale potom mou pozornost upoutalo zcela něco jiného. Volala mi dvakrát Mia. V hlavě se mi spustí alarm, co když se něco opravdu stalo? V tomto případě Bonnie počká.
,,Omluv mě na chvilku." Poprosím Péťu, který kývne a jde se posadit na sedačku.

Vyzvání to celkem dlouho začínám být nervózní. Za tu dobu, co to vyzvání si troufám říct, že jsem vystřízlivěla.
,,Ahoj Mari." Ozve se nešťastný hlas Mii.
,,Co se stalo je něco tátovi, nebo Laurince?" Ptám se neodbitně.
,,Ne jsou v pořádku. Spí, jen jsem ti chtěla říct jednu věc." Začne a přesně v tento okamžik se náš vztah s Peťou doslova rozpadl na malé kousky. Doslova.
,,Jakou?" Ptám se nechápavě.
,,Týká se to Petra..."

Petr

Mari se otočí na mě s mobilem u ucha. V očích má slzy, které jí stékají po tvářích. Nevěřícně kývne hlavou ze strany na stranu a já v jejích očích spatřím bolest. Vstanu s tím, že půjdu zjistit, co se stalo.

,,Děkuju, že jsi mi to řekla." Zamumlá mezi vzlyky a dá mobil do kapsy. Jsem dočista zmatený.
,,Princezno? Vše v pořádku?" Snažím se jí chytit za ruku, ale ona ode mě ustoupí o krok.
,,Jak si mohl?!" Vykřikne se slzami v očích a je na odchodu.

-----------------------------------------------------------------
Doufám, že se líbí jedna z posledních kapitolek🖤🌻

Mimochodem děkuju za vaši aktivitku!🖤
Jste úžasní 🖤🌻